Parametri
Maggiori informazioni sul libro
Kniha Naučná stezka Olšanské hřbitovy je sbírkou vycházkovou. Cílem básníkových výletů však není nespoutaná divočina, nýbrž jsou to převážně městské parky, zahrady či právě hřbitovy. V tomto poněkud umělém prostředí může citlivý, ale stále jakoby nezúčastněný pozorovatel studovat flóru po svém způsobu: "...na polštářky dlaně položeno poupě / vypouklé růžovostí..."či "...v palčákových mrazech prokřehnou žaludy / i pod kloboučky! Dnes vyhlazovací vítr / prověřuje odlomitelnost dubových větví..."Proměnlivost, cykličnost, a hlavně pomíjivost přírody ponoukají Jiřího Dynku - stejně jako pokolení básníků před ním - k paralelám s lidským bytím. Nevychází mu však z toho nějaká tradiční přírodní lyrika. Zachovávaje si svůj originální styl, vydobytý z let experimentů, pojímá tvůrce báseň jako silové pole. Přesahy, zlomy, "zvukové významy" i jistá básníkova zaumnost, či řekněme svrchovanost autorského záměru, tu přitahují jako magnet čtenářovu fantazii a vnímavost.(Jan Nejedlý, z recenze sbírky)
Acquisto del libro
Naučná stezka Olšanské hřbitovy, Jiří Dynka
- Lingua
- Pubblicato
- 2010
- product-detail.submit-box.info.binding
- (In brossura)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Naučná stezka Olšanské hřbitovy
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Jiří Dynka
- Editore
- Větrné mlýny
- Pubblicato
- 2010
- Formato
- In brossura
- ISBN10
- 8074430189
- ISBN13
- 9788074430183
- Serie
- Tag
- Narrativa, Poesia, Poesia Ceca
- Valutazione
- 5 su 5
- Descrizione
- Kniha Naučná stezka Olšanské hřbitovy je sbírkou vycházkovou. Cílem básníkových výletů však není nespoutaná divočina, nýbrž jsou to převážně městské parky, zahrady či právě hřbitovy. V tomto poněkud umělém prostředí může citlivý, ale stále jakoby nezúčastněný pozorovatel studovat flóru po svém způsobu: "...na polštářky dlaně položeno poupě / vypouklé růžovostí..."či "...v palčákových mrazech prokřehnou žaludy / i pod kloboučky! Dnes vyhlazovací vítr / prověřuje odlomitelnost dubových větví..."Proměnlivost, cykličnost, a hlavně pomíjivost přírody ponoukají Jiřího Dynku - stejně jako pokolení básníků před ním - k paralelám s lidským bytím. Nevychází mu však z toho nějaká tradiční přírodní lyrika. Zachovávaje si svůj originální styl, vydobytý z let experimentů, pojímá tvůrce báseň jako silové pole. Přesahy, zlomy, "zvukové významy" i jistá básníkova zaumnost, či řekněme svrchovanost autorského záměru, tu přitahují jako magnet čtenářovu fantazii a vnímavost.(Jan Nejedlý, z recenze sbírky)