Ota Pavel Libri

How I Came to Know Fish (1974) is Ota Pavel's magical memoir of his childhood in Czechoslovakia. Fishing with his father and his Uncle Prosek � the two finest fishermen in the world � he takes a peaceful pleasure from the rivers and ponds of his country. But when the Nazis invade, his father and two older brothers are sent to concentration camps and Pavel must steal their confiscated fish back from under the noses of the SS to feed his family. With tales of his father�s battle to provide for his family both in wealthy freedom and in terrifying persecution, this is one boy�s passionate and affecting tale of life, love and fishing.

Fotografická publikace s námětem Jižních Čech.

Soubor třinácti povídek se sportovní tematikou z díla spisovatele Oty Pavla. Povídky jsou vybrány ze dříve vydaných samostatných sbírek: Syn celerového krále, Výstup na Eiger, Pohár od Pánaboha a Plná bedna šampaňského.

Korespondence Oty Pavla s bratry - Hugem a Jiřím. Na konci výčet knih i ocenění Oty Pavla.

Smrt krásných srnců Soubor povídek o povedeném tatínkovi, mamince, bratrech, o dětství prožitém v těžké době války s židovskou hvězdou na kabátě, o rybách, přírodě, vzácných lidských vztazích. Syn celerového krále V souboru povídek Syn celerového krále soustředil Ota Pavel literární portréty slavných sportovců své doby. Jejich sportovní dráhu, vítězství či prohry popisuje Ota Pavel s velkou vnímavostí a notnou dávkou citu. Se zručností už starého literáta zachytil dramata lidí, kteří hledají a nalézají hranice svých možností, ale současně nalézají také pravdu o sobě a světě kolem.

Společné vydání povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974). Oba cykly spojuje humorně kritický obdiv syna ke svému vzácnému, ale složitému tatínkovi, láska k rybám, vodě a přírodě vůbec, vzpomínky na šťastné dětství před válkou a pozdější hořký okupační úděl smíšené židovské rodiny. Společné je i literární pojetí, kde základem mistrného vyprávění v první osobě jsou reálné vzpomínky, působivé nikoli uměleckou stylizací, ale vnímavou, velmi poetickou evokací zážitků vlastních i rodinných. Ctíme autorovu moudrost, lidskost, jemně nostalgický humor, tedy to, co v povídkách poutá i dojímá. Jazyk prózy je živý, hovorový. Zkušený reportér neměl obavy z nespisovného výrazu či tvaru tam, kde jazyková norma „šustila papírem“. Doslov a medailón napsal Bohumil Svozil.

Výbor z autobiograficky laděných povídek obsahuje prózy především ze sbírek Smrt krásných srnců a Jak jsem chytal ryby. Povídky jsou řazeny chronologicky podle údobí, v nichž se odehrávají, což znamená na předválečné, z doby 2. světové války a poválečného období. Autor v nich čerpá především ze svérázných osudů svého otce, velkého snílka a malého dobrodruha, který sice nezdolně usiluje o životní úspěch, ale pravou radost a štěstí nachází v rodině a v přírodě, s níž je jako vášnivý rybář úzce spjatý. Povídky, v nichž se střídá originální humor s trpkou vážností, jsou jímavé svou prostotou, emocionalitou a autentičností.

Spisovatel nevšedním způsobem vypráví 16 příběhů ze sportovního světa. Hrdiny jeho reportážních povídek jsou bývalí i dnešní mistři. Autor nám přibližuje jejich lidské osudy tím, že je ukazuje nejen v zákulisí velkých zápasů s celou problematikou tvrdého života sportovce, ale i v soukromí.

V sedmi knihách najdete klíč k srdci spisovatele, novináře a dobrého člověka Oty Pavla. Jeho povídky o přírodě, rybách, řece, rodině, povedeném tatínkovi a bratrech patří k tomu nejkrásnějšímu, co bylo česky napsáno. Komplet obsahuje: Jak jsem potkal ryby, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha, Pohádka o Raškovi, Smrt krásných srnců, Syn celerového krále, Povídky z šuplíku

Obsahuje: Dukla mezi mrakodrapy; Jak jsem potkal ryby; Plná bedna šampaňského; Pohár od Pánaboha, Pohádka o Raškovi; Povídky z šuplíku; Smrt krásných srnců; Syn celerového krále

V závěrečném svazku Sebraných spisů Oty Pavla najdeme texty, které za života autora vyšly většinou jen časopisecky, knižně jako příležitostné články, úvody či sborníky. V sedmdesátých letech kolovaly některé povídky v opisech, protože naděje na knižní vydání neměly. Dále jsou do publikace zařazeny texty z pozůstalosti, které v sedmdesátých letech kolovaly pouze v opisech a později byly zařazovány do různých povídkových výborů. Knížku, rozdělenou tematicky do pěti částí, uvozuje fragment emotivní rodinné korespondence. Svazek tak z jiného pohledu doplňuje dosud vydané dílo.

