Charles Louis de Secondat de Montesquieu Libri

Agli inizi del Settecento giungono a Parigi due persiani. Sorpresi e stupiti, si guardano intorno con malcelata curiosità, rimarcando per iscritto le particolarità dello stile di vita e di gestione dello stato francese, comparandolo con quanto avviene in patria, in Persia. Un’invenzione narrativa geniale, quella di Montesquieu, che gli permette di costruire, in un gioco di specchi e di rimandi continui, una critica finissima ma al contempo molto godibile dello stato assolutista francese. Le "Lettere persiane" di fatto annunciano la più straordinaria stagione intellettuale dell’Europa moderna, l’Illuminismo, e tuttavia sul mondo moderno già posano uno sguardo straniato e penetrante. Romanzo epistolare e insieme satira di costume, pamphlet politico e fantasticheria esotica, quest’opera, che attraversò passioni, sogni e teoria della cultura settecentesca, appare oggi come il primo singolare racconto della Ragione moderna, delle sue ambizioni e della sua crisi, del suo progetto di trasformazione e del suo scacco: il grande classico fondativo dell’Illuminismo. Se "Lo spirito delle leggi" consegna l’immagine di Montesquieu come grande teorico della politica e dello stato, le "Lettere persiane" raccontano di quell’immagine il segreto carattere: l’ironia e il bonheur, l’inquietudine e il sorriso.

The narrative follows Persian noblemen Usbek and Rica as they explore French society, offering a satirical critique of European customs and politics. Through their letters back home, Montesquieu highlights cultural contrasts and societal norms, providing insight into the Enlightenment era's values and ideas. The correspondence reveals their observations on religion, gender roles, and the complexities of modern life, making it a significant commentary on both Persian and European cultures.

V tomto diele predviedol Montesquieu obdivuhodnú syntézu (takú typickú pre jeho ďalšie diela) a aj dnešnému čitateľovi predkladá veľmi sofistikovanú, prepracovanú a vyargumentovanú štúdiu o politickom, sociálnom a náboženskom vývoji a nakoniec aj úpadku Rímskej ríše. Niet pochýb, že hĺbavé úvahy dúmavého pútnika z brehov Seiny oslovia nejedného moderného čitateľa, predovšetkým z radov začínajúcich filozofov, historikov i tých, ktorým beh starovekých udalostí nie je celkom cudzí. Navyše je dielo obohatené o jednu z prvých Montesqiueuových prác - dizertáciu O náboženskej politike Rimanov (1716), čím vhodne dopĺňa to, čo o Rimanoch neskoršie povedal. Kniha obsahuje aj podrobné vysvetlivky k jednotlivým udalostiam. Toto dielo by nemalo chýbať v knižnici žiadneho vzdelaného človeka.

Ein Klassiker endlich wieder neu aufgelegt Die Gewaltenteilung als Ordnungs- und Strukturprinzip ist Bestandteil fast aller modernen Verfassungen und in erster Linie auf das vorliegende Werk zurückzuführen. Montesquieu stellt in diesem Buch die drei Staatsformen Demokratie, Monarchie und Despotie in ihrer jeweiligen Abhängigkeit von den natürlichen und gesellschaftlichen Bedingungen dar. Nur wenn der ‚Geist der Gesetze` eines Landes zu diesen Bedingungen, zu seiner Regierungsform und vor allem zum Wesen und Charakter, dem ‚esprit général` des jeweiligen Volkes passt, entspricht die Gesetzgebung der Vernunft und kann willkürfreie Herrschaft ermöglichen. Bei Montesquieu steht ein historisch bedingter Gesetzesbegriff im Mittelpunkt, der sich von den im 18. Jahrhundert vorherrschenden abstrakten Naturrechtsideen abhob und die weitere rechtstheoretische Diskussion ebenso wie die politische maßgeblich beeinflusste. Der Grundsatz der Gewaltenteilung ist in erster Linie auf dieses Werk zurückzuführen. Montesquieu stellt die Staatsformen Demokratie, Monarchie und Despotie in ihrer jeweiligen Abhängigkeit von den natürlichen und gesellschaftlichen Bedingungen dar.

Autor - zakladatel filozofické povídky - nechává svého hrdinu poutavě vyprávět zážitky ze svých předchozích životů.

Montesquieu hledal řešení, jak odvrátit přirozený osud civilizací spějících od vzestupu k rozkladu a zániku. Našel je v promyšleném zákonodárství. toto téma zpracoval ve své nejslavnější knize O duchu zákonů, vydané poprvé 1748 v Ženevě. Základ spisu je v hledání odpovědi, proč jsou v různých zemích zákony tak rozmanité, že to vyvolává dojem chaosu. Do té doby byla snaha vykládat právní uspořádání států metafyzicky, snahou přiblížit se ideálu, anebo kritériem prospěšnosti. Montesquieu zvolil metodu kauzální. Ukazoval, že národní zákonodárství podmiňují životní podmínky té či oné kultury. Výsledkem byl impozantní spis, jehož teoretický základ se v této publikaci předkládá české veřejnosti .

Druhý díl tohoto zásadního spisu dějin politické filosofie a politické sociologie nebyl dosud nikdy do češtiny přeložen, přestože dvousvazkové dílo tvoří jednolitý celek. Stejně jako první díl i tento svazek je opatřen předmluvou překladatele a vysvětlivkami. Součástí knihy je též překlad Obrany „Ducha zákonů“, v níž se Montesquieu vyrovnává s útoky jezuitů a jansenistů na svou knihu.