Český básník Jan Skácel s bytostným vztahem k Moravě je autorem dvaceti básnických sbírek, dvou děl prozaických a rozmanité tvorby pro děti. Od roku 1969 nesměl publikovat, takže se jeho tvorba objevovala v samizdatu a v exilové literatuře. V jeho díle jsou patrné ozvuky moravského folkloru. Jeho básnická sbírka z roku 1965 Smuténka je připomínkou díla tohoto ojedinělého autora. 22-145-67
Obrazy, kresby, grafika, ilustrace. V publikaci jsou zastoupeny texty Jana M. Tomeše ze zahájení výstavy v Mělníku (1975) a ze zahájení výstavy v Zámecké galerii v Příbrami (1984), text Milana Pitlacha Šanghaj (2005), texty básní Jaroslava Seiferta a Bohuslava Reynka.
«Quando penso che un uomo solo, ridotto alle proprie semplici risorse fisiche e morali, è bastato a far uscire dal deserto quel paese di Canaan, trovo che, malgrado tutto, la condizione umana sia ammirevole» Durante una delle sue passeggiate in Provenza, Jean Giono ha incontrato una personalità indimenticabile: un pastore solitario e tranquillo, di poche parole, che provava piacere a vivere lentamente, con le pecore e il cane. Nonostante la sua semplicità e la totale solitudine nella quale viveva, quest'uomo stava compiendo una grande azione, un'impresa che avrebbe cambiato la faccia della sua terra e la vita delle generazioni future. Una parabola sul rapporto uomo-natura, una storia esemplare che racconta "come gli uomini potrebbero essere altrettanto efficaci di Dio in altri campi oltre la distruzione".
Svazek obsahuje proslulou sbírku básní v próze, kterou významný český katolický spisovatel napsal v roce 1913. Demlův soubor básnických próz je dnes považován za jeho nejznámnější dílo. Lze ho chápat jako lyrické vyznání lásky ke květinám, jejichž společenství pro autora ztělesňuje vizi o harmonickém uspořádání lidské společnosti, v níž se zástupci přírody mění v bratry a sestry člověka. Rozhovor s květinami zároveň dává Demlovi možnost, aby čistým jazykem zachytil tajemství prosté a všední krásy a vyjádřil se i ke smyslu existence. Hlavní úděl básníkova pohledu je sice plný něhy a všeobjímající lásky, avšak na druhé straně se v něm nacházejí i jakési temné předtuchy, související s ohrožením života. Květiny jsou tedy symbolem světa zázraků, jenž se ovšem dostává do ostrého kontrastu s utrpením a smrtí. A tak jedině silný lidský cit má šanci smířit tyto zdánlivě neslučitelné protiklady, jedině on může zajistit, aby příroda i věci kolem nás žily s člověkem v dokonalém souznění.
Řada typů venkovských lidí, obraz rodičů, přátelů a známých, různé události, oslava přírody, to vše se vrací v básnickém vyjádření autorových vzpomínek na dětství strávené na moravské vesnici. Vydáno u příležitosti 1. posmrtné výstavy o životě a díle Vítězslava Nezvala.
V povídkách ztvárnila Lenka Hašková celý soubor příběhů a příhod, jaké prožívají dnešní ženy. Autorka se na ženy dívá střízlivě, s postřehem pro jejich slabiny a osobní selhání, zároveň však s porozuměním zachycuje ony všednodenní trampoty, s nimiž s ženskou houževnatostí svádějí zápas.
