David Smrček Libri

Kniha Děti křtěné Dunajem, jako součást ediční řady Dějiny všedního dne, čerpá z textů uložených v Databázi dějin všedního dne při Historickém ústavu AV ČR. Je to symbolické poděkování autorům, kteří od poloviny 90. let sepisovali vzpomínky na své dětství ve Vídni, s nadějí, že jejich příběhy poslouží nejen rodinám, ale i dalším čtenářům. Publikace nenabízí vyčerpávající rekonstrukci života české vídeňské komunity, ale spíše symbolický výlet do vzpomínek na místa, která již neexistují, nebo se změnila. Nechceme popisovat Vídeň očima turistů, ale tak, jak ji zažívali obyčejní lidé, naši pamětníci a jejich blízcí. Tento imaginativní výlet je provoněný vídeňskou kávou a pečenými kaštany, s chutí gugelhupfu a leberkäsu, a zvuky tramvaje č. 48. Průvodci nám budou třiadvacet pamětníků specifické „české Vídně“, mikrosvěta uprostřed velkoměsta, kde vyrůstaly „děti křtěné Dunajem“ během meziválečné doby. Vzpomínky byly sepsány po mnoha desetiletích strávených mimo Vídeň, a proto je třeba je chápat jako subjektivní obrazy české Vídně, nikoli jako objektivní popis města. Tyto vzpomínky jsou často specifické, možná naivní, ale o to více bezprostřední, upřímné a lidské.

Souboje o Grabenbummel, procházku německých spolkových studentů v barevných odznacích, byly jedním z nejvýznamnějších projevů nacionálního konfliktu o Prahu a její veřejný prostor. V letech 1898 až 1912 poskytl Grabenbummel čtyřikrát záminku k vypuknutí protiněmeckého násilí ve městě. Zvyk přerostl v politikum, o něž se Češi a Němci přeli v tisku, na zemském sněmu a Říšské radě, ale také v závažný problém, který musel stát a jeho úřady řešit. Kniha představuje vznik a vývoj zvyku s ohledem na specifickou situaci Prahy, současně ho zasazuje do historického kontextu 19. a 20. století. Zároveň ukazuje, proč zdánlivě neškodná tradice získala tolik pozornosti a vyvolala takové napětí, přecházející k fyzickému kolektivnímu násilí.