Bílé předání je prvním pokusem o ucelené vydání díla Guy Viarra v jediné knize. Až na jeho nejdelší prózu Don't call me worthy (Greges, 2002) a na několik textů z ranného období obsahuje tato kniha všechno, co z Viarrovy pozůstalosti dosud vyšlo. Texty jsou řazeny chronologicky podle doby vzniku, nikoli podle data prvního vydání. Jedinou výjimku představuje „Dopis přišlý odjinud“ postavený na úplný začátek, protože nejlépe popisuje stav či místo, odkud Guy Viarre své básně píše: sebevražda není závěrečnou tečkou za jeho dílem; je jeho prvotním impulsem. Naučil se mít rád některé drobnosti života, ale nic to nezměnilo na tom, že byl mrtvý už ve chvíli, kdy se v něm zrodil básník, ne-li ještě dřív. A také jeho řeč je jiná. Nejenom slova, ale i gramatická a větná logika verše se u něj láme způsobem, jaký francouzština dosud neznala. (Petr Zavadil) Doslov Cédric Demangeot.
