Jef Kratochvil Libri

Z bezmála 8.000 snímků fotograf jef Kratochvil spolu s editorem vybrali na 200 fotografií mapujících dění v Divadle (Husa) na provázku od jeho vzniku coby profesionálního souboru až do konce roku 1989, kdy se divadlo přestěhovalo do vlastních prostor a začalo psát úplně novou kapitolu. V knize Provázek fotografie doplňují vzpomínky, výroky či krátké úvahy těch, kteří s Divadlem na provázku spojili svůj život od sedmdesátých do počátku devadesátých let dvacátého století. Do publikace autorsky přispěli například herci Boleslav Polívka, Dáša Bláhová, Arnošt Goldflam, Mojmír Maděrič, Jiří Pecha, Miroslav Donutil a další, skladatel profesor Miloš Štědroň, dramaturgové a dramatici jako Petr Oslzlý a Milan Uhde nebo výtvarník Boris Mysliveček. Ti všichni (spolu s dalšími) vytvářeli divadlo, které svým významem a věhlasem daleko přesahovalo hranice města Brna. Snad se povedlo dosáhnout toho, že dnes již legendární inscenace v této publikaci opět ožijí.

Za zrcadlem je výpravná publikace shrnující poprvé v knižní podobě unikátní projekt brněnského fotografa Josefa (jefa) Kratochvila Dech brněnských ateliérů. Na sto padesát koláží, které jef vytvořil v letech 1980-1985, představuje brněnské výtvarníky. V premiéře byly fotokoláže zachycující daného umělce a prvky jeho samotné umělecké tvorby poprvé prezentovány v roce 1985 na výstavě v galerii Čs. spisovatele. Opět je připomenulav roce 2012 výstava v Paláci šlechtičen – to však byl instalován jen zlomek celé kolekce. Knižní vydání, které dostalo název Za zrcadlem, nabízí tento ojedinělý projekt v zatím nejrozsáhlejší podobě. Představuje se zde celá generace brněnských výtvarníků všech typů osmdesátých let dvacátého století. Tím se k čtenáři dostává kromě ojedinělého fotografického díla jefa Kratochvila i výjimečné historické dílo neopakovatelné hodnoty, které vypovídá o rozsahu výtvarného umění té doby v Brně.

Přestože New York a jeho socha Svobody jsou pro spoustu cizinců symbolem Ameriky, nelze vlastně o tomto městě říci, že je typicky americké. New York City je totiž celý svět vměstnaný do jednoho města. Zkušenosti z návštěvy turistické mekky a mnoho důležitých zajímavostí o New Yorku doplňují i nevšední fotografie Jefa Kratochvila.

Siamo a New Orleans (in quel Sud che è caratteristico dell'ambientazione delle commedie di Williams) ed i temi che il dramma agita sono ancora una volta quelli del sesso e della violenza. Qui come altrove, al centro della partitura teatrale, è la figura di donna, alcoolizzata, ninfomane sino alla demenza. Un altro notevole commediografo americano, Arthur Miller, ha rimproverato a Williams di non immergere i suoi personaggi in un concreto tessuto di circostanze storiche. Egli non ha inteso che il Sud favoloso e mitico dell'autore è il luogo in cui l'uomo contemporaneo celebra la sua decadenza e la sua fine. I giovani inquieti e malati di Williams, le sue donne perdute, che tentano di ritrovare se stesse attraverso un disperato ritorno ad uno stato materno, sono le figure-simbolo di una tragedia che non è solo dell'America d'oggi. La commedia fu allestita la prima volta a New York il 3 dicembre 1947 per la regia di Elia Kazan, interpreti Marlon Brando, Karl Malden e Kim Hunter.

Vydání této monografie pokrylo mezeru v čs. bibliografii, kde doposud neexistuje psychologie umění ve vztahu ke všem uměleckým druhům. Kniha je pojednána na základě komunikace uměním, tedy tvůrce-dílo-vnímatel. Zabývá se metodologií, psychologií tvorby a vnímání. Je praktickou pomůckou nejen pro studenty uměleckých oborů a umělecké tvůrce, ale také pro všechny zájemce o tuto problematiku.

Jde o ojedinělý projekt, v němž autor kolážovitým způsobem vypráví o sobě, o svém manželství, o kamarádech, o klaunech, o lidských vztazích i o víře. Vše provází laskavý i černý humor, mezi nímž se nenápadně prochází hluboká lidskost a moudrost. Tuto knihu můžeme otevřít na kterékoliv stránce a můžeme se ocitnout kdekoliv.

Vor dem Hintergrund einer geplanten Hochzeit gerät der einfache Bedienstete in die Versuchung, sich schnell ein bisschen Geld zu verdienen und ehe er sich versieht muss er bereits zwei statt nur einem Herrn dienen. Der nicht besonders kluge oder ehrliche Bedienstete ist zumindest gerissen genug, um das Schauspiel zunächst noch aufrecht zu halten. Als er jedoch immer mehr durch sein eigenes Unglück und seine Lügen bedrängt in die Lage gerät seine beiden Herren übereinander belügen zu müssen fliegt sein Tun auf und schließlich muss er die Konsequenzen ziehen, dass zwei Herren zu dienen nicht nur die erhofften Vorteile mit sich bringt.