Louis Ferdinand Céline Ordine dei libri (cronologico)

Translated now for the first time into English, War is a powerfully vivid, unflinching, darkly comical exploration of the physical and mental trauma of the Western Front, which provides a fascinating missing link in the writing career of one of the greatest - and most controversial - authors of the twentieth century.

La position de l'homme, englué dans un fatras de lois, coutumes et désirs refoulés, est devenue périlleuse et tragique. La littérature, bien que plus facile à concevoir que jamais, est aussi plus difficile à supporter. Nous sommes entourés de personnes hypersensibles, dont la moindre provocation peut déclencher des réactions violentes. Après vingt siècles de civilisation, aucun régime ne pourrait survivre à deux mois de vérité, que ce soit le marxisme ou les sociétés bourgeoises et fascistes. L'homme ne peut subsister dans ces formes sociales brutales sans un mensonge massif et permanent, souvent qualifié de totalitaire. Les cris des dictateurs se heurtent aux angoisses quotidiennes, à l'alcoolisme et aux désirs refoulés, créant un narcissisme sadico-masochiste qui étouffe toute recherche de sincérité sociale. On parle beaucoup de jeunesse, mais le mal est plus profond. La jeunesse, souvent réduite à une mobilisation d'activités superficielles, n'apporte guère de nouvelles idées. En réalité, la plupart des jeunes restent en retrait, influencés par des discours creux et violents. Dès l'âge de dix ans, le destin émotionnel de l'homme semble fixé, et après cela, nous ne faisons que répéter des clichés de moins en moins sincères. Peut-être les civilisations subissent-elles également ce même sort.

Mais t’es antisémite ma vache ! C’est vilain ! C’est un préjugé ! – J’ai rien de spécial contre les Juifs en tant que juifs, je veux dire simplement truands comme tout le monde, bipèdes à la quête de leur soupe... Ils me gênent pas du tout. Un Juif ça vaut peut-être un Breton, sur le tas, à égalité, un Auvergnat, un franc-canaque, un « enfant de Marie »... C’est possible... Mais c’est contre le racisme juif que je me révolte, que je suis méchant, que je bouille, ça jusqu’au tréfonds de mon benouze !... Je vocifère ! Je tonitrue ! Ils hurlent bien eux aux racistes ! Ils arrêtent jamais !

Plus de juifs que jamais dans les rues, plus de juifs que jamais dans la presse, plus de juifs que jamais au Barreau, plus de juifs que jamais en Sorbonne, plus de juifs que jamais en MEdecine, plus de juifs que jamais au ThEAtre, A l'OpEra, au FranCais, dans l'industrie, dans les Banques. Paris, la France plus que jamais, livrEs aux maCons et aux juifs plus insolents que jamais. Plus de Loges que jamais en coulisse, et plus actives que jamais. Tout Ca plus dEcidE que jamais A ne jamais cEder un pouce de ses Fermes, de ses PrivilEges de traite des blancs par guerre et paix jusqu'au dernier soubresaut du dernier paumE d'indigEne. Et les FranCais sont bien contents, parfaitement d'accord, enthousiastes. Une telle connerie dEpasse l'homme. Une hEbEtude si fantastique dEmasque un instinct de mort, une pesanteur au charnier, une perversion mutilante que rien ne saurait expliquer sinon que les temps sont venus, que le Diable nous apprEhende, que le Destin s'accomplit.

1944 ősze Siegmaringenben… Az Utazás mellett a legjelentősebb Céline-regénynek tartott Kastélyról kastélyra végletesen groteszk – egyszerre humoros és tragikus – képekben mutatja be az összeomló rezsim utolsó pillanatait. A történet középpontjában pedig maga Céline, táncosnő felesége, Lili és Bébert, a macska.

Druhý svazek Célinovy Féerie pro jindy je považován za bezdějový, jak tvrdí kritici. Popisuje spojenecké bombardování Paříže v noci z 21. na 22. dubna 1944, které Céline sleduje ze svého domu v Girardonově ulici. V této roli kronikáře, nebo spíše zapisovatele, zachycuje události v časovém sledu. Jeho pozorování výbuchů Paříže připomíná Plinia Staršího během erupce Vesuvu. Céline zmiňuje metodu fantaskopie, která umocňuje jeho popis. Vnímá zkázu jako převrácený svět, přičemž perspektiva pilotů nad městem přidává další rozměr. Opakující se výjevy jsou vždy mírně posunuty, což vytváří fantaskopický děj. Každý obyvatel domu má svůj příběh, včetně detailů jako jsou almara, kredenc a Célinovy rukopisy. Zapisovatel orchestruje jazyk na pozadí orchestrální skladby, jejímž dirigentem je Julek. Po zničení se nad rozbřeskem objevuje tvář herce Norberta z éry němého filmu. Tento svazek, zdánlivě bez děje, má jedinou hlavní postavu: hudbu Célinova stylu. Slova fungují jako stehy v goblénu, kde opakování a obměna vyžadují proměnu odstínu. Rytmus a gradace jsou podřízeny úkolu zapisovatele, který se soustředí na přesnost a vážnost v líčení toho, co vidí.

