Václav Renč Ordine dei libri

V důsledku mimořádných životních osudů a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes Václav Renč svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské, blízké svou formou, melodičností a přehlednou epikou i prostým čtenářům nezaměřenýmsoustavně na poezii. Kniha Přesýpací hodiny je poslední lyrickou sbírkou, kterou V. Renč ještě autenticky připravil k tisku. Je to jistým způsobem suma a odkaz básnické zkušenosti, která je nedílnou zkušeností životní: poslední definitivně uspořádaná sbírka zralé tvorby, prakticky bez kazu. Václav Renč je již plně zařazený v proudu české duchovní básnické tvorby své doby (srov. například dedikace řady básní odkazující na určitá příbuzenství a výraz vděčnosti). Básník, přijímaný kdysi jako výstřední individualista a introvert se ničím nevyděluje z tíhy existence svého lidského společenství.

Výbor milostných veršů Václava Renče. Básníkův pohled na ženu má mnoho úhlů, od křehkého zamlčení nad dívčí krásou po zralý dík za celoživotní cit. Vždy je však naplněn obdivem a krystalickou čistotou myšlenek i slov. Podstatnou část knížky tvoří Renčova poezie manželské lásky, v české literatuře jinak nepříliš zastoupená. [vybrala a uspořádala Ester Marie Nováková]

Májové úvahy patří k posledním textům Václava Renče (1911-1973), českého katolického básníka a dramatika. Po jeho smrti byly tyto úvahy publikovány v Katolických novinách (1974-75) a znovu v Katolickém týdeníku (1994-95), některé s mírnými úpravami. V knižní podobě vyšly v roce 1996 jako neprodejný tisk. Dílo je čtenářsky prověřené a zaslouží si širší pozornost. Pro zasvěcené čtenáře Renčova díla je nápadná jednoduchá a disciplinovaná forma úvah. Tato střízlivost a prostota výrazu odráží básníkovu lidskou a duchovní zralost, vycházející z bolestných životních zkušeností a umělecké cesty. Renč přetváří mladistvou abstraktní esejistiku a polemickou publicistiku do střídmého a vroucího projevu. Renč, narozený ve Vodochodech, žil od dětství v Praze a vystudoval filozofii a jazykovědu na Karlově univerzitě. Pracoval pro literární časopis a působil jako lektor a režisér. V roce 1951 byl nespravedlivě odsouzen na 25 let vězení, z něhož byl propuštěn v roce 1962. Po propuštění se věnoval dramaturgii a literární činnosti. Kromě reflexivní lyriky psal divadelní hry a rozhlasové dramatizace, a podílel se na aktualizaci katolických mešních písní.

Jedna z nejoblíbenějších klasických pohádek O perníkové chaloupce by neměla chybět v žádné dětské knihovničce. Veršované vydání pohádky básníka Václava Renče doprovází spousta nádherných ilustrací.

Rilke's Sonnets to Orpheus appear simple, even casual, at first reading, but have a content which resonates far beyond the familiar legend of Orpheus and Eurydice. The ten letters to the officer-cadet Franz Xavier Kappus, were written between 1903 and 1908. schovat popis

Žalmy v překladu Václava Renče. Překlad žalmů dokončil Václav Renč po 30. říjnu 1972, šlo tedy o jeho poslední významnou literární práci (1911-1973). Naše vydání vychází z textu poslední ruky, jímž je autorizovaný strojopisný rukopis, zachovaný v pozůstalosti. Doposud jsou překlady známy především z opisů, ale také např. z cyklostylového vydání žaltáře z roku 1974, které vyšlo „jen pro vnitřní potřebu“ tehdejší olomoucké bohoslovecké fakulty. Renč v něm jako překladatel ovšem nemohl být uveden. Podnět k Renčově překladu žalmů dal zřejmě doc. ThDr. Josef Bradáč a P. Ladislav Simajchl. Významným spolupracovníkem byl ThDr. Jaromír Tobola (1916-1988), profesor Starého zákona, jeden z nejvýznamnějších českých biblistů. V autorově pozůstalosti se zachovalo přes osmdesát strojopisných stran odborných Tobolových poznámek k Renčově překladu, které básník akceptoval. Jde o překlad básnický, třebaže zároveň významově přesný – a jako básnickou knihu jej také vydáváme.

Malý výbor z próz. Václav Renč psal prózu sice po celý život, ale jen zřídka, jakoby na okraji své tvorby. Tento malý výbor přináší v první části trojici povídek - jedna je prodchnuta téměř poeovskou atmosférou, dvě další sugestivně vypovídají o lidském obrácení. Druhá část dává nahlédnout do dosud nikdy nepublikovaného Renčova rukopisu a je jakýmsi vyznáním básníkovy lásky k divadlu. [z autorovy pozůstalosti vybral Jaroslav Novák]

Druhý svazek Renčových Vybraných spisů dokresluje obraz Václava Renče-básníka, a to především prvým otištěním sbírky Přesýpací hodiny, ale i dalšími básněmi z pozůstalosti a z šedesátých let. Zároveň podává letmý obraz o Václavu Renčovi-překladateli (Rilke, Mickiewicz, Browningová, Keats, Coleridge, Petrarca, Goethe, Norwid, Southey aj.) a čtenáře seznamuje s básníkovými nejvýznamnějšími dramaty, Císařovým mimem a Černým milencem. [redigoval, vybral a uspořádal Jaroslav Novák]

První svazek Vybraných spisů Václava Renče obsahuje básnické knihy: Sedmihradská zem, Vinný lis, Trojzpěvy, České žalmy a Loretánské světlo, dále obsáhlý výběr z Renčových veršů z čtyřicátých i třicátých let a v oddíle Bez ozvěny cyklus autorových básní z vězení. Svazek doplňuje obsáhlé torzo „třívěté kantáty o svaté Anežce České“ Režná kytlice.