Marcel Gauchet è un importante intellettuale francese il cui lavoro si addentra nelle questioni centrali della società moderna. Le sue analisi si concentrano sulle conseguenze politiche dell'individualismo, sul rapporto tra religione e democrazia e sulle sfide della globalizzazione. Gauchet esplora come la nostra comprensione del mondo e della società venga trasformata da processi storici e filosofici. Il suo approccio offre profonde intuizioni sui dilemmi sociali contemporanei e sulle loro radici.
Introduction The Incorruptible and the Tyrant -- The Man of the Revolution of the Rights of Man -- I, the People -- From the Authority of Principles to the Struggle for Power -- Governing the Revolution: The Rule and the Exception -- Governing the Revolution: The Undiscoverable Foundation -- The Two Faces of the Revolution and Its Legacy.
Marcel Gauchet presents a provocative exploration of Western history, arguing that Christianity represents a pivotal shift away from religious society. He traces this evolution from prophetic Judaism through Christianity, culminating in the emergence of the modern political state. By suggesting that monotheistic religion acted as a social revolution, Gauchet offers profound insights that resonate across various disciplines within the humanities and social sciences, making this work a significant contribution to speculative history.
The book explores the complex legacy of Robespierre, highlighting how his political career reflects the inherent contradictions within democratic ideals. It delves into his role during the French Revolution, examining themes of power, morality, and the tension between liberty and authority. Through an analysis of his actions and philosophies, the narrative reveals how Robespierre's pursuit of virtue and justice ultimately led to tyranny, prompting a critical reflection on the fragility of democratic systems.
Kniha Dějinný úděl shrnuje výjimečná setkání francouzského filozofa a historika Marcela Gaucheta s Francoisem Azouvim a Sylvainem Pironem. Gauchet, vedoucí vědecký pracovník na École des hautes études en sciences sociales a šéfredaktor revue Le Débat, vzpomíná na své mládí, na svou intelektuální formaci, přátele, „matrici“ roku 1968 a učitelskou kariéru. Jádro rozhovoru ovšem tvoří jeho názory na jednotlivé vědecké obory, jejich rozvoj a reprezentanty, na světové náboženské systémy, na fenomén sekularizace a na záhady křesťanských dějin, na význam ideologií v moderní době. Před čtenářem plasticky vyvstává dobrodružný svět ducha jednoho z nejvýznamnějších a současně nejvlivnějších myslitelů, který touto čtivou formou dává nahlédnout do své myšlenkové dílny. Publikace představuje určité doplnění knihy Odkouzlení světa. Dějiny náboženství jako věci veřejné, která již vyšla v češtině (CDK, Brno 2004) a dočkala se značného zájmu u odborné i laické veřejnosti.
Práce významného francouzského autora zaplňuje velkou mezeru ve zpracování dějin náboženství, která až dosud existovala jistě nejen ve Francii, a zároveň ukazuje, že v historii nebyla s náboženstvím spjata jen vysoká politika, ale že jeho vliv výrazně a do hloubky zasahoval do každodenního života všech společností včetně té dnešní. Současná společnost je poznamenána tím, co by se dalo nazvat jako "odčarování", odnáboženštění světa, a právě tento fenomén i s jeho historickými kořeny autor fundovaně rozebírá. Kniha tedy předkládá historicko-sociologický výklad o místě náboženství, zvláště západního křesťanství, ve veřejném životě evropské společnosti.
Aux origines de la crise néolibérale
Książka ta zarysowuje pewien program. Nie udaje, że jest wyczerpującą polityczną historią religii, o którą się upomina; jej cel stanowi wyłącznie stworzenie podstaw dla podobnej historii, zdefiniowanie ogólnych ram i zarysowanie perspektyw. Napisano ją, biorąc za punkt wyjścia podwójną tezę, przesądzającą o jej kształcie i dynamice narracji. Głosi ona, że mimo upartego trwania kościołów i utrzymywania się wiary życiowa trajektoria religijnego żywiołu w naszym świecie zasadniczo dobiegła końca, a niezwykła oryginalność Zachodu polega na tym, iż dokonało się tam ponowne włączenie w obręb ludzkich działań i więzi żywiołu sakralnego, który od zawsze modelował je od zewnątrz. Jeśli mamy tu do czynienia z kresem religii, jest to kres, który można stwierdzić, obserwując nie zanik wiary, lecz przemianę ludzko-społecznego uniwersum, dokonującą się nie tyle poza religią, co na jej fundamencie, poprzez całkowite odwrócenie pierwotnej religijnej logiki. Analizę tego procesu rozpadu i odwrócenia istniejącej od niepamiętnych czasów formacyjnej mocy religijnego żywiołu wysuwamy tu na pierwszy plan.
