Publikace vyšla jako katalog ke stejnojmenné výstavě pořádané v Muzeu umění v Olomouci. Kniha mapuje eucharistii ve výtvarném umění napříč středověkem, renesancí a barokem. Eucharistie je rozdělena na čtyři kapitoly: I. Mši; II. Eucharistické alegorie a zázraky; III. Příběh Kristových pašijí; IV. Kristovo tělo ve výtvarném umění.
Umělecký a kulturní transfer v otevřeném prostoru česko- saského Krušnohoří na prahu raného novověku.
podtitul: výstava k 700. výročí narození Karla IV. : 6.5.-30.10.2016, Jízdárna teplického zámku
Titul knihy Trans montes. Podoby středověkého umění v severozápadních Čechách odkazuje k modelu otevřené kulturní výměny v uměleckém regionu, který se rozkládá podél zemské hranice mezi Čechami a Saskem. Autorský tým, který se k práci na této knize sešel na půdě Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, využívá k představení zdejší vizuální kultury v období od poloviny 13. do poloviny 16. století různorodé badatelské přístupy, které dnešní dějepis umění nabízí. Témata sedmnácti kapitol vyrůstají z památkového fondu severozápadních Čech od Chebska po Ústecko, nabízejí ovšem i četné přesahy do obecnější problematiky umění saského či umění Českých zemí jako celku a nevyhýbají se ani široké perspektivě středoevropské. Kniha předznamenává velkou souhrnnou výstavu v Národní galerii v Praze, která na přelomu let 2015 a 2016 završí dlouholetý výzkum středověkého umění v Krušnohoří a představí významnou část bohatého kulturního dědictví tohoto regionu.
Kult eucharistie se stal ve vrcholném a pozdním středověku klíčovým tématem evropské kultury, ovlivňujícím všechny aspekty tehdejší společnosti. České království, a zejména město Kutná Hora, se vynikalo intenzitou tohoto kultu. Kniha se zaměřuje na vizuální stránku eucharistické devotion, přičemž zkoumá architekturu, sochařství, malířství a umělecká řemesla v regionu. Výklad začíná kolem roku 1300 a pokrývá období bohatých uměleckých a náboženských aktivit před husitskými válkami, plodné období utrakvismu a útlum během reformace, až po události kolem roku 1623, kdy se město vrací k římské církvi. Mezi hlavní témata patří činnost bratrstva Kristova Těla (1384-1424) a jeho rivalita se sedleckým klášterem, stejně jako eucharistické nádoby (monstrance, kalichy, pyxidy), drobná eucharistická architektura (sanktuaria) a eucharistické procesí. Ikonografické analýzy ukazují, jak zpracování eucharistických témat odráželo konfesní situaci a jakou roli hrála výtvarná díla v životě lidí té doby. Text je doplněn množstvím barevných fotografií a rozsáhlými faktografickými přílohami, včetně obsáhlého anglického shrnutí.
Kniha jako první monograficky zpracovává volné sochařství 13. století v Čechách a na Moravě, téma, kterému dosud umělecko-historická medievistika nevěnovala žádoucí pozornost. Jde o století, které ve Francii znamenalo vrcholné období sochařské výzdoby katedrál a zlatý věk vytříbeného dvorského umění krále Ludvíka svatého. Vzor této vysoké kultury působil v mnoha evropských regionech, české země nevyjímaje. Zdejší památkový fond je však tak chudý, že snaha sestavit souvislejší obraz pouze z něj je předem odsouzena k nezdaru. Naděje svítá pouze při pohledu z perspektivy přesahující moderní státní hranice. Práce proto vychází ze zmapování sochařství 13. století v dnešním Bavorsku, Sasku, Rakousku, Maďarsku, Polsku a na Slovensku. Jednotlivé kapitoly se vyprofilovaly ze srovnávacího studia různých aspektů české a středoevropské tvorby - sledují styl, ikonografii, typologii a funkci sochařských děl, modely vztahů uměleckého centra a periferie, typy objednavatelů, typy sochařských dílen ad. Těmito postupy kniha nejen doplňuje fragmentární představu o umění v českých zemích za vlády posledních Přemyslovců, ale také přispívá k poznání dějin sochařství 13. století ve zmíněných zemích.
