Autor zpracoval přístupnou formou historii pražského poštovnictví od jeho počátků v roce 1526 až po současnost a přibližuje čtenářům historii každé jednotlivé pošty a to v celém rozsahu současné pražské aglomerace. U každé pošty je popsán vznik, vývoj jejího názvu, jednotlivá sídla včetně dat stěhování a popsán její provoz a další množství zajímavostí vážících se k provozu i budově. 8 stran barevné přílohy
Fakt vám to ještě nedošlo? Už nás čeká jen dlouhý řetěz hloupých snů v tom našem už nikdy nekončícím kómatu, - varuje nás autor ve finále prvního textu svého dalšího povídkového konvolutu. Jeho prostřednictvím opět chrlí na svou osudovou metropoli magmaticky žhavé, psychedelicky angažované, dojemné a temně komické laudatio. Jedno je však třeba zdůraznit: Kratochvilova perspektiva je sice intimně brněnská (ohmatává a očichává město svého srdce se zanícením milence!), zároveň však i nejširší možná, doslova kosmická. Jeho vypravěčský zoom je natolik pohyblivý, až vyvolává závrať: jako by autor se svrchovaným zaujetím pozoroval divadlo světa dalekohledem i lupou současně. Chvějivě živá vlákna bravurních narativních gest a nezaměnitelně vibrujícího jazyka tak dávají vzniknout realistickým dějinným flashbackům — a zároveň bezedně fantaskním trojrozměrným gobelínům, pro něž bychom v aktuální tuzemské literatuře jen těžko hledali přirovnání. Přesto své souputníky autor má… Na klopě prvního souboru Brněnských povídek (2007) bylo řečeno, že je „Borgesem české literatury“. Dodejme nyní, že třeba také pokrevním příbuzným Ladislava Klímy. Neboť i Kratochvilův vypravěčský „egodeismus“ je čímsi absolutní. Milan Ohnisko
Kapitoly ze života venkovského faráře. Na základě osobních vzpomínek a nemnoha dochovaných písemností představuje tato publikace osobu P. Heřmana Keymara (1920-2003), kněze, který mnohdy zůstával jakoby ve stínu druhých, ale svou dlouholetou nenápadnou a vysoce kultivovanou službou dokázal blahodárně ovlivnit spoustu lidí. Kniha poodhaluje řadu překvapivých skutečností z jeho na první pohled obyčejného života.
Ručně psaná a malovaná básnická sbírka o strastech a slastech našich životů v cyklu od léta do jara a ještě dál. Příběh knihy je inspirován (ne)skutečnými událostmi.
Krátké texty v popředí, dlouhé příběhy v pozadí. Ukryto v nich je přesně tolik, kolik sami dokážeme objevit. Ručně psaná a kreslená tragikomická kniha, v které se najde opravdu každý. A kdo ne, ten před sebou hraje NA SCHOVÁVANOU. Vznikám na účtenkách z barů, zrcadlech, podtáccích, papírových kapesnících a na zdech záchodů. Vše psané rukou přítomnosti o minulosti, co je ztracená. O budoucnosti, v které budou ctnosti a v moci oka mžiku, kdy stačí jeden všeříkající pohled a vím. Špinavá místa veřejnosti pokrývám vnitřní čistotou. Zanesené nitro nanáším na venkovní krásy. Atrament černých slov se do mě s nocí tiskne a vrývá jako červené rty milenky na ranních vzkazech. Jsou to předehry, hry i dohry skrze hříčky i hříchy zakrývající moji tvář pod bílý papír. Na ní se skrytě jako roční období střídají smích se smutkem. Vše míchám do koktejlu smíšených pocitů tragikomické poezie života, kvůli které jsem opilý, ale díky níž i střízlivím. Jako poklad ukrývá své klady i zápory, je nakonec každý schopen objevit jen tolik, co mu právem ruky svěřené přítomné moci náleží. Kdo nenachází nic, nehledá, nýbrž hraje na schovávanou.
Příběh nového románu Jiřího Kratochvila se odehrává především v první polovině padesátých let v Brně. Hlavní postavou je brněnský architekt, Kamil Modráček, svou orientací blízký funkcionalismu, ale přinucený v první polovině padesátých let stavět socialistické bytovky. Román je navíc taky jakous exkurzí do brněnské architektury. Název Slib je narážkou na novelu F. Dürrenmatta, kde se nepodaří naplnit slavnostní slib, vlastně taky přísahu, a vše dopadne zcela nečekaně.
Jiří Kratochvil (*1940) patří k nejvýznamnějším romanopiscům v současné české literatuře. Proslulé jsou například jeho prózy Medvědí román, Siamský příběh, Noční tango, Avion nebo Nesmrtelný příběh. Krom toho je Kratochvil vynikající esejista, ale pozornost si zaslouží i jako autor dramatických textů. Přítomný soubor Jiřího Kratochvila představuje v této méně známé roli. Divadelní hry: Herci Černá skříňka Rozhlasové hry: Babička slaví devětadevadesáté narozeniny Učitelé jazyků Znáte to Nahoru a dolů Slepecké cvičení Mikrohry: Budoucnost je ve vejcích Telecí porážka Dálnice anebo Pánská jízda Čekárna aneb Dámská jízda Ruská ruleta
Eseje, kritiky a stati jsou ve svém celku uměleckým vyznáním autora.
Nemíním psát memoáry, ač už jsem v tom věku. Je mi to vzdálené, ba protivné, stejně jako psaní poezie, příliš osobní a příliš důvěrné. Dokážu jen parodie básní, a dokázal bych snad i parodii na své memoáry, ale ta je koneckonců rozptýlena v mých románech a povídkách. Kdysi jsem napsal zde přítomný dopis Ludvíku Vaculíkovi a v něm je jakýs digest mého životního příběhu, a dál jít nemíním. Ale vlastně všechny texty Blešího trhu, eseje, fejetony, recenze, sloupky i neidentifikovatelné útvary, jsou mým literárním anebo životním vyznáním. Portréty spisovatelů anebo recenze jejich knih mi totiž odedávna slouží jen jako záminka k autorským konfesím a stejně tak je to třeba i s brněnskou architekturou, která tu v mém podání umožní nahlédnout hluboko, přehluboko do mé duše. A v tomto smyslu je Bleší trh má knížka nejosobnější. Jiří Kratochvil