Docteur, vite ! ... vous devez vous douter...toute cette gare ici n'est qu'un piege...tous ces gens des trains sont a liquider...ils sont de trop...vous aussi vous etes de trop...moi aussi. - Comment savez-vous ? - Docteur je vous expliquerai plus tard...maintenant il faut vous attendre...vite ! ...ça sera fait cette nuit... - Pourquoi ? - Parce qu'ils n'ont plus de places dans les camps...et plus de nourriture et que dehors ça se sait.

"The tale of a man imprisoned and reviled by his own countrymen, the Fable follows its character's decline from virulent hatred to near madness as a result of his violent frustration with the hypocrisy and banality of his fellow human beings. In part because of the story's clear link to his own case - and because of the legal and political difficulties this presented - Celine was compelled to push his famously elliptical, brilliantly vitriolic language to new and extraordinary extremes in Fable for Another Time. The resulting linguistic and stylistic innovation make this work stand out as one of the most original and revealing literary undertakings of its time."--BOOK JACKET.

Ein junger Mediziner wird als wissenschaftlicher Gutachter des Völkerbundes nach Afrika entsandt, um Mißstände der kolonialen Gesundheitsversorgung aufzuklären. Er scheitert am intriganten Widerstand von Interessengruppen. Sein Bericht wird unterdrückt, er selbst endet als lizenzloser Armenarzt im Gefängnis.

Klaun's band II (známý také jako Londýnský most) v návaznosti na Klaun's band I vypráví o Célinově londýnské zkušenosti v době první světové války. Chronologicky navazuje na Cestu do hlubin noci a následující Smrt na úvěr z let 1933 a 1936 (Atlantis 1995, 1999). Klaun's band I i Klaun's band II patří k nejhumornějším Célinovým prózám, najdeme v nich však jasné názvuky událostí let 1939 a 1940.

Po pětici románů předválečné a poválečné doby otevřel Atlantis prózou Klaun´s band I soubor méně známých, a přitom stejně výrazných Célinových próz. Klaun´s band I a následující Klaun´s band II, snad nejhumornější ze Célinových knih, líčí Célinův pobyt v Londýně v letech 1915 a 1916.

Previously announced on Sun & Moon Press, this is the important volume of dances written by Louis-Ferdinand Céline.

Mit diesem Band wird die Serie der Céline-Publikationen im Merlin Verlag fortgesetzt. Es handelt sich um Briefe, die Céline (damals noch mit seinem bürgerlichen Namen Destouches bzw. Des Touches unterzeichnend) während des ersten Weltkrieges aus Afrika an Freunde und Familienangehörige adressierte, nachdem er eine Stellung als Repräsentant einer Handelsfirma im damals bereits französisch besetzten Kamerun angenommen hatte. Sie liefern ein farbiges und sehr persönliches Bild von den Bedingungen, unter denen ein Europäer dort zu arbeiten hatte, gleichzeitig öffnen sie bereits den Blick auf die Persönlichkeit und Sichtweise des späteren Schriftstellers von Rang.

Závěrečná část tzv. „německé trilogie“, v níž autor líčí svůj útěk na sklonku války z Francie přes poražené Německo do exilu v Dánsku. Skočná je z „německé trilogie“ snad nejdramatičtější: Céline, jeho žena Lili a kocour Bébert v ní projíždějí hroutícím se Německem a vyprávění je jen obrazem víru, v němž pud sebezáchovy slevuje i z nároků na důstojnost; lidé nejsou už osobnosti zápasící o zbytky svého postavení, nýbrž animální tvorové v ohrožení života. Jestliže předchozími díly trilogie probleskla tu a tam naděje na lidskou solidaritu a slušnost, tato poslední próza, kterou Céline dopsal den před svou smrtí, zpečetila jeho vidění člověka nejhlubším zklamáním.

Written in Celine's trademark style - a headlong rush of slang, brusque observation and quirky lyricism, delivered in machine-gun bursts of prose and ellipses - London Bridge recreates the dark days during the Great War with sordid verisimilitude and desperate hilarity.

S'il n'y a pas de roman sans style, si son pouvoir est de nous montrer le monde transformé par un imaginaire, et s'il acquiert une force supplémentaaire quand il parvient à saisir l'histoire de son époque, alors l' uvre romanesque de Céline (1894-1961) est une des grandes uvres de son temps, quoi qu'il ait d'autre part à reprocher à son auteur. En elle, le pouvoir du style se trouve multiplié par le choix initial d'une langue populaire qui avant lui était depuis trois siècles au ban de la littérature ; il s'y déploie un imaginaire si personnel qu'il se reconnaît dans le moindre fragment, et l'histoire la traverse si bien de part en part que les deux ensembles formés par ses huit romans ont chacun pour centre une des deux guerres qui en Europe ont marqué ce siècle. (H. G.)

In diesem imaginären Interview mit der Professor Y genannten Figur bekommt der verblüffte Leser des Spätwerks Célines die nötigen Schlüssel zum Verständnis seiner stilbildenden Schreibweise.