Plná bedna šampaňského nezapře, že její autor je zkušený sportovní publicista a perfektní reportér. Ve dvanácti povídkách – reportážích se seznamujeme s osudy různých sportovců, kteří sice stojí ve středu jeho zájmu, současně mu ale slouží jako prostředníci k vyjádření jeho názoru na život a na člověka. Reálná fakta sportovního prostředí dokáže obohatit svou poetičností a posunout je z této roviny dál do polohy obecného člověčenství.

Výbor povídek z pozůstalosti Oty Pavla, jejichž tématem je příroda, sport a zajímaví lidé. Povídky, prodchnuté hlubokým pochopením lidské existence, podávají osobitý obraz života s jeho poezií, krásou i všedností a jsou zároveň nepatetickou oslavou české země a českého člověka, výrazem obdivu k lidské vytrvalosti a nadání, smyslu pro přátelství a čest.... celý text

Dvě proslulé povídkové sbírky významného autora, v nichž vzpomíná na své dětství, svérázného otce i rybaření v milovaném kraji kolem Berounky. Sbírka Jak jsem potkal ryby je rozčleněna do tří částí - Dětství, Odvážný mladý muž a Návraty. Autor se v ní vrací do krajin svého dětství a mládí - na Buštěhradsko a Berounsko, k potokům a řece, u nichž sbíral své první rybářské zážitky a zkušenosti. Hrdiny povídek jsou členové autorovy rodiny v čele se svérázným tatínkem, pečlivou maminkou a dvěma bratry, hlavní roli však hraje středočeská příroda, čistá řeka a ryby. Povídky souboru Smrt krásných srnců jsou humorným a nostalgickým vyprávěním o židovské rodině, kde hlavní roli hraje otec obdařený velkou láskou ke svým synům, přírodě a rybaření. Humorné a s láskou vyprávěné historky o snílkovi, podnikavém obchodním cestujícím a milujícím otci a manželovi dojmou čtenáře svou prostotou a krásným jazykem.

„Knihou Pohár od Pánaboha se Ota Pavel přiblížil skutečné sportovní beletrii; sport zde není už výjimečným prostředím, ale lidským osudem, jak je tomu ve skutečnosti, plným pravým životem, nejen jeho interesantní částí.“ Takto charakterizuje přítomný soubor jedenácti povídek František Kožík. Jde o příběhy ze života sportovců ve chvíli sportovních utkání i mimo ně, o příběhy veselé i vážné, které se snaží v mezních situacích odhalovat povahy a charaktery, vytyčují vzory a kárají nesportovní jednání v soukromém životě a nešvary v zákulisí sportu.

Souborné vydání dvou autorových sbírek (Smrt krásných srnců, 1971; Jak jsem potkal ryby, 1974) nostalgicky humorných, tragikomických povídek o tatínkovi, jeho rodině a přátelích i o světě zvířat v okolí Berounky.

V povídkovém souboru Pohár od Pánaboha (1971) se Ota Pavel vědomě snažil překonat hranice sportovní reportáže posunem k čistému povídkovému tvaru. Půvabná Pohádka o Raškovi z roku 1974 je malým exkursem do možnosti tvůrčí fantazie autora, dokladem jeho schopností, vynalézavosti a hravosti. Pavlův krok do pohádkové (a přece pravdivé) říše snů a skutečnosti je úhrnem radostné, inspirativní čtení.

Půvabná Pohádka o Raškovi je malým exkursem do možnosti tvůrčí fantazie autora, dokladem jeho schopností, vynalézavosti a hravosti. Pavlův krok do pohádkové – a přece pravdivé – říše snů a skutečnosti je úhrnem radostné, inspirativní čtení. Jedná se o „pohádkový“ životopis skokana na lyžích Jiřího Rašky.

Výbor povídek se sportovní tématikou, určených pro mládež. Ota Pavel, bývalý sportovní žurnalista, v povídkách popisuje cestu sportovců za svým cílem, jejich příběh i pocity. Zdůrazňuje také jejich problémy, ať s nedostatkem talentu či špatného sociálního prostředí. Hrdiny jsou opravdoví sportovci z Čech, jejichž životní příběh spisovatel nepatrně dokresluje. Děj se většinou odehrává ve sportovním prostředí v různých zemích, ve 20. století. Výbor uspořádal a předmluvu napsal Bohumil Svozil.

Poutavé vyprávění Oty Pavla nás zavede do New Yorku, kde se v roce 1962 konal Americký pohár ve fotbale. Celý pobyt trávil s fotbalisty Dukly Praha, naslouchal, vyptával se a své zážitky přenesl do této reportáže z „amerického zájezdu“. Čtenář se tu setkává s mnoha známými fotbalisty té doby, jako jsou např. Masopust, Pavlis, Urban, Pluskal, Šafránek a další.

Kniha obsahuje výběr povídek ze sportovního prostředí mistra daného žánru Oty Pavla. Jsou to silné příběhy našich sportovců s autobiografickými rysy, o sportovní slávě a jejím rubu, dojímavé a lidské. Určitě zaujmou a potěší nejen příznivce sportu.

Výběr povídek ze sportovního prostředí, povětšinou již dříve knižně publikovaných. Úvod ke knize napsal Emil Zátopek.

