Rudolf Červenka Ordine dei libri

Machiavellis Werk, ursprünglich als Empfehlung für den designierten Fürsten von Florenz verfasst, zählt zur Weltliteratur und gilt als erstes Werk der modernen politischen Philosophie. Es behandelt die Grundsätze politischer Herrschaft, die moralischen Eigenschaften des Regenten und verschiedene Herrschaftstechniken zur Schaffung effizienter Ordnung. Machiavelli wird oft missverstanden; der Satz „Der Zweck heiligt die Mittel“ ist nicht von ihm, sondern stammt von seinen Kritikern. Sein Ziel ist die Begründung eines autonomen, moralfreien Politikbegriffs, jedoch nicht die Förderung von Immoralität im politischen Handeln. Sein pragmatisches Ethos betont, dass der politisch Handelnde von der historischen Situation, den Zielen und den realen Möglichkeiten abhängt. Die zentralen Tugenden des idealen Herrschers sind Necessità (Einsicht in die Notwendigkeit), Fortuna (Geschick basierend auf historischem Wissen) und Virtù (Fähigkeit zur Autonomie). Für die kommentierte Neuedition wurden die ältesten Handschriften sowie die von Machiavelli verwendeten historischen Quellen wie Livius und Thukydides kritisch betrachtet. Der italienische Text basiert auf der kritischen Ausgabe von Giorgio Inglese.

V politickém románu Jak chutná moc vypráví autor příběh státníka, socialistického státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: Co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí? Vášnivě horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé v roce 1967. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální.

Hovory k sobě jsou jeho jediným, zato nesmírně významným spisem a patří mezi skvosty kulturního dědictví antiky. Jedná se o netradiční formu aforistických zápisků, které si císař pořizoval příležitostně kdekoli, a tak se nám naskýtá zajímavý náhled do myšlení tohoto velkého člověka, který bývá právem nazýván jako „filozof na trůně“. Marcus Aurelius byl oddán své filozofii, a proto pohlížel na svá neštěstí jako na prověrku osudu, v níž lidé prokáží svou vnitřní sílu tím, jak svůj osud dokáží přijmout a jak se s ním vyrovnají. Text překladu i ediční poznámka jsou převzaty z vyd. v nakl. Svoboda z r. 1969.... celý text

Autor, smýšlením venkovan, hledá právo měst na existenci, odhaluje zástěrku „nezištné“ solidarity zahraničních spojenců, porovnává kvality generálů naší současnosti a minulosti, odmítá slova, jimiž se nám cizí síly snaží vnutit pokřivené vidění světa, na prstech sčítá poslance a senátory obdařené morálkou, svědomím a zodpovědností. Vzníceně reaguje na úslužný voluntarismus dnešní žurnalistiky, tvrdí, že bez poctivého úsilí o pravdu společnost upadne, protože pouze pravda přináší příslib budoucnosti, opakovaně se dovolává autority TGM a píše naivní dopisy současnému prezidentovi – které, jak uhodnete, zůstávají bez odpovědi. Pochybuje, že „v lásce a ve válce je dovoleno všechno“, tíží ho, že „v lodním boku je díra jako hrom a dovnitř se valí voda“, a tak se ptá Odkud jdeme, kde jsme a kam bychom měli mířit. Prohlašuje: Potřebujeme změnu, pomozme jí! a zachází tak daleko, že předestírá body stručného politického programu. Ve vření událostí se střelka kompasu ztrácí. Platí stále siločáry světa, který budovali naši úctyhodní předkové? Je něco, v čem jsme lepší než oni, anebo si hovíme na dně díry, do níž se propadla naše zodpovědnost a důvěra v budoucnost? Mají nás dnešní dramata spravedlivě smést z povrchu Země, anebo se snad opravdu blížíme k vyššímu stupni společenské existence bez sporů, násilí a válek? Pokud ano, nebude to Pyrrhovo vítězství?

'The room was filled with a blinding light. She was paralysed by fear, fixed still in her chair for a long moment. Everything fell.' 2015 is the 70th anniversary of Hiroshima, when, on 6 August at 8.15am, an atomic bomb was dropped, killing one hundred thousand men, women and children in its white fury. John Hersey's spare, devastating report on the attack was first published in the New Yorkerin 1946. Written in the immediate aftermath of the disaster, it chronicles what happened through the eyes of six civilians. It is a classic piece of journalism, and a defining moment of the nuclear age. 'One of the most powerful writers of modern times.' Washington Post

Augustin Meaulnes, il romantico, avventuroso amico del figlio di un maestro di campagna, si sperde nei sentieri che solcano la Sologne e in un castello fantastico incontra la bionda Yvonne. Realtà e sogno si intrecciano in questo enigmatico romanzo di Fournier (1886-1914).

L’essenzialità, la finezza descrittiva, i personaggi indimenticabili hanno fatto di questo romanzo un “classico moderno”. Il misterioso, affascinante e inquieto Gatsby, con le sue feste stravaganti, il lusso e la mondanità di cui si circonda, non mira in verità che a ritrovare l’amore di Daisy. Ma è possibile ricatturare il passato? Nello scenario dei frenetici anni Venti, di cui Fitzgerald e la moglie Zelda furono protagonisti, il desiderio di Gatsby diventa emblema di un sogno di assolutezza, che la realtà frantuma e disperde. Molti grandi attori hanno prestato il loro volto a Gatsby e Daisy, tra i quali Robert Redford e Mia Farrow nel 1974, Leonardo DiCaprio e Carey Mulligan nel 2013.