Encicliche ed Esortazioni di Benedetto XVI Serie

Dokument vznikl na základě jednání biskupské synody v Římě v říjnu 2008. První část textu se mj. zabývá výrokem, že křesťanství je náboženstvím knihy. V srdci církve ovšem neleží vytištěná kniha, ale živé Slovo, vtělený Boží Syn Ježíš Kristus. Papež podrobně probírá studium a výklad Bible v církvi a v rámci živé tradice. V druhé části dokumentu se zaobírá biblickou pastorací, místem, jež má Boží slovo v liturgii a v životě církve. Podrobněji zpracovává téma homilie a zdůrazňuje potřebnost její přípravy od kazatele. V třetí části se papež obrací na všechny věřící a zdůrazňuje misijní poslání církve: hlásat Boží slovo v současném světě. Exhortace se inspiruje spisy apoštola Jana, především prologem k jeho evangeliu. Z církevních dokumentů hojně cituje konstituci Druhého vatikánského koncilu o Božím zjevení Dei Verbum. Dokument využívá i zásadních přínosů Papežské biblické komise, vědeckého grémia Svatého stolce, jehož činnost zaštiťoval dlouhá léta právě Joseph Ratzinger. Verbum Domini konečně vybízí k osobní i společné modlitbě nad Božím slovem. Není lepší cesty, jak hlouběji poznat Krista, než pozorná „posvátná četba“ Písma.

La prima enciclica di papa Benedetto XVI è dedicata al tema dell'amore come matrice fondamentale che definisce l'essere umano e il creato, oltre che contenuto stesso della salvezza di ogni uomo resosi visibile nella persona di Gesù di Nazareth.

« Le développement [de tout l’homme et de tous les hommes] a besoin de chrétiens qui ont les mains tendues vers Dieu dans un geste de prière, conscients du fait que l’amour riche de vérité – caritas in veritate –, d’où procède l’authentique développement, n’est pas produit par nous, mais nous est donné. C’est pourquoi, même dans les moments les plus difficiles et les situations les plus complexes, nous devons non seulement réagir en conscience, mais aussi et surtout nous référer à son amour. Le développement suppose une attention à la vie spirituelle, une sérieuse considération des expériences de confiance en Dieu, de fraternité spirituelle dans le Christ, de remise de soi à la Providence et à la Miséricorde divine, d’amour et de pardon, de renoncement à soi-même, d’accueil du prochain, de justice et de paix. Tout cela est indispensable pour transformer les “cœurs de pierre” en “cœurs de chair”, au point de rendre la vie sur terre “divine” et, par conséquent, plus digne de l’homme. » Benedictus PP XVI