Jan Maruna Libri

Poetická zastavení v malebných zákoutích Vodňanska, doprovázená černobílými fotografiemi a texty, připomínají zdejší pobyt Julia Zeyera, který ve Vodňanech prožil dvanáct harmonických let, a to po době, kdy se dostal do příkrého rozporu s vedením Národního divadla, kdy cítil, že je v rodné Praze cizincem. // Dalšími probíranými literáty jsou František Herites (1851-1929) a Otakar Mokrý (1954-1899).

Autor pomáhá nemocným zvířatům bylinkami a léky rostlinného původu, zvláště tam, kde veterinární medicína nestačí. Sepsal tedy soubor drobných příběhů o zvířatech o jejich osobnostech, o soužití zvířat a lidí.

Nenáročná próza vypráví o epizodě ze života několika protagonistů, kteří se na křižovatce vlastního osudu snaží najít smysl lidské existence a cestu, po níž by mohli do budoucnosti kráčet v harmonii se svým svědomím a tužbami.

Stromem... Kapky... Bolest... Usínání... Okno... to je jen pár titulů z půvabných krátkých zamyšlení autora v jeho útlé knížečce, kterou věnuje svému oblíbenému básníkovi K. H. Máchovi. Krátké oduševnělé texty, ve kterých je patrná láska a úcta k přírodě a světu kolem nás...

Další básnická sbírka básníka Jana Maruny je tentokrát věnována autorově matce, která byla pro něho životní oporou v těžkých dobách i v komplikovaných vztazích s otcem alkoholikem. Téma matky ale není ve sbírce jediné. Celá sbírka je opět souborem zachycujícím okamžiky života v jeho úplné nahotě. Tak jako tomu bylo v předešlé sbírce "Cestující mezi zrcadly" působí Marunův text na čtenáře opět velmi autenticky. Jak řekl Marunův učitel na Literární akademii Josefa Škvoreckého, Jiří Dědeček, Jan Maruna prý byl ve svém ročníku jediným žákem, který věděl o čem píše. V době studia mu totiž bylo přes padesát let.

Stojí na břehu silnice, sám se svými bolavými zvony. Otevřený ve svojí neskonalé moudrosti, dívá se na svět. Čeká, až přiletí andělé a odnesou ho do nebe. I když už v něm zbylo málo života, ještě dýchá... není snadné opustit blízké. Za ním stojí jeho žena, je špatně vidět v podvědomí večera. V tom čekání na příští život je hlazený vlnami barevného listí, tím mořem beze břehů. Prožili si zde na zemi hezké chvilky a teď už je hladí jen vzpomínky cinkavými hřebínky. V jeho nitru si ptáčci staví dům s okny na všechny světové strany. Chtějí žít co nejblíže slunci. Nebrání se jejich písním, vždyť je v nich život... ten, o který on přišel, když tolik toužil žít...

Nenáročná próza svérázného léčitele shrnuje jeho životní zkušenosti a názory na smysl lidské existence v příběhu podnikatele, vracejícího se na začátek své cesty.

Sbírka nenáročné poezie o všedních věcech běžného života, o složitosti mezilidských vztahů i věčném hledání harmonie a smyslu lidské existence.