Jan Keller Libri

Embrace a new beginning with faith, hope, and confidence. When God brings a new relationship into our lives after divorce, we feel hopeful. It's easy to assume that this second chance at happiness is a gift we can simply accept with gratitude, but not so fast! Having been married does not mean that we know how to be remarried, and having been a parent does not mean that we know how to stepparent. In Marrying Again, Ron and Nancy Keller share knowledge, wisdom, and skills learned from decades of professional and personal experience with remarriage and blended families. Learn how to develop realistic expectations, overcome common feelings and challenges, promote unity and healthy communication, navigate tricky subjects, such as financial and legal matters, and nurture your relationship with the Lord. Whether you're newly divorced, dating, or already remarried, this book will encourage you on your journey, reminding you that God walks alongside you every step of the way.

Kniha je kritickým pojednáním o dnešní situaci sociálního státu a jeho perspektivách v prostředí globalizované ekonomiky. Autor dokumentuje, nakolik globalizace zužuje prostor pro řešení interních problémů sociálního státu, jako je stárnutí populace, změny na úrovni rodiny a změny na trhu práce. Na příkladu vývoje v jednotlivých evropských zemích ukazuje, jakým způsobem reagují na tyto tlaky různé typy sociálního státu. V této souvislosti podrobuje kritice koncept „modernizace“ sociálního státu, jenž se stal jedním z ústředních hesel dnešního politického a mediálního diskurzu. Všímá si především krize solidarity, která je doprovodným jevem této modernizace. Kriticky se zabývá řadou návrhů na to, jak prohlubující se krizi sociálního státu řešit. Tematizuje otázku starých a nových sociálních rizik, problém bludných kruhů ve fungování sociální politiky a zkoumá, jakých podob dnes nabývá sociální otázka. Zvláštní pozornost věnuje postavení středních vrstev a jejich zásadnímu významu při reprodukci sociálního státu.

Kniha esejů Odsouzeni k modernitě dokládá v jedenadvaceti kapitolách jednoduché tvrzení: Ani moderní společnost se nevyhnula tomu, o čem byli staří Řekové přesvědčeni, že je osudem veškerých dějin. Nevyhnula se pohybu v kruhu. U řady problémů, s nimiž se moderní společnost od svých počátků potýká, se mění pouze vnější kulisy, jejich povaha zůstává stále stejná. Stejná je i bezmocnost, s níž tváří v tvář těmto problémům stojíme. Překvapivě neměnné jsou stesky na krutost lidských osudů, na sociální nespravedlnost, na podlost finančních spekulantů a na zkorumpovanost politiky. Svědectví o odsouzení ke stále témuž nachází Jan Keller v románech století devatenáctého i v novelách století dvacátého. Nalézá v nich rovněž dlouhou řadu projevů toho, co bývá vydáváno za příznaky takzvané postmoderní společnosti. Diagnóza modernity v dílech literární klasiky se překvapivě shoduje s mnohem pozdějšími a dokonce současnými sociologickými teoriemi.

Naše současná životní praxe zpochybňuje jak mnohé teorie, tak také určitá klišé našeho myšlení. Nežijeme v souladu s návody politiků, ekonomů, církví, sociologů, psychologů, filozofů, lékařů, ekologů, futurologů atd.

Profesor Keller ve své nejnovější knize ukazuje, jak se změnil ráz politiky v západním světě, a proč se tak změnil. Proč "pravicové" strany přestaly hájit lidskou svobodu a proč "levicové" strany přestaly hájit zájmy chudých. Kniha sestává ze tří částí. První obsahuje esej o hybridnosti ideologií, vztahu neoliberalismu a neomarxismu a povaze Evropské unie. V druhé najdete slovník pojmů jako feminismus, gender, humanitární války a xenofobie. Knihu uzavírá slovník pojmů používaných v dnešních globalistických kruzích.

