Radovan Charvát Ordine dei libri

Úvahy o zlu a jeho různých formách, kritika církve, která pomocí strachu z ďábla zajišťuje poslušnost lidí. Drewermann tvrdí, že strach je vštěpován každému jedinci od začátku jeho života, a to strach z porušení desatera a vyloučení z komunity. Církev vytvořila konvenci, že ďábel je synonymem zla, čemuž se lidé obávají. Tato atmosféra strachu se může zneužívat a vést k neurotickým a psychotickým onemocněním, jak upozorňuje Drewermann, psychoterapeut. V rozhovoru s novinářem J. D. Kogelem rozvíjí úvahy o lidské agresi, zoufalství, víře, odpuštění, existenci a hledání ospravedlnění. Zmiňuje také biologii, sociální psychologii, psychoanalýzu, teologii prvotního hříchu a vykoupení, církevní hrozbu pekla a křesťanskou naději v nebe. Eugen Drewermann, profesor katolické dogmatické teologie, byl v roce 1991 zbaven práva učit a v roce 1992 i kázat pro své nekonformní názory. V roce 2005 oznámil odchod z katolické církve a je považován za významného myslitele a univerzálního vzdělance v Německu.

Anfang Januar 1956 notierte Adorno: »Unsere Träume sind nicht nur als ›unsere‹ untereinander verbunden, sondern bilden auch ein Kontinuum, gehören einer einheitlichen Welt an, so etwa, wie alle Erzählungen von Kafka in ›Demselben‹ spielen. Je enger aber Träume untereinander zusammenhängen oder sich wiederholen, um so größer die Gefahr, daß wir sie von der Wirklichkeit nicht mehr unterscheiden können.« Die Bedeutung des motivischen Zusammenhangs seiner Träume legte ihm den Gedanken nahe, eine Reihe von ihnen auszuwählen und zu publizieren. Einer kleinen Sammlung solcher Traumprotokolle, die er für die Veröffentlichung vorgesehen hatte, stellte Adorno folgende Vorbemerkung voran: »Die Traumprotokolle, aus einem umfangreichen Bestand ausgewählt, sind authentisch. Ich habe sie jeweils gleich beim Erwachen niedergeschrieben und für die Publikation nur die empfindlichsten sprachlichen Mängel korrigiert.« Die erste Separatausgabe ergänzt die bereits publizierten Traumprotokolle um den größten Teil einer umfangreicheren Auswahl, die als Typoskript überliefert ist.

Katalog k výstavě Pravoslav Sovak - Krajiny času. Museum Kampa 24.2. - 27.5.2018

Román o dospívání v divoké době. Hlavní hrdina Jiřík, alter ego autora, vyrůstá v Praze padesátých a sedmdesátých let v domácnosti, které vládnou ženy. V příběhu hraje velkou roli nejen politika a osud Jiříkovy židovské rodiny, ale i jeho bouřlivé dospívání. Realita románu má silně autobiografické rysy. Kniha však nabízí mnohem více než jen řadu absurdních historek: díky fabulačnímu umění autora a jeho sebeironii mutují často i následky zážitků holocaustu jeho příbuzných do neobvyklých grotesek. Román vyšel původně německy a byl dokonce nominovaný na prestižní Německou knižní cenu. Pro české vydání text ve spolupráci s předkladatelem Radovanem Charvátem výrazně upravil. Generační výpověď o normalizační době je svým zpracování i v rámci české literatury naprosto ojedinělá.

Román Vyhlazení (Auslöschung, 1986) představuje poslední a vrcholný autorův příspěvek světové literatuře. Rozvíjí zde a k dokonalosti přivádí všechny motivy a prostředky, které prostupují jeho tvorbu odpočátku: kritika všeho a všech – zejména rakouského státu a společnosti – jako umění literární nadsázky, všudypřítomná tragikomika, sarkasmus, sebeironie a bytostně hudební rytmus vyprávění.

Pubblicata a Vienna nel 1906, quest'opera prima di Musil, ricca di elementi autobiografici, ha tuttavia per grande protagonista l'adolescenza, quella particolare fase di iniziazione alla vita per cui, quali che siano i percorsi individuali, sembra inevitabile per ogni essere umano sorbire "quella piccola quantità di veleno che occorre per liberare l'anima dalla sua salute troppo sicura e compiaciuta e dargliene in cambio una più fine, acuta e comprensiva". Ma, in una dialettica che carica il romanzo di ulteriori suggestioni, la crescita del protagonista si compie in un'atmosfera gravida di vecchiaia, nella roccaforte di un impero in agonia, che corre verso la tragedia del primo conflitto mondiale.

Výbor miniatur, glos, výstižných črt i krátkých povídek z let 1899–1920 tohoto významného švýcarského autora představuje vhled do jeho tvorby nejvlastnější: v psaní krátkých próz byl Robert Walser jedinečný a neopakovatelný, v mnohém překonávají jeho vlastní romány.