Maggiori informazioni sul libro
Jaroslava Skleničková (*1926, Lidice) je nejstarší pamětnicí vyhlazení Lidic, odkud byla spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Kniha zachycuje její životní příběh a osud lidických obyvatel, kteří se stali obětí nacistického barbarství. Nacisté provedli vyhlazení jako pomstu na nevinné skupině lidí, přičemž stanovili byrokratická pravidla pro to, kdo bude zastřelen, kdo poněmčen, a kdo odvezen do táborů. V červnu 1942, kdy bylo paní Skleničkové šestnáct let, měla „štěstí“ v tom, že se narodila jako dívka; jinak by ji nacisté zavraždili nebo by měla malou šanci na přežití jako dítě. Skleničková podává svědectví o tragédii Lidic a o tom, jak se spolu s ostatními ženami ocitla v Ravensbrück, aniž by tušila, co je čeká a co se stalo s jejich blízkými. Rozhodla se zveřejnit své vzpomínky, aby zajistila, že historie nebude zapomenuta nebo překroucena.
Ci sono attualmente del libroJako chlapce by mě zastřelili... Příběh nejmladší lidické ženy (2012 ) in magazzino.
Acquisto del libro
Jako chlapce by mě zastřelili... Příběh nejmladší lidické ženy, Jaroslava Skleničková, Jana Havlíková
- Lingua
- Pubblicato
- 2012
- Rilegatura
- (Copertina rigida),
- Condizioni del libro
- In buone condizioni
- Prezzo
- 21,99 €
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Jako chlapce by mě zastřelili... Příběh nejmladší lidické ženy
- Lingua
- Ceco
- Editore
- Vega-L
- Pubblicato
- 2012
- Formato
- Copertina rigida
- ISBN10
- 8087275543
- ISBN13
- 9788087275542
- Serie
- Tag
- Tema stórico, Donne, Seconda guerra mondiale, Olocausto, Nazismo, Campi di Concentramento, Destini umani, Lidice
- Valutazione
- 4,75 su 5
- Descrizione
- Jaroslava Skleničková (*1926, Lidice) je nejstarší pamětnicí vyhlazení Lidic, odkud byla spolu s matkou a starší sestrou deportována do koncentračního tábora Ravensbrück. Kniha zachycuje její životní příběh a osud lidických obyvatel, kteří se stali obětí nacistického barbarství. Nacisté provedli vyhlazení jako pomstu na nevinné skupině lidí, přičemž stanovili byrokratická pravidla pro to, kdo bude zastřelen, kdo poněmčen, a kdo odvezen do táborů. V červnu 1942, kdy bylo paní Skleničkové šestnáct let, měla „štěstí“ v tom, že se narodila jako dívka; jinak by ji nacisté zavraždili nebo by měla malou šanci na přežití jako dítě. Skleničková podává svědectví o tragédii Lidic a o tom, jak se spolu s ostatními ženami ocitla v Ravensbrück, aniž by tušila, co je čeká a co se stalo s jejich blízkými. Rozhodla se zveřejnit své vzpomínky, aby zajistila, že historie nebude zapomenuta nebo překroucena.