Jiří Váňa Stigen Ordine dei libri (cronologico)

Poetická próza Jař odkazující svým podtitulem metaflóra někam „za“ samu přírodu, jak ji obvykle vnímáme, nastoluje otázky, které maně vytanou při její četbě na mysli: Co je krása slova i činu, krása přírody i člověka v dnešní době? Jaká je či by mohla být jeho pravá touha, kde a v čem je jeho původnost, víra, lidskost i dětství? Jiří Váňa Stigen, vystudovaný nordista, ale také zahradník, přitom ústrojně pracuje s principem personifikace vlastností květin. Mnohé postavy knihy, s nimiž se během čtení setkáme, přirovnává k nejrůznějším, často i méně známým „konstantám“ z rostlinného světa, čímž celému příběhu, svého druhu mimořádným lyrickým črtám, dodává další pozoruhodný přesah.

“BANG! Una storia esplosiva e bizzarra come le invenzioni del dottor Prottor!” Il dottor Prottor è uno scienziato pazzo. O quasi. Da tempo sta cercando l'invenzione del secolo e dopo l'incontro con Tina e Bulle, due ragazzini suoi vicini di casa, sembra che il suo sogno si stia per realizzare: insieme hanno scoperto una polvere per fare puzzette esplosive, assolutamente non puzzolenti, così potenti da rompere i pantaloni, spalancare le porte e, a volte, far finire la gente sugli alberi. Ma non hanno fatto i conti con i due grassi e truci gemelli Tronz, per non parlare del Buco della Morte, dell'intricato sistema fognario di Oslo e soprattutto dell'affamato anaconda che vi abita. Personaggi assurdi e indimenticabili, una folle corsa dell'immaginazione degna di Roald Dahl, un conto alla rovescia verso un finale col botto.

Poetická próza Ozim s podtitulem Tesařské črty dává nahlédnout do zanikajícího světa málomluvného starého norského tesaře. Jeho život, ale i dávné řemeslné postupy vidíme pohledem člověka-emigranta, cizince, který se během společného soužití s tesařem seznamuje s jeho řemeslem, jimiž byly utvářeny staré dřevěné stavby v Norsku, a poznává hlavně víc tesařovu rodinnou historii, severskou krajinu a její obyvatele. Text knihy Ozim je psán jazykem plným metafor a básnických obrazů. V obecnější rovině v něm najdeme zároveň výzvu k návratu ke kořenům, k opuštění současného způsobu života, jenž mnohdy opomíjí a lhostejně ničí staré věci, takže zapomíná kvůli novému na staletím osvědčené šetrné postupy nebo způsoby chování člověka k přírodě i k sobě samému. Knihu doplňují barevné dřevoryty Jana Jemelky.

Text má v sobě ohromný potenciál poezie, možná víc ve složce psané prózou (tj. básnickou prózou) než ve složce veršové – ta nabývá intenzity nejvíce v básních Ohniště, Opánek, Divizny…). Autor dokáže udržet jednolitost sledu svých představ na výši. Obraz „sušírny“, ač jednoznačně – i použitým výrazivem (Baranář, dědina, ogaři, skřidle…) – spjatý s kopcovitým krajem kolem Olšavy, se mu stal „rámem“, do něhož se mu podařilo umístit „celý svět“ jeho snů, vzpomínek, představ a přání jít „za rubem, za tušením, za teplem“; k tomu si vypomáhá i organicky využitými odkazy na pohádky a mýty. Kvalitu textu podtrhuje také nápaditá hra se slovy, např. v básni č. 8 nebo v pasážích typu „břehů – hřebů“, „hlasy nářečí – hlasy nad řečí“, „čas hlasy neuhasí“, „květ růžovolící a růžovorubý“ atp. Část z výtěžku prodeje této knihy poputuje na výkup přirozeného bělokarpatského lesa Ščurnica (www.kosenka.cz/zachranles)