Václav Renč Libri

Klasická pohádka o Jeníčkovi a Mařence a zlé ježibabě.

Popelka nazaretská, která nezapře ducha českého baroka, je nejznámějším dílem Václava Renče. Skladba vznikla v komunistickém kriminále "zapsaná do paměti... v nejnaprostější samotě samotě... už ve vyšetřovacích vazbách". Básník ji po svém návratu z vězení (1951 - 1962) nijak neupravoval. V dopise literárnímu kritikovi Jaroslavu Medovi, v době prvního vydání knihy, o tom Renč napsal: "Vychází tak, jak mi v těch samotách byla darována, zcela doslovně darována, proto jsem se neodvážil změnit, když šla do tisku, ani slůvko, třeba by se zdálo (a mě prvnímu), že tu i onde by byla namístě menší korektura."

On the centennial of the first appearance (1923) of Rilke's Sonnets to Orpheus, award-winning translator Mark Burrows reveals their depth and meaning with a brilliant new introduction and translation. This new translation captures the lyric beauty of Rilke's poems, honoring their syntactic peculiarities and grammatical complexities as few translators have dared to do. Burrows' versions maintain the essential strangeness of language and abruptness of metaphor by which the sonnets attain their distinctive character in German. Burrows' approach replicates what one reviewer describes as the poems' "dazzling obscurity," refusing to resolve the deliberate difficulties Rilke's formulations present. The effect invites readers to linger with these sonnets, allowing themselves to be shaped in their encounter with them.

Pohádky ve verších i v próze, bohatě ilustrované.

Antologie - zpěvník obsahuje české lidové koledy i evropské koledy v české jazykové podobě od staročeských rorát přes adventní zpěvy 16. století k katinským písním středověku a renesance. Každá koleda je doprovázena celostránkovou ilustrací - reprodukcí středověkých obrazů, lidového umění a figurek.

První svazek Vybraných spisů Václava Renče obsahuje básnické knihy: Sedmihradská zem, Vinný lis, Trojzpěvy, České žalmy a Loretánské světlo, dále obsáhlý výběr z Renčových veršů z čtyřicátých i třicátých let a v oddíle Bez ozvěny cyklus autorových básní z vězení. Svazek doplňuje obsáhlé torzo „třívěté kantáty o svaté Anežce České“ Režná kytlice.

Výbor z poezie. Uspořádala Květoslava Neradová.

Resistenza e resa raccoglie le lettere e altri testi scritti da Dietrich Bonhoeffer dal 1943 al 1945 nel carcere berlinese di Tegel. Questa edizione pressoché integrale ricostruisce in modo completo lo scambio epistolare, giacché la corrispondenza in uscita è alternata agli scritti inviati al prigioniero da parenti e amici: in primo luogo Eberhard Bethge, cha ha corredato il testo di puntuali note esplicative. In appendice è riportato un prezioso saggio della fidanzata con estratti delle lettere a lei destinate e un lungo inedito di Bethge sulla storia della conservazione di questo singolare epistolario. I documenti qui raccolti testimoniano il confronto col «mondo diventato adulto» che un cristiano e teologo impegnato in prima linea nella lotta contro il nazismo ha condotto all’insegna dell’onestà intellettuale. Ne emerge il quadro di un cristianesimo «non religioso», definito dal recupero dei contenuti originari delle Scritture, che bandisce ogni fuga nell’aldilà e coniuga la fede nel Dio di Gesù Cristo con una piena fedeltà alla terra e alla vita. Torna sugli scaffali il testo più importante di Dietrich Bonhoeffer, in una edizione completamente rivista, arricchita con nuove note e commenti.

V důsledku mimořádných životních osudů a jejich odrazu v básnické tvorbě je dnes Václav Renč svými čtenáři známý především jako autor velikých mariánských skladeb, zejména Popelky Nazaretské, blízké svou formou, melodičností a přehlednou epikou i prostým čtenářům nezaměřenýmsoustavně na poezii. Kniha Přesýpací hodiny je poslední lyrickou sbírkou, kterou V. Renč ještě autenticky připravil k tisku. Je to jistým způsobem suma a odkaz básnické zkušenosti, která je nedílnou zkušeností životní: poslední definitivně uspořádaná sbírka zralé tvorby, prakticky bez kazu. Václav Renč je již plně zařazený v proudu české duchovní básnické tvorby své doby (srov. například dedikace řady básní odkazující na určitá příbuzenství a výraz vděčnosti). Básník, přijímaný kdysi jako výstřední individualista a introvert se ničím nevyděluje z tíhy existence svého lidského společenství.

