Terezie Smejkalová Libri

Tato kniha se zabývá obrazem českého soudnictví, který podávají soudní rozhodnutí jako své autoportréty. Na jednu stranu tyto autoportréty vypovídají o statickém obrazu a charakteristikách daného právního systému a jeho soudnictví, na stranu druhou však reprezentují prostředek dynamické změny, protože soudnictví nejenže interpretujea aplikuje právní předpisy, ale má také schopnost samo měnit roli svého rozhodování v daném právním systému. Tato kniha tak ukazuje, jak texty soudních rozhodnutí reflektují vztah mezi soudnictvím a právním systémem jako celkem. Ukazuje také, jak silný a významný je vliv soudnictví samotného na svou vlastní roli a na normativní hodnotu vlastní rozhodovací praxe – judikatury.

Právo lidská činnost nadaná symbolickou mocí. Právníci jsou lidé nadaní schopností orientovat se v textech, kterým ne každý rozumí. Tato orientace jim zaručuje schopnost manévrovat v zákoutích a nástrahách společnosti, lépe, než ostatní. Pro mnoho úkonů jsou dokonce nepostradatelní a nelze je bez nich provést, jiné se zase neobejdou alespoň bez fyzické přítomnosti textů právní povahy (smlouvy, které podepisujeme). Je ale téměř nemožné nalézt jednání, které by nepodléhalo právní regulaci, i když se u něj fyzicky právníci nebo jejich texty nevyskytují. I v takovém případě však jednání podléhá právu, které je vyjádřeno právě textem. Právní texty jsou popisy světa takovým způsobem, jak by měl vypadat. Říkají, co máme dělat, když se narodí dítě, když umře člověk, když chci postavit dům nebo jak se můžu živit. Jsou to zvláštní návody na život. Francouzský sociolog Pierre Bourdieu přirovnává právo k mytickým systémům kultur starších, než je naše západní společnost. Právo je kumulativní obor a navazuje na to, co bylo řečeno (a to i v případech, že se vůči svým předchůdcům vymezuje) a rozvíjí, nikoli popírá, stávající jazyk. Kniha, kterou držíte v rukou, je výsledkem interdisciplinárního výzkumu, jenž se pohyboval na pomezí oborů práva, sociologie a také lingvistiky. Jejím cílem je otevřít cestu k pochopení toho, jak sociální magií nadané texty - právní předpisy (zákony) - vznikají. Na rozdíl od mytických vyprávění totiž za nimi stojí konkrétní lidé, se kterými můžeme o procesu psaní hovořit. Jsou to především legislativci, tedy zaměstnanci a zaměstnankyně legislativních odborů ministerstev, kteří mají na starost sepsání návrhů právních předpisů. Jednotlivé části této knihy, na základě zjištěné teorie a empirických dat z hloubkových rozhovorů (in-depth interview), odpovídají na otázky, které se týkají vzniku právních textů, specificky pak především textů zákonů. Jaká je sociální praxe „psaní“ legislativního textu? Kdo a co má vliv na výslednou podobu zákona? Kdo je autorem a jaké to je být legislativcem? A může mít psaní textu vliv na jeho interpretaci?