Samuel Dom Libri

"Life can be disappointing for most of us at times, especially as we get older, and we may find ourselves getting to the end of our tether. What can we do about it? This is one person's solution... She decided to escape, take a year... or two and relax!But apart from the many strange experiences and wonderful and not so wonderful people she met on her travels, she got an insight into her life and an understanding of others that she could not have imagined. There was help and support along the way but from some very unexpected sources.This woman wonders, while reflecting back in her old age, just who was calling the shots here, who does run our lives and more to the point why was she dogged by Japanese girls, mediums and prostitutes?"

Dom Samuel v úvodu této „rozpravy o prokazování milosrdenství“ napsal: Jako křesťan chci promluvit o tom, co nás oslabuje: naše chabá víra v křesťanskou rodinu, v níž děti vyrůstají a nalézají svou rovnováhu; náš zmatek pramenící z nespravedlivých činů některých kněží; nedostatek upřímnosti, pomluvy a křivá obvinění; naše malověrnost, když přijde řeč na povolání, na řeholní či mnišský život. Budu hovořit i o tom, co nás nese: milost pevného života modlitby; umění předávat zkušenost; váha otcovství; schopnost odpouštět... Nečekejte ode mě přesný plán. Spíš vnitřní návaznost, jako když se v rozhovoru volně střídají témata podle přání účastníků. Nejprve položím základy. Člověk je povolán k setkání s Bohem (v kapitole Mezi dvěma absolutny). Poté se zastavím u současné společnosti a církve v kontextu morální krize (kapitola Křesťanská morálka: úzké dveře?). Rozeberu slogan „nulová tolerance“ (Odložit strach) a povzbudím kněze (Křehkost kněží a síla milosti). Co nám poslouží v této souvislosti z náboženského hlediska? Dar zasvěceného života (Zasvěcená čistota: její cena a její boj) a řeholní život (Řeholní povolání: choulostivá otázka svobody), které se musíme naučit předávat (Umění učitele a žáka; Být závislý na otci, být závislý na Bohu). Tato kapitola ústí v duchovní rozuzlení problému díky milosrdenství a vzájemnému odpuštění. Což je téma ve skutečnosti probíhá jako hlavní vlákno celým textem. Nakonec problém nahlédneme z perspektivy církve (Údy jednoho Těla) a zakončíme dvěma kapitolami týkajícími se vnitřního života (Zdrávas, Maria, …nyní… a „Nauč nás modlit se“). Předmluvu napsal kardinál Dominik Duka

O budoucnosti křesťanství v našem světě. Jak ve 21. století žít klášterním životem a plnit křesťanské povolání v době rozpadlých hodnot? I přes zmatek kolem nás máme předávat křesťanskou víru a pečovat o výchovu těch, které Bůh povolal k mnišské a kněžské službě. Naším úkolem je, aby dokázali převzít a žít dědictví, jež nám bylo svěřeno. Tato úvaha se zaměřuje na věčné otázky, jako je modlitba, kněžství, Eucharistie nebo Panna Maria, a na problémy ilustrované zkušenostmi, jako je výkon autority, poddajnost žáka, jasnozřivost či pokora. Opírá se o pevné dogmatické a duchovní základy a čerpá z bohatých zdrojů lidství učitelů klášterního života. Téma této knihy lze shrnout do jednoho slova: Odvahu! Odvahu, která se nebojí zkoušek a ví, že tyto patří k životu. Odvahu, neboli: Vzhůru srdce! Dom Samuel, který vstoupil do kláštera Notre-Dame de Sept-Fons v roce 1983, byl v roce 1990 vysvěcen na kněze a později jmenován klášterním převorem. V roce 2002 se stal jedním ze zakladatelů kláštera Panny Marie v Novém Dvoře v Čechách. V době psaní této knihy byl převorem a koncem roku 2011 se jeho komunita stala opatstvím. Vydáno ve spolupráci s Karmelitánským nakladatelstvím.

Tento palčivý problém vychází ze současného stavu věcí, jeho řešení se opírá o teologii a Bibli. Je spíše intuitivní než spekulativní, přestože mnoho stránek má velmi solidní základ. Dokládá je svědectví autorova vlastního příběhu a mnišské zkušenosti.

Dom Samuel sa narodil v roku 1954 vo Francúzsku. Po rokoch rozsiahlej divadelnej činnosti vstúpil v roku 1983 do kláštora Notre-Dame de Sept-Fons, ktorého novicmajstrom bol v tom čase otec Mikuláš. V roku 1990 bol vysvätený za kňaza a následne opátom Dom Patrikom menovaný za priora. V roku 2002 sa stal jedným zo zakladateľov kláštora Panny Márie v Novom Dvore v západných Čechách. Koncom roku 2011 sa z komunity, ktorá vyrástla na troskách ateizmu, stalo opátstvo a Dom Samuel bol zvolený za opáta.

Proč je někdy tak těžké chválit Boha nebo se k němu modlit?To proto, že sami spontánně nemáme zalíbení v tom, co je dobré. Ale zalíbení se dá vytříbit. Varujme se řídit se podle toho, co se nám líbí. Varujme se také toho, abychom si libovali v něčem, co se nám nelíbí. Bůh nás nechce k ničemu nutit! Naučme se své zalíbení zaměřovat na skutečně dobré věci. Utíkejme před banálními nebo nevkusnými situacemi, architekturou, hudbou, potravou či vztahy. Hledejme to, co je kultivované, vznešené, vkusné. Jsi schopen přiznat, že stejně jako v řadě dalších věcí potřebuješ i v oblasti vnitřního a duchovního života vytříbit vkus?„Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý“ (Žl 34,9). Boží věci téměř vždycky chutnají jako mana. Je třeba si na ně zvyknout.