Májové úvahy patří k posledním textům Václava Renče (1911-1973), českého katolického básníka a dramatika. Po jeho smrti byly tyto úvahy publikovány v Katolických novinách (1974-75) a znovu v Katolickém týdeníku (1994-95), některé s mírnými úpravami. V knižní podobě vyšly v roce 1996 jako neprodejný tisk. Dílo je čtenářsky prověřené a zaslouží si širší pozornost. Pro zasvěcené čtenáře Renčova díla je nápadná jednoduchá a disciplinovaná forma úvah. Tato střízlivost a prostota výrazu odráží básníkovu lidskou a duchovní zralost, vycházející z bolestných životních zkušeností a umělecké cesty. Renč přetváří mladistvou abstraktní esejistiku a polemickou publicistiku do střídmého a vroucího projevu. Renč, narozený ve Vodochodech, žil od dětství v Praze a vystudoval filozofii a jazykovědu na Karlově univerzitě. Pracoval pro literární časopis a působil jako lektor a režisér. V roce 1951 byl nespravedlivě odsouzen na 25 let vězení, z něhož byl propuštěn v roce 1962. Po propuštění se věnoval dramaturgii a literární činnosti. Kromě reflexivní lyriky psal divadelní hry a rozhlasové dramatizace, a podílel se na aktualizaci katolických mešních písní.

Renčovy básnické meditace na Loretánskou litanii sú klasickým textom náboženskej poézie. Táto básnická symfónia je skutočnou strhujúcou modlitbou a patrí k duchovnej literatúre.

Antologie pohádek a veršů našich předních básníků pro nejmenší.

Maestro della narrazione storica, come dimostrano le sue biografie di Maria Antonietta, di Erasmo o di Magellano, Zweig ci offre con Momenti fatali, che alla Storia attinge, il racconto – non meno folgorante della novella Amok – di alcuni passaggi decisivi nella vicenda dell’uomo: dalla caduta di Bisanzio, fra urla di turchi e di cristiani, al vagone piombato in cui Lenin attraversa la Germania con destinazione Pietrogrado e la rivoluzione bolscevica; da quell’unico uomo che a Waterloo provoca la disfatta napoleonica (e non è l’Imperatore) alla scoperta del Pacifico; dalle prime parole che corrono lungo un cavo transoceanico nel 1858 al sogno di pace formulato nei quattordici punti del presidente Wilson all’indomani della Grande Guerra. Sono momenti rari, «ore stellari» in cui maturano decisioni che trascendono la contingenza e che, «fulgide e immutabili come le stelle, risplendono sopra la notte dell’umana caducità» illuminando Händel che compone il suo Messiah senza mangiare né dormire, o l’oscuro Rouget de Lisle che esce dall’anonimato per eternarsi con La Marsigliese, Dostoevskij salvato all’ultimo momento dalla fucilazione, o Tolstoj in fuga da Jasnaja Poljana verso la libertà.

Žalmy v překladu Václava Renče. Překlad žalmů dokončil Václav Renč po 30. říjnu 1972, šlo tedy o jeho poslední významnou literární práci (1911-1973). Naše vydání vychází z textu poslední ruky, jímž je autorizovaný strojopisný rukopis, zachovaný v pozůstalosti. Doposud jsou překlady známy především z opisů, ale také např. z cyklostylového vydání žaltáře z roku 1974, které vyšlo „jen pro vnitřní potřebu“ tehdejší olomoucké bohoslovecké fakulty. Renč v něm jako překladatel ovšem nemohl být uveden. Podnět k Renčově překladu žalmů dal zřejmě doc. ThDr. Josef Bradáč a P. Ladislav Simajchl. Významným spolupracovníkem byl ThDr. Jaromír Tobola (1916-1988), profesor Starého zákona, jeden z nejvýznamnějších českých biblistů. V autorově pozůstalosti se zachovalo přes osmdesát strojopisných stran odborných Tobolových poznámek k Renčově překladu, které básník akceptoval. Jde o překlad básnický, třebaže zároveň významově přesný – a jako básnickou knihu jej také vydáváme.

