Michel de Certeau Libri

The second volume of "The Mystic Fable" continues the influential exploration of mysticism and poststructuralist thought initiated in the first volume. Compiled posthumously by Certeau's literary executor, it addresses complex themes such as historiography, social reality, and the nature of belief. The work delves into angelology, glossolalia, and the relationship between prose and poetry, solidifying Certeau's significance in French literary and philosophical discourse. It promises to be a vital resource for scholars across various disciplines, including religious studies and theology.

Michel de Certeau considers the uses to which social representation and modes of social behavior are put by individuals and groups, describing the tactics available to the common man for reclaiming his own autonomy from the all-pervasive forces of commerce, politics, and culture. In exploring the public meaning of ingeniously defended private meanings, de Certeau draws on an immense theoretical literature in analytic philosophy, linguistics, sociology, semiology, and anthropology--to speak of an apposite use of imaginative literature.

From the seventeenth-century attempts to formulate a history of man to Freud's Moses and Monotheism, de Certeau examines the West's changing conceptions of the role and nature of history.

A collection of numerous essays drawn from de Certeau’s writings, Heterologies illustrates the diverse concerns that inform his work. Each essay examines and questions the bases surrounding contemporary reorganization.

Interweaving substantial excerpts from primary historical documents with commentary, this text shows how the plague of sorceries and possessions in France that climaxed in the events at Loudun both revealed the deepest fears of a society in traumatic flux and accelerated its transformation. schovat popis

Repackage of a classic sociology text in which the author developes the idea of resistance to social and economic pressures.

A Stanford University Press classic.

Historien du domaine religieux, membre de l'École freudienne de Paris, Michel de Certeau a porté un regard incisif sur l'entrecroisement des méthodes qui déterminent les manières d'écrire l'histoire.

Ve své dnes již klasické práci Psaní dějin se Michel de Certeau zabývá vztahem mezi dějinami a psaním. Upozorňuje, že již pojem historiografie, tedy česky dějepis, je vnitřně protikladný, protože spojuje skutečnost a její vylíčení. Západní historiografie se již více než čtyři sta let vyznačuje ostrým předělem mezi minulostí a současností. Minulost se stala tématem, které se vymezí, uspořádá a protřídí z pohledu dneška, takže dějepisec vlastně píše dějiny v obou smyslech slova. Michel de Certeau ve svém originálním textu odmítajícím chronologický postup charakterizuje, jaké kroky k tomu vedou - vytvoření předmětu popisu, domněle lineární časové uspořádání, umělé dělení na jednotlivé epochy a zrežírování příběhu.