Pavel Bělíček Libri

Kobaltovy verše jsou v této sbírce neseny především v duchu tragické události jeho osobního života. Motiv definitivního odchodu jeho milované ženy se stal průvodním znakem tohoto souboru a lze ho zde rozpoznat od úvodních sekvencí. I přes tuto základní obsahovou linku se však Kobaltovy básně v některých částech opět dostávají do jeho typických poloh, v niž uplatňuje smysl pro parafráze, černý humor, parodie. Tak je tomu třeba v oddílu "Český očistec", který lze chápat jako "sestup do hlubin" moderní české poezie, jejíž dějiny tu autor interpretuje svým charakteristickým, sarkastickým tónem. Sbírka veršů českého lingvisty, literárního historika a kritika obsahuje básnické texty, které tentokrát většinou vznikly jako důsledek tragického životního prožitku.

První díl Dějin literární estetiky systematicky zpracovává vývoj literární vědy a kritiky v evropských zemích. Studie sleduje vývojové tendence literárních slohů a směrů v souvislosti s estetickým světonázorem a metodologií některých humanitních věd, definuje slohové pojmy, nezabývá se příliš předními osobnostmi směrů, poskytuje spíše zobecňující pohled. Literární estetika od antiky po romantismus (sentimentalismus a sensualismus) včetně teoretických mezí a proměn estetického názoru v kontextu dějinného vývoje.

Třetí svazek českých literárních dějin představuje svébytný výklad - od vystoupení májovců po poetismus - ve velmi podrobném členění jednotlivých fází vývoje. Výklad českých literárních dějin (1861-1923) vychází z kulturní celistvosti, interpretované na pozadí společenských a kulturních souvislostí, žánrového a směrového členění, které je doplněno tabulkami, grafy, rejstříky a bibliografií.

Druhý svazek českých literárních dějin představuje svébytný výklad - od literárního baroka po tvorbu generace okolo almanachu Máj v druhé polovině 19. století - ve velmi podrobném členění v jednotlivých fázích vývoje. Výklad českých literárních dějin (16. - 19. století) vychází z kulturní celistvosti, interpretované na pozadí společenských a kulturních souvislostí, žánrového a směrového členění, které je doplněno tabulkami, grafy, rejstříky a bibliografií.

Druhý díl Dějin literární estetiky systematicky zpracovává vývoj literární vědy a kritiky v evropských zemích. Studie sleduje vývojové tendence literárních slohů a směrů v souvislosti s estetickým světonázorem a metodologií některých humanitních věd, definuje slohové pojmy, nezabývá se příliš předními osobnostmi směrů, poskytuje spíše zobecňující pohled. Literární vývoj je doložen i statistickými grafy a tabulkami, zachycuje výskyt žánru v čase, ukazuje tak kulturní a estetickou orintaci společnosti.

Výklad českých literárních dějin první poloviny 20. století (od zrodu prosovětské levice, přes Proletkult a řadu významných směrů a hnutí), vychází z kulturní celistvosti, interpretované na pozadí společenských a kulturních souvislostí, žánrového a směrového členění, které je doplněno tabulkami, grafy, rejstříky a bibliografií.

Třetí díl Dějin literární estetiky systematicky zpracovává vývoj literární vědy a kritiky v evropských zemích. Studie sleduje vývojové tendence literárních slohů a směrů v souvislosti s estetickým světonázorem a metodologií některých humanitních věd, definuje slohové pojmy, nezabývá se příliš předními osobnostmi směrů. Literární vývoj je doložen i statistickými grafy a tabulkami, zachycuje výskyt žánru v čase, ukazuje tak kulturní a estetickou orientaci společnosti.

První svazek českých literárních dějin představuje svébytný výklad - od cyrilometodějského období po české literární baroko - ve velmi podrobném členění jednotlivých fází vývoje včetně úvodu o přístupech k periodizaci literatury. Výklad českých literárních dějin vychází z kulturní celistvosti, ze zásady slovesné prehistorické báze literatury (ze staletí ústního folkloru), včetně etnického míšení různorodých kmenů působících na daném území. Hlavní proudy etnické, jazykové a slovesné evoluce vychází z jednotlivých historických vlivů, které se protínaly v daném geografickém prostoru (sociální historie, etnická prehistorie). Uvedené vlivy se v českém písemnictví prosadily pouze v jiném vzájemném poměru, než v jiných evropských literaturách. Bibliografie a rejstříky, grafy.

Čtvrtý díl Encyklopedie soustavné literární vědy se zabývá místem poetiky v literární teorii. Představuje poetiku jakožto obecnou nauku o výstavbě slovesného uměleckého díla v kontextu světových literárních dějin. Poetika je chápána jako předčást literární teorie a vědy, jasné rozvrstvení (dle vědců) vymezují termíny mikropoetika (odpovídá vnitřní aplikaci, vládne technickému prostoru literárního díla), kterou je tematika, rétorika, metaforika, versologie aj., kdežto makropoetika (odpovídá procesům, které studuje historická poetika), sleduje zobecněné zákonité procesy ve všech literaturách a podle jejich vnitřního tepu stanovuje jejich obecný vývoj, prostor a kastovní hierarchii. Veškeré dimenze časoprostoru se promítají do fikčního světa literárních děl - Věcný a jmenný rejstřík, bibliografie. Grafy a tabulky v textu. Předcházející a navazující svazky: I. Literární teorie II. Sociologie literatury III. Literární historie