Výbor milostných veršů Václava Renče. Básníkův pohled na ženu má mnoho úhlů, od křehkého zamlčení nad dívčí krásou po zralý dík za celoživotní cit. Vždy je však naplněn obdivem a krystalickou čistotou myšlenek i slov. Podstatnou část knížky tvoří Renčova poezie manželské lásky, v české literatuře jinak nepříliš zastoupená. [vybrala a uspořádala Ester Marie Nováková]

Páteří tohoto svazku jsou překlady Jindřicha Pokorného z výboru „Lodice“ (Odeon 1966, vzhledem k značnému časovému odstupu arci podstatně přepracované). Vedle toho byly použity překlady Ladislava Fikara, Jindřicha Flussara aj.

Básnická skladba, kterou významný katolický básník napsal v leopoldovské věznici na podzim roku 1957.

Trojzpěvy: kruh dvanácti ód, pátá básnická sbírka Václava Renče, jsou zajímavým stupněm v básníkově mnohotvárném vývoji. Jsou totiž nejen jeho organickým pokračováním, ale zazněla v nich s překvapující plností i struna u Renče dosud utajená, z hloubky i šíře zabírající hymnické pathos, jehož kovově jasný zvuk jsme u nás neslýchali od dob Březinových.

1327 hat Petrarca, wenn wir dem Dichter glauben dürfen, die schöne Laura zum ersten Mal erblickt. Um die schicksalhafte Liebe zu der Fernen, Unerreichbaren kreisen die Gedichte seines »Canzoniere«. Aus ihnen ging die neuzeitliche Lyrik in Europa hervor. Aber kann uns die Liebeslyrik des Dichters aus dem 14. Jahrhundert heute noch unmittelbar ansprechen? Sie kann. Denn Petrarca ist nicht nur der unglücklich Liebende par excellence, sondern er hat auch die Widersprüchlichkeit der Liebe wie kein anderer in Worte gefaßt: Freiheitsbedürfnis und Bindung, Leid und Lust am Leiden. Und der »poeta laureatus«, der lorbeerentflammte Dichter, umwirbt noch eine andere Geliebte, die Dichtung selbst. Was wäre ein Sonett, was wäre eine Kanzone ohne Reim? Indem der Übersetzer Karlheinz Stierle sich in dieser Auswahl der Ordnung des Reims, wenn auch nicht sklavisch, fügt, wird er in einen spannungsreichen Dialog zwischen den Möglichkeiten seiner eigenen Sprache und dem Original gezogen. Durch die Zweisprachigkeit dieser Ausgabe hat der Leser die Möglichkeit, diesen Dialog nachzuvollziehen.

Sofocle è uno dei più grandi drammaturghi dell'antica Grecia. Nelle sue opere dominano la volontà umana, la psicologia dei singoli personaggi e i conflitti che ne derivano, sia di natura personale che sociale. La sua opera drammatica, ancora viva oggi, trova la sua espressione più intensa in Antigone. La tragedia si svolge in un'epoca mitica davanti al palazzo di Tebe. Dopo la morte del re Edipo, il potere a Tebe viene assunto dai suoi due figli, Polinice ed Eteocle. Tuttavia, presto sorgono contrasti tra di loro e si uccidono a vicenda in battaglia. Dopo la loro morte, il potere passa allo zio Creonte. La trama di Antigone inizia nel momento in cui il nuovo re di Tebe emana un decreto secondo cui solo Eteocle può essere sepolto con tutti gli onori. Polinice, che ha tentato di conquistare Tebe, non merita un simile funerale e deve rimanere insepolto, abbandonato alle belve.

Gieljan Beijen, selský syn, jediný ze tří bratří, který se vzepře panovačné ruce ovdovělé matky a po mnoha oklikách a scestích dospěje k největšímu okamžiku svého života, k boji, jejž vede jako vrchní dozorce hrází proti katastrofálnímu přívalu ohrožujícímu holandskou krajinu, stará selka, která až do smrti nepustí z rukou otěže vlády nad hospodářstvím i nad dětmi - to jsou hlavní postavy dramatického románu, které dorůstají monumentální velikosti, hodné světového autora.

