Pierre Hadot Ordine dei libri (cronologico)

Hadotův úvod (Vnitřní tvrz) do Hovorů Marka Aurelia lze číst v jistém smyslu jako úvod do antického stoicismu. Neexistuje nakonec věčný stoicismus, který je napříč časem a prostorem jedním z možných postojů lidského vědomí? Jeho neustálá ozvěna ve filozofických koncepcích dvou tisíciletí tomu napovídá.

Jeśli zadaniem filozofii jest edukowanie, a nie informowanie, to filozofia jest właśnie edukacją dorosłych. Tym terminem Pierre Hadot przywołuje koncepcję, którą spopularyzował filozofia jako sposób życia. Jako wielki czytelnik filozofów starożytnych, od Sokratesa i Platona po Epikteta, Marka Aureliusza i Plotyna, ale także filozofów nowożytnych i współczesnych, od Montaigne'a i Kartezjusza po Nietzschego i Merleau-Ponty'ego, w tym zbiorze tekstów niedostępnych lub wcześniej niepublikowanych Pierre Hadot ponownie odczytuje historię myśli, aby pomóc czytelnikowi przeorientować swoje życie i na nowo nauczyć się postrzegać świat.

"In Don't Forget to Live, the final book penned before his death in 2010, renowned French philosopher Pierre Hadot focuses our attention on Goethe and the long tradition of spiritual exercises. As Hadot explains, the term "spiritual exercise" has nothing to do with religion as we might assume. Instead, spiritual exercises are acts of the intellect, imagination, or will that are characterized by their purpose. Thanks to these exercises, a person strives to transform how they see the world, the self, and the relationship between the two. The exercises do not work to inform, but to form. Hadot begins his remarkable study of Goethe with the spiritual exercise of concentrating on the present moment. This exercise was dear to Goethe and allows us to experience each moment intensely without being distracted by the weight of the past or the mirage of the future. Hadot then explores another exercise, the view from above, in which we actively take a distance from things so as to help us see them in perspective. He then turns our attention to Goethe's poem "Urworte" in which the focus is on hope, a figure who represents a fundamental attitude we should cultivate. Through Hadot's masterful treatment of these three exercises we clearly grasp Goethe's deep love for life despite its pains and fears, and this deep love serves as a powerful reminder for us to live as well"--

Francouzský filosof a přední znalec antického myšlení a filosofie Pierre Hadot ve své krátké, ale hutné přednášce postihuje podstatu antické filosofie. Hadot objasňuje, co v řecko-římském světě znamenalo být filosofem, a ukazuje, že "filosofovat" neznamenalo osvojovat si abstraktní, odtažité vědění bez reálného dopadu na život, nýbrž prostřednictvím cvičení rozumu usilovat o vnitřní proměnu sebe sama. Autor dále načrtává, jak a v jakých podobách se toto dědictví antického myšlení po staletí kontinuálně uchovávalo, jakých proměn nabývalo ve středoveku a novověku a jaký smysl a inspiraci v této tradici nalézáme dnes. Kniha přináší inaugurační řeč, kterou Pierre Hadot přednesl 18. února 1983 u příležitosti převzetí katedry dějin helénistického a římského myšlení při College de France.

Quando Leopardi informò l’editore Stella di Milano, il 9 dicembre 1825, di aver completato la traduzione in volgare del Manuale di Epitteto, l’opera era già ben nota e apprezzata tra i dotti. Era stata oggetto di significativi studi filologici, soprattutto in Inghilterra e Germania, e tradotta diverse volte in Italia da autori come Salvini, Pagnini, Giovio e Lapi. Leopardi non “scoprì” né “rivalutò” il Manuale, ma riuscì a rendere l’arduo greco dell’originale in una forma fluida e accessibile, che ancora oggi si legge con facilità. Inoltre, conferì all’opera una nuova rilevanza, in sintonia con il suo progetto filosofico, ben rappresentato nelle Operette morali. Redatto in un breve periodo con grande dedizione, questo “lavoruccio” era particolarmente caro a Leopardi, sia per il suo contenuto morale e filosofico, sia per la sua riuscita stilistica. Tuttavia, il poeta non ebbe mai la soddisfazione di vederlo pubblicato: la prima edizione, curata da Antonio Ranieri, apparve solo nel 1854, otto anni dopo la sua morte.

