Marie Pujmanová Libri

Básnická sbírka, která v křehkých verších zachycuje důvěrný vztah matky a dítěte; současně vykresluje půvaby neúnavně proměnlivého počasí, jemnost vzduchu na Orlicku či něhu úsvitu a nočního nebe s padajícími hvězdami.

Básnický debut české spisovatelky, obsahující verše náladové lyriky a skic ze všedního, zejména městského života. Zakončeno básní věnovanou životu a smrti Julie Kosákové, dobrotivé vdovy od Vožice.

František je těžce nemocný. Po odebrání ledviny je připoután na lůžko. Ošetřuje ho krásná a milá sestřička Alena. Vidí ji jako zářícího anděla a během chvilky se do ní zamiluje...

V prvotině Pod křídly zachytila Marie Pujmanová ve vzpomínkových obrazech (bohatých smyslovým okouzlením) prizmatem dětské představivosti a citovosti šťastné a harmonické období dětství v prostředí pražské měšťanské rodiny.

Povídkový soubor o životě dětí a rodičů. Úvodními povídkami, nazvanými souhrnně "Za časů císaře pána", se autorka vrací do starého Rakouska. Povídky, zařaděné do oddílu "Čerti s ním šijí", vypravují o dětství za první republiky. Oddíl "Včera a dnes" tvoří povídka "Hvězdy", vyprávějící o mládí za okupace a o jeho boji proti fašistům, a povídka "Stavbačka" o mládí dneška, jak se s ním setkáváme na brigádách, stavbách mládeže a pod.

Ještě předtím, než se Marie Pujmanová zapojila v literární tvorbě do schématického okruhu autorů, plně podporujících socialistický realismus, pokusila se v několika svých prózách s důrazem na psychologickou hloubku zachytit osudy a příběhy postav, které reprezentovaly různé společenské vrstvy. Tyto texty nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co napsala. Patří k nim například její prvotina Pod křídly (1917), v níž zobrazila úskalí a radosti dětského věku. Hlavní hrdinka Irenka se narodila uprostřed zámožné patricijské rodiny a i proto se jí tato etapa jeví jako šťastné období jejího života. Harmonické prostředí, v němž vyrůstala, se pro ni stalo uzavřeným a tichým světem, v němž svou významnou roli navíc sehrály i tradiční duchovní a kulturní hodnoty. Oproti tomuto opusu je román Pacientka doktora Hegla (1930) příběhem mladé ženy, která bez ohledu na následky a dodržování dobových konvencí prochází vášnivým vztahem k lékaři, jenž ji zachránil. V závěrečné novele Předtucha (1942) je pak nejasné tušení mladé dívky, kdy se obává, že mohla během železničního neštěstí ztratit otce i matku, konfrontováno s jejím prvním milostným vzplanutím.

V posledním díle trilogie se počátek děje se odehrává v SSSR, kde se potkáváme s Ondřejem a jeho milou, Keto. Ondřej je odvolán k boji za vlast, ale po zradě vlády se vrací. Po napadení SSSR nastupují už oba milenci do boje. Ondřej se dovídá o smrti Keto, ale to jen povzbudí jeho bojovnost. Keto však není mrtvá, ale dostala se do koncentračního tábora, kde jsou i lidické ženy. Při první příležitosti prchá. Autorka popisuje i vyhlazení Lidic a osudy žen v táboře. Zde se setkáváme s doktorkou Zdeňkou, která obětavě brání ženy a při osvobozování rudou armádou se snaží pomoci. Petr Gamza zemře v koncentračním táboře a Helenka je popravena v době stanného práva. V knize jsou zachyceny ukázky z boje v Praze a boj partyzánů. Trilogie končí vítězstvím Rudé armády a setkáním hrdinů.

Karla Janotová a dr. Jára Kříž jsou zasnoubeni a již si radostně zařizují svůj příští manželský byt. Oba jsou z předních pražských rodin, jsou mladí a mají se rádi. Před svatbou onemocní Karla a musí být operována. Zamiluje se do svého lékaře dr. Hegla...