Národnostní menšiny - německojazyčné skupiny v Alsasku, Belgii, Dánsku, Itálii, Maďarsku, Rumunsku a na Ukrajině; keltskojazyčné skupiny v Irsku, Skotsku, Walesu a na ostrově Man; Turci v Bulharsku, Makedonii a Rumunsku, Pomáci (Torbešové) v Bulharsku a Makedonii; Slováci v Maďarsku, Rumunsku, Srbsku a na Ukrajině; Baskové ve Francii a Španělsku.
Publikace zpracovává téma manželství a rodiny obyvatel vycházející z kočovnické tradice – Kazachů, Kyrgyzů a turkmenských Belúdžů a navazuje na již vydanou monografii zabývající se manželstvím a rodinou obyvatel Kavkazu a Kalmyků. Předkládaná monografie se snaží postihnout ve sledovaných oblastech změny týkající se manželství a rodiny související s proměnou společnosti. Kniha se pokouší dát odpověď na otázku, jaké vlivy nejvíce působí na změny v zakládání rodin i chápání instituce manželství ve společnostech, které se často označují jako tradiční, ale které jsou mnohdy velice náchylné k opouštění tradic a přejímání zcela odlišného způsobu života.
Kniha je kamínkem do mozaiky poznání nedávné kyrgyzské historie. Chce ukázat, že souběžně s takzvanou velkou historií probíhá i historie "malá", zahrnující osudy jednotlivců i celých rodin. Měřítkem úspěšnosti věcí bývá zejména ona historie "velká", ale je to měřítko často velice bezohledné a zkreslené ideologií.
Tato knížka si klade za cíl předložit ucelený obraz, ve kterém se odráží současnost velice silně ovlivněná událostmi z poměrně nedávno minulých dob na území domažlického okresu. Zároveň se snaží uvést úplný výčet sakrálních památek současných i nenávratně zaniklých po odsunu Němců a vytvoření hraničního pásma. Tyto události totiž významně proměnily krajinu na velké části okresu Domažlice. Kapličky a kostely na domažlickém okrese jsou v této publikaci řazeny podle názvů jednotlivých obcí. Další členění je podle církevního uspořádání na vikariáty. Hranice vikariátů jsou zhruba jako hranice okresů, ale někdy dochází k odchylkám – na domažlický okres zasahuje kromě domažlického vikariátu ještě částečně vikariát Klatovy, Plzeň-jih a Tachov. Po roce 1989 přineslo další změny zřízení plzeňské diecéze (v r. 1995) a pak rok 2005, kdy řada farností zanikla – došlo k jejich sloučení a zůstala většinou pouze farnost, kde bydlí správce farnosti.
Kniha ukazuje na změny a odlišnosti v kultuře, které se projevily u Kyrgyzů žijících v Kyrgyzstánu, Číně, Tádžikistánu a Afghánistánu. Zatímco před rokem 1917 měly tito Kyrgyzové velmi podobnou kulturu, po tomto roce v souvislostí s uzavřením hranic a vytvořením nových států se jejich způsob života začal velice významně proměňovat. Na příkladu jednoho etnika je tedy možné pozorovat změny v kultuře způsobené • změnou politického uspořádání (překotné celospolečenské změny po rozpadu SSSR – příklad postsovětských republik Kyrgyzstánu a Tádžikistánu) • změnami spojenými s velice rychlým hospodářským růstem (příklad Číny) • změnami danými velice pomalým vývojem bez výraznějších státních zásahů (příklad afghánských Kyrgyzů).
Hlavním cílem předkládané monografie bylo zmapování a srovnání aktuální situace německých (německojazyčných) zahraničních komunit v České republice a na Slovensku, v Maďarsku, Polsku, Rumunsku, ve státech bývalé Jugoslávie a na Ukrajině. Mezi hlavní zkoumané prvky patřilo zjišťování početnosti německé menšiny a porovnávání oficiálních údajů (například ze sčítání obyvatel) s neoficiálními údaji (odhady německých menšinových spolků, počty členů farností a církevních sborů). Výzkum se dále zaměřoval na používání němčiny a jejích dialektů jako jednoho z důležitých prvků německé etnické identity – zda se používá v každodenním styku, nakolik podléhá asimilaci, jaká specifika si jazyk zachoval po staletí odloučení od centra používání němčiny na území dnešního Německa. Dalším bodem zájmu prováděného výzkumu bylo zjišťování, na jaké úrovni fungují německé národnostní spolky a jak je rozvinuté školství v německém jazyce ve všech výše uvedených zkoumaných oblastech.
Kniha podrobně popisuje reálie dvou středoasijských republik Tádžikistánu a Turkmenistánu (včetně popisu zvyků, rodinné obřadnosti, náboženské situace, geografických podmínek, zasazení do středoasijského rámce). Publikace dále odpovídá na otázku, jaké jsou metody státních představitelů při vytváření nové ideologie (zejména v období po rozpadu SSSR) a jak se nová ideologie promítá do kultury a jak ji přetváří.
Kniha popisuje pasteveckou společnost ve středoasijských republikách (Kyrgyzstán a Kazachstán), transformaci společnosti a její dopady na obyvatelstvo. Zvláštním případem v tomto regionu je nomádská společnost, která se musela přizpůsobovat změněným politickým podmínkám - nejprve po revoluci v r. 1917 a následné kolektivizaci, která byla spojena i s násilným usazováním kočovníků a pak po rozpadu SSSR a přechodu k tržnímu hospodářství.
Předkládaná monografie se snaží postihnout v oblastech Kavkazu a Střední Asie změny týkající se manželství a rodiny související s proměnou společnosti. Kniha se pokouší dát odpověď na otázku, jaké vlivy nejvíce působí na změny v zakládání rodin i chápání instituce manželství ve společnostech, které se často označují jako tradiční, ale které jsou mnohdy velice náchylné k opouštění tradic a přejímání zcela odlišného způsobu života. Publikace zpracovává téma manželství a rodiny Kalmyků i celého regionu Kavkazu a poukazuje na mnohé podobnosti i s regiony geograficky velmi vzdálenými (tzv. společnosti cti a hanby).
