Jediná hra, kterou napsal osobitý a neohrožený renesanční intelektuál, který skončil pro své názory na hranici. S neodolatelným smyslem pro humor a pozoruhodnou společenskou kritičností vypráví několik souběžných příběhů pitoreskních postav tehdejší Neapole. Hra nese název podle postavy jejíž příběh je dominantní, Bonifacia označeného jako „svíčkař“. Nejde o výrobce svíček, ale o ženatého homosexuála, který se zamiluje do kurtizány. Čtenář v textu najde mnohé z toho, co bezpochyby pobouřilo vatikánské soudce, jejichž milost Giordano Bruno nemohl očekávat. V překladu Zdeňka Digrina vychází jako 185. svazek edice D.
Le Operette morali è una raccolta di ventiquattro componimenti in prosa, tra dialoghi e novelle dallo stile medio e ironico, scritti da Giacomo Leopardi tra il 1824 e il 1832. Pubblicate definitivamente a Napoli nel 1835, dopo due edizioni intermedie, rappresentano l'approdo letterario di quasi tutto lo Zibaldone. I temi affrontati includono il rapporto dell'uomo con la storia, con gli altri e con la Natura, attraverso una visione filosofica personale di Leopardi. Si esplora il confronto tra i valori del passato e la degenerazione del presente, la potenza delle illusioni, la gloria e la noia. Queste tematiche riflettono un cambiamento radicale nel pensiero dello scrittore: la ragione diventa l'unico strumento per sfuggire alla disperazione. A differenza dei Canti, le Operette sono state concepite interamente nel 1824, e le diverse edizioni mostrano integrazioni e aggiustamenti del messaggio finale. Spesso confuse con un progetto parallelo del padre Monaldo, Giacomo si trovò a fronteggiare imbarazzo e frustrazione per la confusione. Alcuni argomenti, come quelli nel Dialogo della Moda e della Morte e nel Dialogo di Tristano e di un amico, saranno ripresi da Carlo Michelstaedter ne La persuasione e la rettorica, come corollario della filosofia leopardiana.
Humoristický román zachycující následky roztržitosti námořního kapitána, který zamění záchranné pásy za pásy cudnosti. V okamžiku ztroskotání lodi si je všichni připnou, ale ve zmatku ztratí klíče. Řada humorných situací pak zachycuje další události až do jejich překvapivého nálezu.
Gozzi, velký a úspěšný soupeř dramatika Goldoniho, zvolil ve svých hrách žánr pohádky, která umožnila využívat „kouzel“ barokního jeviště. Mezi jeho mistrovská díla patří tragikomická pohádka Král jelenem, jež vypráví o důvěřivém a naivním králi, kterého pomocí intrik připraví o moc a málem i o krásnou manželku zlotřilý ministr. Vtipné i kruté podobenství nastavuje kritické zrcadlo nízkým lidským vlastnostem, které konfrontuje se silou upřímné lásky. Vychází v překladu Z. Digrina a J. Bílkové jako 122. svazek edice D.
Výběr z dramatické tvorby italského prozaika a dramatika, jehož mnohé hry vznikaly na základě jeho prozaických prací. Svazek obsahuje tyto hry z let 1916-1922: Sicilská komedie (podle povídky "Moucha" a podle románu "NebožtíkMatyáš Pascal"). Diplom (aktovka podle stejnojmenné povídky), V rukavičkách (podle stejnojmenné povídky), Šest postav hledá autora (podtitul "Hra, kterou nutno udělat"), Jindřich IV. (původní hra bez předlohy v próze), Nahé odívati (podle aktovky "Lékařova povinnost").
Autor sleduje hereckou dráhu národního umělce B. Záhorského, který po studiu na pražské konzervatoři vystupoval nejdříve na malých avantgardních scénách a po dvouletém působení v Brně se stává členem souboru Osvobozeného divadla. Dovádí pak herecký vývoj Záhorského až do vrcholnéhoobdobí v Národním divadle a analýzou jeho rolí, v nichž předvádí dokonale mistrovské studie drobných všedních lidí, postihuje i některé obecnější rysy současného herectví. 1. vydání.
Italská renesance dala evropskému divadlu mnoho podnětů. Inspiruje dodnes. Rozsáhlá publikace Zdeňka Digrina o jedné nejinspirativnějších epoch divadla. První původní publikace u nás věnovaná vzniku a vývoji divadla italské renesance, především dramatickým a divadelním projevům cinquecenta, s přesahem do 17. století.