Meditace básníka na invokace loretánské litanie.

Dramatická báseň o 6 obrazech: variace na thema z Lope de Vegy.

V češtině první úplný soubor kanzón opěvujících Lauru z autorova Zpěvníku (či Veršů), díla psaného 30 let v národním jazyce toskánském, budoucím spisovném jazyce všech Italů, a shrnujícího autorovu milostnou lyriku. Z tohoto originálu, majícího (v přehledném uspořádání Marsandově) 4 díly, z nichž 3 platí Lauře, konkrétní ženě básníkem opěvované, a zahrnující co do formy sonety, kanzóny, sestiny, ballaty, madrigaly a terciny, uvádí zmíněný soubor právě jen kanzóny, v nichž podle kritiky dosahuje autor básnického vrcholu, a jde tedy podle uvedeného členění o kanzóny I. a II. dílu, soubor je shrnuje pod názvy Za života paní Laury a Po smrti paní Laury. Překlad zachovává většinou přesné schéma kanzón podle originálu a k licencím sahá co nejméně.

Divadelní hra líčící události, jež předcházely děj Shakespearovy tragédie Hamlet, a to od zavraždění krále Hamleta (divadelní verze rozhlasové hry z pozůstalosti Miloše Rejnuše, dotvořená V. Renčem). Hrdinou hry je kancléř Polonius, člověk čestný a neúplatný, který jediný zná pravdu o zavraždění krále Hamleta a chce ji vyjevit dánskému lidu. Když se však dovídá, že do Dánska vtrhli nepřátelé, pravdu zamlčí, aby touto pravdou neoslabil napadenouvlast, zradí tak sám sebe a tak se stává tím ubožákem, jak jej známe ze Shakespeara.

Výbor z poesie slavného anglického „jezerního básníka“.

Příběh o přátelství a dobrodružstvích čtyř chlapců s ilustracemi čtrnáctiletého V. Hamburgera.

Lyrika 1963–1967. Osmapadesátiletý básník, dramatik a překladatel, který publikoval již své sbírky během třicátých let, se vrací souborem lyriky do české poezie. Jeho poezie je přemýšlející a hluboce vážící osud člověka, byť i někdy na úkor možnosti poetické lehkosti. Je v němúsilí o podstatu, úsilí dobrat se základních otázek, jež nalézáme na dně sebe: „Potkat sám sebe za zrcadlem, / v krajině přátelství; a pak už nikdy / se nespatřit...“

Výbor z poezie vězněných básníků Zdeňka Rotrekla, Václava Renče a Josefa Palivce s monografickými portréty. Uspořádal a předmluvu a komentáře napsal Antonín Kratochvil. Exilové vydání nakladatelství Sixty-Eight Publishers manželů Škvoreckých v Torontu. Obálku navrhl Ferdinand Čulík.

Druhý svazek Renčových Vybraných spisů dokresluje obraz Václava Renče-básníka, a to především prvým otištěním sbírky Přesýpací hodiny, ale i dalšími básněmi z pozůstalosti a z šedesátých let. Zároveň podává letmý obraz o Václavu Renčovi-překladateli (Rilke, Mickiewicz, Browningová, Keats, Coleridge, Petrarca, Goethe, Norwid, Southey aj.) a čtenáře seznamuje s básníkovými nejvýznamnějšími dramaty, Císařovým mimem a Černým milencem. [redigoval, vybral a uspořádal Jaroslav Novák]

[k vydání připravila Luisa Nováková ; ilustrace Evžen Navrátil]

Malý výbor z próz. Václav Renč psal prózu sice po celý život, ale jen zřídka, jakoby na okraji své tvorby. Tento malý výbor přináší v první části trojici povídek - jedna je prodchnuta téměř poeovskou atmosférou, dvě další sugestivně vypovídají o lidském obrácení. Druhá část dává nahlédnout do dosud nikdy nepublikovaného Renčova rukopisu a je jakýmsi vyznáním básníkovy lásky k divadlu. [z autorovy pozůstalosti vybral Jaroslav Novák]