Maggiori informazioni sul libro
Polybiovo dějepisné dílo se dochovalo zčásti v úplnosti, zčásti torzovitě. První pětice knih, jež se dochovaly neporušené, vyšla v AK ve dvou předchozích svazcích – Dějiny I a Dějiny II. Třetí díl Polybiových Dějin obsahuje dochované části a zlomky 6. až 19. knihy. Jsou v nich více méně souvisle zachyceny události na různých místech antického světa mezi roky 216 až 196 př. n. l. Stěžejní místo zaujímá líčení Hannibalova tažení v Itálii, římské výboje na Pyrenejském poloostrově a průběh druhé makedonské války. Do výkladu historických událostí vložil (v 6. knize) Polybios nesmírně zajímavé pojednání o římské ústavě, kterou porovnává se staršími formami ústav řeckých států a spatřuje v ní základ římských vojenských úspěchů, a doplňuje ji popisem římského vojenství. Na jiném místě (ve 12. knize) se zabývá metodologií historigrafie a polemizuje se svými předchůdci i současníky o způsobu zychycení historických dějů. Sám zdůrazňuje nutnost nahlížet události ve vzájemných souvislostech a hledat jejich příčiny.
Acquisto del libro
Dějiny III (Polybios), Polybios
- Lingua
- Pubblicato
- 2011
- product-detail.submit-box.info.binding
- (Copertina rigida)
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Dějiny III (Polybios)
- Lingua
- Ceco
- Autori
- Polybios
- Editore
- Arista
- Pubblicato
- 2011
- Formato
- Copertina rigida
- Pagine
- 415
- ISBN10
- 8086410625
- ISBN13
- 9788086410623
- Serie
- Valutazione
- 5 su 5
- Descrizione
- Polybiovo dějepisné dílo se dochovalo zčásti v úplnosti, zčásti torzovitě. První pětice knih, jež se dochovaly neporušené, vyšla v AK ve dvou předchozích svazcích – Dějiny I a Dějiny II. Třetí díl Polybiových Dějin obsahuje dochované části a zlomky 6. až 19. knihy. Jsou v nich více méně souvisle zachyceny události na různých místech antického světa mezi roky 216 až 196 př. n. l. Stěžejní místo zaujímá líčení Hannibalova tažení v Itálii, římské výboje na Pyrenejském poloostrově a průběh druhé makedonské války. Do výkladu historických událostí vložil (v 6. knize) Polybios nesmírně zajímavé pojednání o římské ústavě, kterou porovnává se staršími formami ústav řeckých států a spatřuje v ní základ římských vojenských úspěchů, a doplňuje ji popisem římského vojenství. Na jiném místě (ve 12. knize) se zabývá metodologií historigrafie a polemizuje se svými předchůdci i současníky o způsobu zychycení historických dějů. Sám zdůrazňuje nutnost nahlížet události ve vzájemných souvislostech a hledat jejich příčiny.