Zdeněk Frýbort Ordine dei libri (cronologico)

Předkládaný svazek shromažďuje několik esejů o české literatuře vzniklých za posledních 40 let. Střídají se v něm stati o jezuitské próze 17. století a Komenském, o české avantgardě, vždy nazírané v kontextu ostatních evropských avantgard oněch let, o Holanově tvorbě zkoumané z neobvyklého hlediska tematického (dopisy, pohlednice, telegramy…), či o několika Hrabalových románech ze sedmdesátých let, až po angažovanější kritické příspěvky zaměřené na současné dění, jejichž cílem je objasnit jak tajemná léta v činnosti M. Kundery, tak neutěšený stav bohemistiky v Itálii a (v důsledku toho) i velmi nekvalitní literární překlady z češtiny. V knize se prolínají – tak jak by se podle autora mela pěstovat zdravá literární kritika – podrobnější rozbory s volnějšími divagacemi, dlouhodobé vyhlídky i detailní záběry, zapomenuté postavy (jako pražský Nemec Paul Adler a jeho krátký román Totiž) i přední osobnosti jako Komenský a jeho Labyrint světa, K. Teige nebo V. Nezval (a jeho půvabná Valerie a týden divů). Především však v knize mají neustále svrchovanou převahu rozkoš z textů (i těch třeba druhořadých a pozapomenutých), okouzlení básnickým slovem a ony pozemské vášně, jež tolik fascinovaly avantgardní generaci meziválečnou: koláž, film, tradice černého románu, manekýny, „rozmnožený“ obraz ženy, Fantômas…

Una terribile peste dilaga a Napoli dal giorno in cui, nell'ottobre del 1943, gli eserciti alleati vi sono entrati come liberatori: una peste che corrompe non il corpo ma l'anima, spingendo le donne a vendersi e gli uomini a calpestare il rispetto di sé. Trasformata in un inferno di abiezione, la città offre visioni di un osceno, straziante orrore: la peste – è questa l'indicibile verità – è nella mano pietosa e fraterna dei liberatori, nella loro incapacità di scorgere le forze misteriose e oscure che a Napoli governano gli uomini e i fatti della vita, nella loro convinzione che un popolo vinto non possa che essere un popolo di colpevoli. Null'altro rimane allora se non la lotta per salvare la pelle: non l'anima, come un tempo, o l'onore, la libertà, la giustizia, ma la «schifosa pelle». Come ha scritto Milan Kundera, nella Pelle Malaparte «con le sue parole fa male a se stesso e agli altri; chi parla è un uomo che soffre. Non uno scrittore impegnato. Un poeta».

Il 'Pendolo di Foucault'è un romanzo del filosofo italiano Umberto Eco, publicato per la prima volta nel 1988. È diviso in dieci segmenti rappresentati per i dieci 'Sefiroth', è pieno di riferenze esoteriche alla 'Kabbalah', all'alchimia e alle teorie della conspirazione. Il titolo è un riferimento al Pendolo del fisico francese Léon Foucault per dimonstrare la rotazione della Terra.

Konstantinopel brennt, erobert und geplündert von den Rittern des Vierten Kreuzzuges. Unter ihnen ist Baudolino aus dem Piemont, ein Junge voller Phantasien und Lügen, der uns durch ein historisches Panorama führt. Er erzählt, wie er als 13-jähriger Bauernsohn den im Nebel umherirrenden Kaiser Barbarossa trifft, der ihn adoptiert. Baudolino begleitet den Kaiser auf seinen Italienzügen gegen aufmüpfige Städte und auf dem großen Kreuzzug ins Heilige Land, stets auf der Suche nach dem mythischen Reich des Priesterkönigs Johannes im Orient. Mit seinen aberwitzigen Ideen beeinflusst er den Lauf der Geschichte, sei es bei der Heiligsprechung Karls des Großen 1165 oder bei der Erfindung der Legende der Heiligen Drei Könige, um dem Erzbischof von Köln, Rainald von Dassel, einen triumphalen Einzug in seine Domkirche zu ermöglichen. Obwohl Baudolino alles miterlebt hat, trägt er ein Geheimnis in sich: Barbarossa, der angeblich im Fluss ertrank, ist in Wahrheit bereits in der Nacht zuvor gestorben. Unfall, Herzversagen oder Mord? Baudolino ahnt, wer der Mörder sein könnte.

Sémiotický pohled na svět. Kniha textů italského spisovatele, literárního kritika, sémiotika, držitele ceny Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97. Uspořádal Jiří Fiala, z angličtiny a francouzštiny přeložil Jiří Fiala, z italštiny Zdeněk Frýbort. Výt. č. 1-50 číslovány a podepsány autorem.

Lucio, mladý spisovatel a překladatel Heinricha von Kleista, cítí v sobě blíže neurčené zoufalství a marnost; uvažuje dokonce o sebevraždě. V letovisku na Capri se seznámí s Němkou Beate, manželkou nacisty, jakousi ženou dvou tváří: její chladnou podobu Lucio platonicky zbožňuje, tou erotickou se nechá svádět. Tento vztah, stále kolísající mezi skutečností a snem, mezi láskou a smrtí, hrdina popisuje, analyzuje a řeší až do konečné tragédie. Podstatnou roli hraje také doba děje: rok 1934, kdy v Itálii vládne fašismus a v Německu právě probíhá dramatická noc dlouhých nožů. Komorní psychologicko-filozofický román je plný psychoanalytických úvah, literárních reminiscencí i zvláštních absurdních situací, do nichž je čtenář obratně vtahován, aby se stal jejich zaujatým pozorovatelem či překvapeným účastníkem.

Příběh bratrů Karla a Wilhelma Humannových, objevitelů slavného Pergamského oltáře - světu kupodivu téměř neznámých - začíná v druhé polovině devatenáctého století v Turecku a děj se uzavírá roku 1945 v hořícím Berlíně. Karla, mladého berlínského inženýra, fascinuje Řecko, jeho chrámy a kultura. Odjíždí do Malé Asie, objevuje Cařihrad a Smyrnu, ponořuje se do snového kouzla orientálních uliček, plných tajemně krásných žen, pod modrozlatými kupolemi hledá krásku, kterou zahlédl jen na okamžik, a pak mu zmizela jako přízrak. Zdá se mu, že se před ním zjevuje neznámý svět starých mýtů, a on při odhalování monumentálního Diova oltáře jako by prožíval život dávného sochaře, cítil jeho lásky, smutky i závrať tvoření.

Kapesní oboustranný italsko-český a česko-italský slovník se stručnou gramatikou v pevné vazbě.

Kniha výrazné osobnosti francouzského hermetismu, kabalisty a mága je jakousi syntézou okultního esoterismu, pojednávající o prokletých vědách. Vychází z tarotového klíče a není nadsázkou říci, že jde o jedno z nejhlubších děl zabývajících se magií, jež je právem nazýváno vyčerpávající studií astrálního světa. Třetí díl – "Problém zla" – zůstal pro předčasnou autorovu smrt nedokončen.