Práce se zabývá proměnami sociální struktury dnešní společnosti. Autor hájí tezi, podle níž společnost přechází od pouhé nerovnosti k naprosté nesouměřitelnosti. Tuto tezi dokládá na řadě údajů a sleduje procesy, které tuto proměnu způsobují. Podává charakteristiku tří sociálních světů (elita, střední vrstvy, deklasovaní), které se od sebe prudce vzdalují a žijí v nesouměřitelných podmínkách. Zároveň je v knize popsáno, jakými způsoby se společenské vědy pokoušejí zakrýt přechod od nerovnosti k nesouměřitelnosti. V této souvislosti autor analyzuje například pojmy ,,sociální kapitál\", ,,sociální vyloučení\" a ,,nová sociální rizika\". Propojuje teorie sociální stratifikace, sociologie města, sociologie organizace a některých dalších disciplín a ukazuje, jakou hrozbu představuje sociální nesouměřitelnost pro demokracii a pro budoucnost otevřené společnosti.

Kniha je polemikou s názory, podle nichž automobil přináší rozvoj pro celou společnost. Autor naopak dokládá, že rozvoj automobilismu vytváří více problémů, než kolik jich naše společnost dokáže řešit. Zabývá se problémem automobilu a automobilové kultury, zkoumá krajně problematické dopady masového automobilismu na veřejný prostor měst, na podobu venkovské krajiny, na kvalitu života i na kvalitu životního prostředí.

Kniha se zabývá trojicí pojmů, s nimiž pracuje soudobá sociologie. Jde o koncepty sociálních sítí, sociálního kapitálu a důvěry. Autor ukazuje, proč právě tyto kategorie budí dnes tak velkou pozornost. Moderní společnost, pokud chce vůbec fungovat, potřebuje neustále oživovat klíčové prvky téměř již zapomenuté tradice. Sociální sítě, sociální kapitál i důvěra, to vše má sloužit jako náhražka pojištění proti sociálním rizikům. Dochází k tomu v době, kdy selhávají standardní pojistné mechanismy, na kterých spočíval sociální stát. Autor dokládá iluzornost těchto nadějí pomocí materiálů, které jsou výsledkem jeho historických, etnografických a sociálně kriminologických studií. Jsou sociální sítě ohroženy návratem ke klientelismu? Udržujeme přátelství hlavně kvůli byznysu? V čem je sociální kapitál asociální? Jsou bezdomovci sociálními kapitalisty? Jak zní vzorec bezmezné důvěry? V čem jsou naše rituály bez užitku? Proč potřebuje modernita parazitovat na tradici?

Téma bezdomovectví patří k těm, o nichž se poměrně často mluví, avšak hlubší zamyšlení nad ním dosud chybělo. Kniha sociologa Jana Kellera tuto mezeru objevným způsobem zaplňuje. Autor rozlišuje bezdomovectví fyzické a statusové. Fyzické bezdomovectví chápe jako poslední stadium procesu sociálního vyloučení, bezdomovectví statusové přisuzuje těm částem středních vrstev, které jsou ohroženy sociálním sestupem. Z pohledu domova a hrozby jeho ztráty postupně přibližuje problematiku komunitních studií a hnutí, podává stručné dějiny konceptu sociální exkluze a popisuje reakce sociálně vyloučených na ztrátu domova. V prostředí nových sociálních hnutí hledá autor postoje, jež vedly k rozvoji tzv. postmoderního myšlení. To charakterizuje jako poslední službu, kterou příslušníci servisní třídy prokazují systému, jenž je zbavuje jejich dřívějšího privilegovaného postavení. Rozlišuje při tom postmodernismus služebný a karnevalový, aby ukázal různé způsoby, jimiž postmoderna ve skutečnosti slouží tomu systému, který sama kritizuje. Závěr publikace je věnován analýze sociálního konstruktivismu a jeho rozlišení na několik typů podle radikálnosti, se kterou je vyzvedávána libovolnost výkladů reality.

Kniha se zabývá společenskými souvislostmi ekologické krize s důrazem na oblast politiky a ekonomiky. Analyzuje patologické rysy konzumní společnosti, která výrazně omezuje naše šance přejít k trvale udržitelným životním způsobům. V závěru se dotýká jednoho z předpokladů tohoto přechodu: mocenské a ekonomické decentralizace.