Zdeněk Bezecný Libri

Vědomí výlučnosti je jedním z podstatných fenoménů, který musíme zvažovat při studiu života šlechty v devatenáctém a na počátku dvacátého století. Bez něj lze jen těžko pochopit nejen konzervativní postoje této společenské vrstvy, ale i její lpění na svébytném životním stylu. Kniha je pokusem o přiblížení mentality historické šlechty v druhé polovině devatenáctého a na počátku dvacátého století. Jako modelový příklad byli vybráni příslušníci orlické sekundogenitury knížecí rodiny Schwarzenbergů, a to především vzhledem k unikátně zachovalé pramenné základně. Jednotlivé kapitoly se zabývají předpoklady a projevy životního stylu šlechty. K předpokladům patřila vlastní existence historické šlechty jako zvláštní sociální skupiny v období vzmáhající se občanské společnosti, vlastnictví rozsáhlého pozemkového majetku, přináležitost k venkovskému sídlu nebo zachování tradičních hodnot starobylosti a urozenosti, posilované lpěním na rodové tradici. Projevy životního stylu kniha sleduje na půdorysu životního cyklu šlechtice (dětství a mládí, sňatek, smrt) a ve šlechtických zábavách a zájmech (cestování, salon, podpora umění, lov). S využitím archivního materiálu autor ilustruje na řadě dílčích sond specifický způsob jednání a myšlení příslušníků významné aristokratické rodiny v době postupného umenšování významu její společenské vrstvy.

Schwarzenbergové výrazněji vstoupili do českých dějin poté, co roku 1660 získali třeboňské panství a na počátku 18. století v jižních Čechách vybudovali nejrozsáhlejší dominium střední Evropy. Pětačtyřicet studií této knihy se zaměřuje na výzkum schwarzenberského dědictví (od kulturní krajiny, přes stavební památky až po relikty sociálně-ekonomického systému), historie významných osobností rodu, jejich veřejných aktivit i životního stylu od 17. do druhé poloviny 20. století. Studie jsou plodem širokého spektra 44 autorů, od terénních památkářů a archivářů až po univerzitní profesory zejména z českých zemí, ale i Slovenska, Maďarska a Bavorska.Knihu vydalo pracoviště NPU v Českých Budějovicích.

Dramatický příběh nevšední ženy, která byla inspirátorkou a můzou dvou básníků Rainera Rilka a Karla Krause. Kniha, zpracována na základě původních pramenů, pojednává o pohnutém životě poslední majitelky zámku ve Vrchotových Janovicích, baronky Sidonie Nádherné z Borutína (1885-1950), proslulé širokými zájmy a styky s předními umělci své doby.

Kniha o paměti v myšlení šlechty od 16. do 19. století je výsledkem badatelského úsilí několika historiků a historiků umění mladší a střední generace z Brna, Českých Budějovic, Innsbrucku a Pardubic. Hlavní téma knihy směřuje k představení rozmanitých prostředků, které sloužily šlechtě v symbolické komunikaci stavovsky uspořádané společnosti k vytváření, uchovávání a předávání paměti, v níž se zrcadlila hloubka urozenosti individua, jeho rodiny a rodu.