Jak jsem potkal ryby Ota Pavel vědomě navázal na úspěšnou sbírku Smrt krásných srnců. Opustil definitivně svět sportovců a sportu a vrátil se opět do krajin svého dětství a mládí na Buštěhrad, na Berounku, k řekám, potokům a mořím... Hrdiny jeho povídek jsou opět členové rodiny v čele s "povedeným tatínkem", bratry Jirkou a Hugem, ale prim tu hraje příroda, ryby především ... A hlavně pokora a úcta k člověku.

Puchar od Pana Bogato zbiór opowiadań, w których sport stanowi pretekst do opowieści o sprawach najważniejszych: życiu i śmierci, miłości, przyjaźni i pasji. Ota Pavel pisze o zwycięstwach i porażkach równie ujmująco jak o sarnach i rybach. Doskonała lektura dla czytelników ceniących szczerość, wrażliwość i piękno. Może każdy z nas dostanie puchar od Pana Boga, ale będą one różnej wielkości, w zależności od tego, jak zachowywaliśmy się na tym świecie. Jeden będzie zrobiony na przykład z nieba. Inny ze złotych gwiazd. A jeszcze inny z Drogi Mlecznej. fragment

Z czeskiego przełożyła Justyna Wodzisławska Ota Pavel zaczął opisywać swoją rodzinę podczas pobytu w szpitalu psychiatrycznym. Trafił tam po olimpiadzie w Innsbrucku, gdzie zobaczył Diabła i podpalił budynek. Mówił, że dzięki pisaniu znów staje się chłopcem. Tak powstała sławna książka 160. Jednak zanim znalazł się w innym świecie, pisał reportaże sportowe. Były bardzo popularne, bo Pavel ubaśniawiał sport. Szukał w sportowcach zwyczajnych ludzi i to sprawia, że opowieści o nich nawet jeśli nazwiska nic nam już nie mówią są ponadczasowe. Czescy krytycy byli zgodni: historią narciarza Raki Ota Pavel wzleciał w niebo jak ptak z rodziny ptaków morskich.

Puchar od Pana Boga to zbiór opowiadań, w których sport stanowi pretekst do opowieści o sprawach najważniejszych: życiu i śmierci, miłości, przyjaźni i pasji. Ota Pavel pisze o zwycięstwach i porażkach równie ujmująco jak o sarnach i rybach. Doskonała lektura dla czytelników ceniących szczerość, wrażliwość i piękno. Może każdy z nas dostanie puchar od Pana Boga, ale będą one różnej wielkości, w zależności od tego, jak zachowywaliśmy się na tym świecie. Jeden będzie zrobiony na przykład z nieba. Inny ze złotych gwiazd. A jeszcze inny z Drogi Mlecznej. fragment

K nedožitým autorovým padesátinám vychází výbor z jeho povídkových knih Smrt krásných srnců (1971) a Jak jsem potkal ryby (1974), doplněný novými, knižně dosud nepublikovanými povídkami z pozůstalosti (Veliký vodní tulák, Pytlačení I., Pytlačení II., Uschlé rybičky).

Krásně vypravená publikace slovem (Ota Pavel) a obrazem (Vilém Heckel) zpřístupňuje milovníkům přírody známé i téměř neznámé krásy našich hor: Šumavy, Orlických hor, Krkonoš, Jeseníků, Beskyd, Malé Fatry, Velké Fatry, Nízkých Tater, Roháčů, Vysokých Tater.

Kniha je věnována osobnosti spisovatele a novináře Oty Pavla, jeho životu, tvorbě a předčasné smrti. Knihu tvoří dvě části. První je sestavena za vzpomínek Pavlových přátel a spolupracovníků, dopisů bratrům a dvou povídek. Druhou část tvoří řada barevných fotografií Berounky a krajiny kolem ní, kterou O. Pavel ve svých prózách nezapomenutelně zvěčnil a kterou miloval. Doplněno řadou fotografií z rodinného archivu.

Jde o knížku, v níž jsou pohromadě tři autoři (), které spojil postoj ke světu, dívají se na něj s úsměvem a humorem, s lehce kritickým odstupem i nadhledem a přitom s radostí. která tryská ze samé podstaty prosté lidské existence. Sbližuje je okřídlený slogan autora jiné podobné knihy– Rozmarného léta Vladislava Vančury, který zní: „Humor není smáti se. ale lépe věděti.“ Editoři: Jarmila Víšková, Rudolf Havel; doslov a medailóny o autorech: Miloš Pohorský; medailóny o ilustrátorech: Jan Royt.

Výbor ze dvou autorových knih ze sportovního prostředí zahrnuje podstatnou část reportáže ze zájezdu našeho armádního fotbalového týmu do USA Dukla mezi mrakodrapy (1964), knihy poctěné Cenou ministra národní obrany, a nejlepší příběhy ze souboru reportáží, črt a povídek o populárních sportovcích Plná bedna šampaňského (1967), z knihy, která získala cenu v literární soutěži nakladatelství Naše vojsko. Doslov napsal Arnošt Lustig.