Helena Malířová Libri

Kniha pohádek, které autorka psala pro proletářské děti, vypráví o boji proti zlým, panovačným lidem, o ceně poctivé práce, o osudu chudých lovců perel, o Palečkově hrdinství, o hastroši a víle, o zázračné jehle chudé švadleny a j.

Příběhy Jákobovy (1933), Mladý Josef (1934). První a druhá část slavné tetralogie o Josefu Egyptském, kterého jeho závistiví bratři prodali do Egypta. Tato část vypráví příběh Jákoba, syna Izákova, a jeho lásky ke krásné Ráchel. Inspirací byla I. kniha Mojžíšova – Genesis. Zpracované motivy jsou jen zlomkem dějů, o nichž biblická předloha hovoří a od ostatních podobných děl se liší hluboce lidským a zároveň nadčasovým pojetím osudů svých hrdinů.

Il Novantatré è l'ultimo romanzo di Victor Hugo, frutto della vegeta e operosa vecchiaia dello scrittore: l'intricatissima vicenda è ambientata durante l'apogeo della Rivoluzione, nell'anno forse più tragico e più sanguinoso, l'anno della crisi, quando la Convenzione, ormai decimata, ha abdicato nelle mani di Robespierre e Danton e i realisti, approfittando del disordine civile, ingaggiano nella Vandea una lotta disperata. Hugo, con un ritmo serrato e intenso, amalgama abilmente il racconto storico con il romanzo di avventure, creando un affresco di grande potenza e dalle tinte corrusche, in cui i personaggi si muovono in preda a sentimenti contrastanti, in perenne lotta con se stessi. Figure leggendarie e gloriose, scolpite a tutto tondo, che si imprimono tenacemente nella memoria del lettore.

Román sestavený z pásma novelistických příběhů vypráví o osudech potomků dvou českých hereckých rodin od počátku minulého století do r. 1932, přičemž děj je v pohledu jednotlivých postav prolínán historickými informacemi o vývoji našeho dramatického umění a úvahami o jeho poslání.

Boj o práva žen na svobodný život a na práci. Nemilosrdná kritika života společnosti na začátku 20. století a zvláště žen tehdejší doby.

Spisovatelčina románová rekapitulace vlastních zážitků od dob ideového vyspívání mezi pražskou proletářskou inteligencí z konce 19. století, přes zážitky ze světové války, až po bolestnou sebeanalysu ve dvou manželstvích, v nichž spisovatelka vyrůstala v socialistku, v obětavou komunistickou pracovnici a bojovnici za zrovnoprávnění ženy s mužem.

"Byla jsem v ráji, mě zavolaly ... bída, válka, nezaměstnanost ... a proto z ráje odešla jsem za tím strašným hlasem" ... je spisovatelčinými vlastními verši vyjádřený její umělecký profil a tím i společná myšlenka ukázek do výboru pojatých. První oddíl obsahuje pohádky a povídky, psané přímo pro děti a otiskované převážně v čas. dělnických dětí "Kohoutek". Spisovatelka, aktivní komunistická bojovnice a organisátorka, ukazovala zde dětem proletářů na třídní rozdíly mezi dětmi za společenského řádu, který místo radostného mládí v učení a zábavě je nechával hladovět a umírat podvýživou. Druhý oddíl je sestaven z próz psaných pro dospělé, v nichž však myšlenka boje o přerod člověka a společnosti je vysvětlena způsobem přístupným i mládeži. Motivem je zde obžaloba kapitalist. společnosti, ubíjející v člověku přirozené schopnosti a tvořivé síly: na příkladu Matěje Kopeckého ukazuje H.M., kolik úsilí a odříkání bylo třeba, aby český národ dosáhl svého Národního divadla. Třetí část zahrnuje 2 povídky a úryvky z románů "Dědictví" a "Deset životů", věnované myšlence, že "ženino osvobození přijde s osvobozením dělnické třídy".

Román o osudech mladé ženy z venkova v prostředí pražské společnosti a její zahálčivé buržoazie a živořících intelektuálů. Později pozná, že život se změnil v nudu a živoření. Aby se vyhnula příštím zklmáním, odchází do Prahy. Své zklamání léčí literární prací ve společnosti měšťáckého salonu. Brzy zjistí, že byla opět zklamána. Dobrodružství v horách, chvilka milostného poblouznění, rozbije její dívčí sny. Lásku mezi chudou bohémskou společností si vykupuje představu hledaného štěstí.

Pohádky obsažené v této knize vznikaly v době asi před třiceti lety, v letech po první světové válce, po porážce dělnické třídy v r. 1920. V té době bylo nutno nejen přesvědčovat všechen pracující lid o tom, že musí svrhnout vládu kapitalistů, ale bylo nutno pro tento úkol vychovávattaké naše děti. A Helena Malířová byla jedna z těch, kdož se tohoto úkolu podjali a i svými drobnými pracemi, pohádkami, bojovali za jeho splnění. Malířová byla proti nepravdivým, lživým pohádkám, které učily děti klanět se moci peněz, bohatým lidem, nezaslouženým výsadám a snášet trpělivě utiskování a nespravedlnost. Proto i ve vymyšlené pohádce dávala dětem do rukou co nejvíce pravdy, proto hrdiny jejích pohádek jsou prosté vyšívačky, služky, synek kočího, dělnický chlapec; vyskytne-li se spící šípková Růženka, pak je to princezna, která se neprobudí. Tak vznikl řetěz jedenácti příběhů, které užívají pohádkových motivů, aby jen tím výrazněji zdůraznily pravdu, právo a spravedlnost.

Dvoudílný román. Barva krve-kronika dvou generací měšťácké rodiny minulého století v níž se čtenář seznamuje s rakušáctvím české buržoasie, nahlíží do ovzduší protirakouských spolků a národního uvědomění, je účastníkem obsazení Prahy Prusy stává se svědkem vzniku Národního divadla. otevření Jubilejní výstavy v Praze boj za všeobecné hlasovací právo. Hrdinkami jsou Karolin provdaná bez lásky trpně podavající svazku mužem jehož ji dohodili její dcera Pavlína hledá zoufale únik z konvenčního manželství cestou násilí. Druhý díl - Dědictví sleduje rozklad a úpadek této měšťácké rodiny v době před 1. světovou válkou i osudy ve válečné vichřici do prvních dvou převratových let. V postavě sirotkovi Márince - vnučky Karolíny a dcery Pavlíny staví autorka hrdinku jež sama na světě po nesnadném mládí se přimyká velké rodině proletariatu s nímž dospívá k vědomí, že osvobození ženě může přinést jen osvobození dělnické třídy.

13 měsíců v koncentračním táboře. Románová reportáž zpodobuje na příběhu německého herce a na osudech dalších osob nástup fašistické hrůzovlády v Německu, odhaluje nelidské podmínky v jednom z prvních koncentračních táborů, přičemž líčí i soudržnost,statečnost a obětavé kamarádství, jež v těchto situacích prosazovali uvědomělí dělníci a komunisté.

Závěrečný svazek autorčiných Vybraných spisů přináší román, který má četné rysy autobiografické a jejž spisovatelka sama přiléhavě charakterizovala jako "obraz živoření spisovatelky, která mimo sháňky po chlebu trudně hledá i svůj poměr k muži, k lidem a ke společnosti". Zvlášťvyzvedla, že "dělnické čtenářstvo najde v Popelu doklady doby a obraz společnosti, s níž je i ono v boji jako ta spisovatelka".

Určeno zájemcům o sociální obory na Univerzitě Hradec Králové.