In this book of brilliantly erudite and precise discussions, which also serves as an introduction to Pierre Hadot's more scholarly works, Hadot explains that for the Ancients, philosophy was not reducible to the building of a theoretical system: it was above all a choice about how to live one's life.

In this book of brilliantly erudite and precise discussions, which also serves as an introduction to Pierre Hadot's more scholarly works, Hadot explains that for the Ancients, philosophy was not reducible to the building of a theoretical system: it was above all a choice about how to live one's life.

in-8, broché, 285 pp., index, bibligraphie. Léger choc en bordure de la couverture. Sinon très bon état.

Nearly twenty-five hundred years ago the Greek thinker Heraclitus supposedly uttered the cryptic words Phusis kruptesthai philei. How the aphorism, usually translated as Nature loves to hide, has haunted Western culture ever since is the subject of this engaging study by Pierre Hadot.

Les etudes reunies ici temoignent de la decouverte de la philosophie analytique par les philosophes francais de l' dans les annees 1950, Pierre Hadot fut en effet l'un des premiers a s'interesser aux rapports entre logique et langage dans la pensee de Wittgenstein. Ces etudes pionnieres sont suivies d'une lettre d'Elisabeth Anscombe a Pierre Hadot, et de la traduction d'un texte de Gottfried Gabriel sur la signification de la forme litteraire chez Wittgenstein.

Overzicht van de antieke wijsbegeerte als liefde tot wijsheid.

Written by the Roman emperor for his own private guidance and self-admonition, the Meditations set forth principles for living a good and just life. Hadot probes Marcus Aurelius's guidelines and convictions and discerns the hitherto unperceived conceptual system that grounds them. schovat popis

A magisterial mappa mundi of the terrain that Pierre Hadot has so productively worked for decades, this ambitious book revises our view of ancient philosophy - and in doing so, proposes that we change the way we see philosophy itself.

Hadot explores Plotinus' philosophical perspectives on the self, existence, love, virtue, gentleness, and solitude. He highlights how Plotinus, influenced by Plato and Aristotle, aimed to embody philosophical principles rather than merely theorizing them. This work delves into the integration of these concepts into a life of philosophical practice, revealing the depth of Plotinus' thought in the context of his predecessors.

In dieser eindringlichen Einführung in die Meditationen von Marcus Aurelius bietet der französische Philosoph Pierre Hadot einen Beweis dafür, wie die Gedanken des römischen Kaisers Teil einer Tradition spiritueller Übungen sind, die sich von den antiken griechischen Philosophen bis zu Michel Foucault erstreckt. Diese Abhandlung analysiert Meditationen als das Werk eines Mannes der Tat, der Gelassenheit suchte, weil sie eine wesentliche Voraussetzung für Effizienz war. Hadot untersucht die möglichen Anwendungen von Aurelius’ Ansichten zur Regierungsführung—einem Ansatz, bei dem die Stadt ein Symbol der eigenen Seele des Herrschers war und somit eng mit seiner spirituellen Praxis verbunden ist—auf die moderne Gesellschaft und stellt Fragen sowie Vorschläge an Leser, die in einer Zeit enormer wirtschaftlicher Unsicherheit nach einer erfüllenderen Lebensweise suchen könnten. Letztendlich argumentiert das Buch, dass wahre Philosophie nicht nur die Praxis ist, abstrakte Probleme und Fragen zu behandeln, sondern ein konkreter Weg, unser Leben zu verbessern.

Filozofický esej věnovaný nejvýznamnějšímu novoplatonikovi rekonstruuje Plótinův filozofický systém.

This book presents a history of spiritual exercises from Socrates to early Christianity, an account of their decline in modern philosophy, and a discussion of the different conceptions of philosophy that have accompanied the trajectory and fate of the theory and practice of spiritual exercises.