Publikace obsahuje některé důležité texty polské sociologie kultury a literatury, českému pohledu tak trochu skryté v záplavě toho, co k nám přichází ze Západu. Zaměřuje se na významné polské osobnosti těchto oborů od meziválečného období po současnost (S. Bystroně, S. Ossowského, S. Żółkiewského, A. Kłoskowskou ad.). Sociologie literatury zde získává podobu dynamické a vnitřně členité disciplíny. Antologie je rozdělena do dvou částí — v první se nacházejí texty spíše teoretické a metodologické, v druhé ty, které sociologii literatury ukazují v interpretační akci. Polské myšlení na tomto poli má věru co nabídnout.
Pražská škola se stala významným pojmem ve světové lingvistice 20. století, když na základě Saussurova Kurzu moderní lingvistiky a ruského formalismu spoluutvářela strukturalismus jako dynamický směr v lingvistice a literární vědě. Zakládající členové Pražského lingvistického kroužku (1926–1952) jako Vilém Mathesius, Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Mukařovský a Bohumil Trnka organizovali odborné přednášky, publikovali řadu prací a účastnili se evropských kongresů. V Kroužku přednášeli zahraniční učenci.
Svazek korespondence Pražské školy se zaměřuje na tuto činnost a představuje cenné epistolární materiály od domácích i zahraničních vědců a českých avantgardních umělců adresovaných zakládající pětici. Obsahuje 581 dopisů psaných v různých jazycích, přičemž zvláštní pozornost zasluhují dopisy od lingvistů Kodaňské a Ženevské školy, včetně 29 dopisů od Louise Hjelmsleva. Z domácí korespondence vynikají Mathesiovy dopisy jeho žákům a rozsáhlá korespondence Josefa Vachka, Felixe Vodičky a René Wellka. Trpký osud strukturalistů po druhé světové válce je dokumentován Vachkovými dopisy adresovanými Havránkovi a dalšími dopisy od Alexandra Isačenka a Ľudovíta Nováka. Cizojazyčné dopisy jsou publikovány v originálním znění i v překladu.
Příběh o Josefovi z Nazareta.
V tomto románovém příběhu o svatém Josefovi z Nazaretu se autor ujímá nejen úžasného úkolu převyprávět život významného světce, nýbrž rekonstruuje i kulturní pozadí, ve kterém se světcův život odehrával. Zachycuje nesnáze jeho každodenního života stejně jako napjatou atmosféru tehdejší doby, v níž Židé očekávali příchod Mesiáše, politické události na dvoře Heroda Velikého, vládcovy intriky, zvrácenosti a zločiny. Vychází při tom z biblických pramenů i z rozsáhlého literárního materiálu tehdejší doby.
Pro vývoj vědy jsou důležité nejen jednotlivé významné osobnosti, ale i skupiny vědců, které společně usilují posunout poznání novým směrem. Jednou z prvních takových skupin v dějinách moderní lingvistiky byl Pražský lingvistický kroužek, založený před osmdesáti lety. Soubor korespondence jeho členů představuje mimořádně cenný příspěvek k dokreslení obrazu o životě čelných osobností tohoto významného sdružení, které v průběhu 20. století uvedlo pražskou lingvisticko-literární školu do povědomí evropské a později i světové badatelské veřejnosti. Publikace obsahuje dopisy uložené v archivu Pražského lingvistického kroužku – jde o korespondenci mezi V. Mathesiem, B. Havránkem, R. Jakobsonem, J. Mukařovským, B. Trnkou a M. Weingartem. Máme tak možnost nahlédnout „za kulisy“ a sledovat vzrušující proces postupného zrání a formování toho, co z později vydaných děl známe jako už hotový, jen zdánlivě samozřejmý výsledek.
František Křelina, prozaik, ruralista, který kladl ve svých dílech důraz na sepětí člověka se svým rodištěm, půdou a křesťanstvím. Za své názory byl po roce 1948 vězněn a perzekvován. Česká knižnice vydává příběh Amarú, syn hadí (1942), inspirovaný osudem moravského jezuitského misionáře, který působil v 17. století mezi jihoamerickými Indiány a byl umučen, a jeho vrcholné dílo, pozdní poetickou prózu Každý své břímě (1969).
Román, který patří na samý vrchol české historické prózy. Autor s hlubokým kulturním zázemím v rodinách Mařáků a Schulzů, s literárním vzorem v dílech Durychových vytvořil na počátku 2. světové války tento slavný životopis Michelangela Buonarrotiho – na pozadí rozsáhlé fresky renesančního života v Itálii a jejího dramatického politického dění zachytil svrchovaný tvůrčí i lidský zápas o svobodu a důstojnost. Jeho interpretaci nebylo možno pokrýt jedinou odborností: bylo k ní třeba historika, literárního historika i uměnovědce.
PROČ po jednom australském národním parku běhá klokan v saku a může se na požádání vykázat polským cestovním pasem na jméno Vojtěch G.;JAK číst noviny tak, abychom zbohatli;NAČ je dobrý cukr v betonu;KDE se dá koupit dítě za pět tisíca pantofle - a na dalších devětapadesát neméně neobvyklých otázek odpovídá s humorem sobě vlastním polský novinář Jerzy Urban ve sbírce neuvěřitelných, nicméně pravdivých soudníček o hříšných lidech polských, kteří se koneckonců ani příliš neliší od hrdinů naší černé kroniky.
