Anna Urban Libri

Můj deník pokračuje , zapisuju si už automaticky co jsem prožila. A že to jsou někdy fakt zajímaví věci To byste koukali , co se jedný normální holce jako mě může všechno přihodit , když má vedle sebe takovou príma kámošku jako třeba Ivu která neustále přitahuje stresový situace a hledá nový a nový dobrodružství. Anebo třeba naši dědové, který se v důchodu nuděj a věčně něco studujou, aby se nakonec zjistilo , že je ve skutečnosti všechno jinak. No není to k zbláznění? Naše poslední dobrodružství , který popisuju v tomhle deníku , bylo fakt dost nebezpečný a měly jsme štěstí , že jsme z něj vyvázli živý a zdravý...

Ve čtvrtém dílu Deníku malé blondýnky zachycuje třináctiletá Šárka první měsíce po narození svých bratříčků-dvojčátek. Mámin manžel Mirek jezdí každou volnou chvíli opravovat „barák“ po babičce a po návratu zbytku rodinky z porodnice už nic nebrání úplnému stěhování z města. Šárka se musí rozloučit se svým starým pokojem i kamarádkami ze školy. Vtipně komentuje život na vesnici, kterého se dost obává, ale pak se seznamuje s vnučkou místního kronikáře a zjišťuje, že to na venkově možná nakonec nebude tak nudné. Při společné výpravě na zpustlý hřbitov zažijí dobrodružství, na které jen tak nezapomenou. Na jeho konci totiž narazí na velké tajemství… Čtenáře jistě potěší ilustrace Tany Tanko, které Šárčino vyprávění opět doprovázejí.

Kto by pomyślał? Lissi nieoczekiwanie zakochuje się w koniach i traci głowę dla stylu country. Wszyscy fani serii Żadnych chłopaków! Wstęp tylko dla czarownic! wiedzą, co to może oznaczać: to mogą być tylko same kłopoty!

«In questo autentico classico del genere gotico, Eleanor Vance, giovane e tormentata donna che non ricorda di essere mai stata felice in tutta la sua vita, viene assoldata dal sinistro professor Montague, aspirante cacciatore di fantasmi, per un soggiorno sperimentale a Hill House ... Giunta a destinazione, Eleanor si trova davanti una casa “che sembrava aver preso forma da sola, assemblandosi in quel suo possente schema indipendentemente dai muratori”; un edificio che “drizzava la testa imponente contro il cielo senza concessioni all'umanità”; una costruzione immune da ogni esorcismo: “un luogo non adatto agli uomini, né all'amore, né alla speranza”; una casa che si rifiuta di essere una dimora accogliente così come Eleanor vorrebbe sfuggire a un sistema di vita che le ha portato soltanto infelicità». Tommaso Pincio

Ale heca: rodzina Dzióbków-Piwczyków wystąpi w programie telewizyjnym! Prowadzący nie odstąpią ich nawet na krok przez całe trzy dni...