Der große österreichisch-ungarische Frauenarzt, Ignaz Semmelweis, hat Céline schon früh fasziniert. Semmelweis, der ärztliche Revolutionär, der gegen den Unverstand seiner Zeitgenossen verzweifelt anrannte, legte die Grundlagen für die Überwindung des furchtbaren Kindbettfiebers, das Tausenden von Frauen das Leben kostete. Sein Kampf und sein leidenschaftliches Leben, das in Verzweiflung und Wahnsinn endete, wird von Céline in expressiver, nervöser und dramatischer Hast aufgezeichnet und läßt dem Leser den Atem stocken. Während fast das gesamte Werk Célines auf Deutsch verfügbar war, wird dieses Meisterwerk seit 1937 zum ersten Mal wieder vorgestellt.

Il manoscritto originale di Casse-pipe fu in parte distrutto o rubato quando l'appartamento di Céline a Montmartre fu saccheggiato al momento della Liberazione nel 1944. Céline, presunto collaborazionista e temendo per la propria vita, era già fuggito. Questo frammento sopravvissuto racconta delle esperienze di un recluta alle prime armi nella sua prima sera di arruolamento. Attraverso una prosa incisiva e cruda, Céline esplora le emozioni e le paure di un giovane uomo catapultato in un mondo di violenza e incertezza, offrendo uno sguardo penetrante sulla guerra e sulla condizione umana. La narrazione riflette le tensioni e le ansie di un'epoca segnata dalla brutalità, rendendo il lettore partecipe delle angosce e delle speranze di chi si trova a fronteggiare l'ignoto.

Mit "Rigodon" (postum 1969 erschienen) schließt Céline - nach "Von einem Schloß zum andern" (1957) und "Norden" (1960) - seine große Deutschland-Trilogie über das letzte Kriegsjahr 1944/45 ab: Der Exodus des ehemaligen Kollaborateurs durchs brennende Deutschland auf der Suche nach dem dänischen Exil, die Verfolgung auch durch die Nazis geraten zum dantesken Fresko des Chaos.

Ce volume contient :D'un château l'autreNordRigodon.Appendices : Louis-Ferdinand Céline vous parle - Entretien avec Albert Zbinden.Ces trois romans qui n'en font presque qu'un seul peuvent à plus d'un titre être tenus pour une œuvre importante. En choisissant d'évoquer à sa manière ce qu'il avait vu et ce qu'il avait vécu dans l'Allemagne de 1944-1945, nul doute que Céline n'ait été conscient d'être l'un des seuls que sa sensibilité, son imagination et son style mettaient à même de donner une existence littéraire à cette apocalypse.

Often considered to be Celine's funniest work, Guignol's Band showcases its author's idiosyncratic style at its finest, frantically blending slang, invective, onomatopoeia with literary language, and bridging the gap between gritty realism and absurd mysticism.

Im Vordergrund dieses Romans steht die Not des Menschen auf der Flucht, des Menschen in der Falle, des Menschen, der, verzweifelt und voller Greuel über die Ungerechtigkeit der Welt, kein Vertrauen in die Zukunft hat, der nicht weiß, wovon er sich am nächsten Tag ernähren und ob er diesen Tag überhaupt erleben wird. Die Sprache dieser letzten Eruption des Vulkans Celine ist jener gehetzte und hetzende Argot, jenes "Französisch des 21. Jahrhunderts", dem dieser Autor seinen Platz in der Weltliteratur verdankt. «Eine Schilderung vom Zusammenbruch Nazideutschlands, wie sie in der deutschen Literatur nicht ihresgleichen hat.» (Die ZEIT)

With an undercurrent of sensual excitement, C line paints an almost unbearably vivid picture of society and the human condition.

Louis-Ferdinand Celine's second novel continues the style of black humor and the delirious but immediate prose that made the author instantly famous in his native France in the aftermath of World War I. Celine's goal was to create a kind of literature that described people in honest terms, unembellished by the conventions of fiction, no matter how mean and crummy they were, and to portray them in the real language of everyday life and thought. He succeeds darkly and brilliantly in Death on the Installment Plan, yet it is also a sweet kind of book, a young boy's coming-of-age tale, struggling with his parents and looking for his own kind of personal freedom.

L'anarchico Céline, che amava definirsi un cronista, aveva vissuto le esperienze più drammatiche: gli orrori della Grande Guerra e le trincee delle Fiandre, la vita godereccia delle retrovie e l'ascesa di una piccola borghesia cinica e faccendiera, le durezze dell'Africa coloniale, la New York della "folla solitaria", le catene di montaggio della Ford a Detroit, la Parigi delle periferie più desolate dove lui faceva il medico dei poveri, a contatto con una miseria morale prima ancora che materiale. Questo libro sembra riassumere in sé la disperazione del nostro secolo: è in realtà un'opera potentemente comica, in cui lo spettacolo dell'abiezione scatena un riso liberatorio, un divertimento grottesco più forte dell'incubo.