Miloš Hoznauer Libri

Kniha, kterou máte právě v ruce, je o stárnutí a stáří. Stárnutí a stáří je dvojího druhu. Mysli a těla. Duševní a fyzické. Oba tyto pochody mohou probíhat nezávisle na sobě. Fyzickému stárnutí jakkoliv zabránit nelze. Probíhá s časem, někdy rychleji, někdy pomaleji, ale probíhá. Duševní stárnutí se v určitém punktu někdy zastaví. To je případ Miloše Hoznauera. Tělo stárlo, ale jeho duch se v tomto těle usadil době, kdy jako zralý muž získal humorný nadhled nad děním kolem sebe i nad sebou samým. A už tak zůstal. V knize, kterou máte právě v ruce, nestárnoucí duch autora s humorným i satirickým nadhledem komentuje stav člověka po 86 letech bytí. Polemikou s odborníky, vtipným veršem, humorným vzpomínáním. Mladí se pobaví a neuvěří, starší se s humorem dozví, co je čeká, staří se s chutí zasmějí sami sobě. Kniha pro všechny. Kniha, kterou máte právě v ruce, Vás nezklame. Texty a básně doprovází 25 fotografií známého pražského fotografa, držitele Hlavní ceny Czech Press Photo a Europress Photo Jaroslava Kučery.

Učebnice české poválečné literatury pro 4. ročník středních škol s možností využití i na VŠ

Učební pomůcka pro střední a základní školy. Pohled autora na dosavadní život a dílo M. Kundery.

Učebnice pro střední školy. Obsahuje vybrané texty pro výuku literatury. Dvacet úvah a rozborů s ukázkami textů, komentáři a informacemi o autorech.

Hoznauer bývá označován za živoucí legendu pražských češtinářů ve třídách či posluchárnách strávil více než čtyřicet let. Tato kniha je nejen sledem nejrůznějších školních historek, včetně autorových vlastních trapasů a pedagogických poklesků, ale i humorně podaným obrazem našeho těžce zkoušeného školství v posledním půlstoletí. Každý čtenář poznal školu na vlastní kůži, může tedy Hoznauerovy postřehy srovnávat s osobní zkušeností. Možná však leckoho překvapí, co všechno se ve škole dá prožít a že kantorské povolání může být i velmi tvořivé a dobrodružné...

Oblíbený češtinář a vynikající učitel, který ovlivnil několik generací studentů, po celý život schraňoval své texty do lodního kufru. Z jeho pedagogického působení vznikla kniha Cesta do hlubin kantorovy duše (2004, 2016). Nyní, téměř v devadesáti letech, svůj kufr znovu otevřel a vybral z něj vzpomínky na nejzásadnější chvíle svého života. Vrací se ke svému dětství v malé polabské vesničce, popisuje cestu do Prahy za vzděláním a za svým životním snem stát se slavným spisovatelem, navrací se i ke dvěma letům na vojně. Celou knihou se vinou vzpomínky na jeho dvě bývalé manželky a stěžejní část věnuje své současné paní, s níž spoluprožívá radosti i strasti stáří. Chronologický tok vyprávění přerušují dvě intermezza ? jedním z nich jsou kratší samizdatové texty odkrývající některé absurdity komunistického režimu, druhé je humorně laděný popis chodu domácnosti jeho dcery Milany a jejích deseti dětí.