Proslulá a pokolením za pokolením milovaná kniha o študácích a kantorech, jakási „přírodopisná studie“ o člověku školním, jak to vyslovil sám Jaroslav Žák, obraz svérázného gymnaziálního prostředí, vyprávěný živým jazykem, opírajícím se o slang, humorné ztvárnění myšlenky, že život je vlastně sportovní zápas, škola pak „věčný zápas“ študáků a kantorů.
Pokračování románu Konec starých časů tragikomicky vypráví o společenské přeměně v Československu po únoru 1948.
První a neprávem zapomenutá humoristická kniha Jaroslava Žáka ze studentského prostředí. Děda Posleda je je zastáncem dětí a mládeže proti všem zlým duchům, které se usidlují zejména ve výchovných institucích. Protože jej profesoři Reálného gymnázia Zbyňka Šašecího ze Zhoře mylně považují za zemského školního inspektora, podaří se mu v krátké době zavést převratné učební postupy: například názorné vyučování bitev. Hlavní boj ho však ještě čeká.
Cesta k Sionu. Případy padesátých let, které stojí o žalobu.
Podtitul: Romance v dur o lidech a zvířatech Tragikomické vylíčení únorových událostí v r. 1948 na malém městě. Nejrozsáhlejší autorovo dílo přináší kroniku komunistického převratu v roce 1948, jak jej prožívala řada svérázných figurek fiktivního českého maloměsta Pepův Týnec. Za tím se skrývá autorova domovská Jaroměř, autor sám pak na sebe bere podobu gymnaziálního profesora, řečeného Dlouhý Ferda. Kromě něj se s bouřlivou dobou vyrovnávají například bodrý pan Breburda, švejkovský zřízenec Kandík nebo bohémský knihkupec Žahour, své příležitosti v novém režimu se pak chopí groteskní budižkničemové bez skrupulí.. Román vyšel poprvé až roku 1991 a představuje o něco vážnější tvář oblíbeného humoristy. Přesto jde o román humoristický, jen s poněkud tragikomickými tóny, který uchovává i Žákovu tradici studentského humoru - mnoho klíčových událostí se odehrává mezi profesory a studenty místního gymnázia. V inteligentní nadsázce zároveň představuje galerii tak či onak typického chování českých povah ve vypjaté době.
Humorná kniha z doby meziválečné, v níž autoři formou parodovaných klasických literárních textů, nejčastěji však stylem kovbojských a zálesáckých románů vyprávějí o trampském hnutí a nenásilným způsobem podávají i kritiku tehdejší společnosti, je díky jedinečnému vypravěčskému stylu a originálnímu humoru zajímavá i pro dnešní čtenáře. Šestidílný muzikálový seriál o dobrodružství šesti trampů okolo řeky Vltavy a věčném válčení trampů a paďourů, který si s vydáním připomínáme, vznikl v Československé televizi v roce 1969 a dnes již patří do zlatého fondu televizního archivu.
V románu Pan Posleda, přítel študáků opouští Jaroslav Žák realistický, byť parodicky pojatý pohled na tehdejší střední školu a čtenář se ocitá ve střední škole plné magických bytostí, kouzel a zázraků. Kdo při hře na babu ji dostane jako poslední, má Posledu a jde s Posledou spát. A tak Vašíček Dusbálek odchází domů s Posledou – malým dědečkem s vousy a kouzelným deštníkem. Posleda s ním odchází napovídat mu při vyučování – a dostane se do souboje se zlým kouzelníkem Labaštou, který využívá školních skřítků Piškuntálků a dalších postav ze školního folklóru. Souboj obou mágů vrcholí bitvou, při které ožívají nejenom postavy ze školních učebnic, ale také – děste se – bytosti ze žákovských kreseb. Jejich souboj ovšem nevítězí magie, ale naprosto nemagická píle a znalosti jednoho z Posledových žáků a odchovanců.
Kniha sestavená z korespondence mezi režisérem Martinem Fričem a spisovatelem Jaroslavem Žákem z let 1938-1948.
Humoristický román, detektivka odehrávající se v dávných dobách v drsném Žižkově.
Román Ve stínu Kaktusu začal vycházet počátkem roku 1948 ve Svobodném slově jako román na pokračování – jeho vydávání však bylo zastaveno a knižní podoby se dočkal až v roce 1990. Román Ve stínu Kaktusu sice není postaven na magii, zato v občanstvu republiky Hodoquasské poznáváme sami sebe. Jaroslav Žák pod záminkou popisu dějin vzdálené země úspornými, ale patologicky přesnými tahy štětce své obrazotvornosti popisuje peripetie české společnosti od osmnáctého roku až do roku 1948. Fiktivní jihoamerická republika, španělsky znějící jména a fantaskní reálie ovšem nezabraňují v tom, aby čtenář poznal řadu postav naší kultury a politiky té doby. A najednou… najednou zjišťujeme, že Žákův parodický a satirický pohled nám ukazuje modly v negližé, ukazuje nám je tak, jak se o nich v oficiálních publikacích nedočteme. A v jeho podání vidíme, že každá doba si vybírá jen kus pravdy, a nezáleží na tom, zda tyto „oficiální“ publikace byly vydané v roce 1936, 1942, 1949, 1965, 1972 nebo 1995.
