Česko-anglický atlas popisuje na 550 soch vzniklých v období tzv. normalizace (1969-1989). V této době byly plastiky nedílnou součástí architektury a byly na ně vyčleněny finance (4 procenta) v rámci celkových nákladů na stavbu. Vznikalo tak velké množství uměleckých děl značně rozdílné kvality. Kniha popisuje sochy, objekty či mozaiky umístěné ve veřejném prostoru v Praze, v městech ČR i na Slovensku. Sochař Pavel Karous se s nadhledem a vtipem pokusil o rozčlenění plastik do různých skupin podle vizuálního působení, přičemž se inspiroval členěním v živočišné a rostlinné říši. Najdeme tu tedy např. rod sorela, druh ztratila klíče, rod bruselská těžítka, druh trifidi atd. Fotografie objektů pořídil Hynek Alt. U každé sochy je kromě fotografie uveden její autor, název, materiál a umístění. Krátká charakteristika je zařazena vždy na začátku skupiny soch začleněných pod jeden druh (čeleď, rod). Závěrečné shrnující stati jsou z pera T. Pospiszyla, S. Jankovičové a J. Kořínkové. Doprovodný materiál k druhému, revidovanému vydání tvoří katalog fotografií modelů sochařských realizací.
Monografie malíře, grafika, kreslíře a ilustrátora Jana Híska.
Kniha zachycuje autorovu intenzívní tvorbu mezi lety 1995 a 2001. Jan Rous o jeho mystickém díle řekl: „Hískova fantazie si sice vytváří blízké snové bytosti, jejich základ je ovšem prvotně podmíněn světlem. Rodí se ze světla, aby vzdorovaly temnotě nebo ji dokonce překonávaly, jsou plny pozitivní zvěsti, bytostně sakrálních obsahů.“
Vázaná kniha plná velkoformátových reprodukcí Hískových kreseb a maleb s úvodem a texty Charlotty Kotíkové, Otto M. Urbana a Tomáše Pospiszyla. Svá výtvarná díla doprovodil sám autor několika poetickými texty.
Výstavu Františka Skály doprovází katalog, jenž představuje autorovy práce vzniklé od roku 2004 do současnosti, instalované v jednotlivých pavilonech expozice ve Valdštejnské jízdárně či jako solitérní monumentální sochy. Publikace se dá chápat jako přehlídka několika autorových tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou a zaběhnutý obraz o autorově práci. Celek však vyjevuje skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu a zkoumání, které chce Skála prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat.
Kniha obsahující více než 900 vyobrazení nálepek, nástřiků a 3D instalací nasbíraných v ulicích Prahy v prvních letech 21. století je jedinečným dokumentem o umění ulice, street artu. Jde o první publikaci podobného typu v českém jazyce systematicky mapující jedno místo - Prahu, unikátní dokumentaci časově pomíjivého jevu, který naši potomci možná budou považovat za jeden z mála autentických uměleckých projevů počátku 21. století.
Úvodní stať definuje street art jako specifický druh uměleckého projevu ve veřejném prostoru. Pod tento pojem spadá graffiti, díla vytvářená pomocí šablon (stencily), sticker art (nálepky), rovněž plakáty, reliéfy či prostorové instalace.
Publikace zachycuje různé formy street artu v pražských ulicích, a to prostřednictvím barevných fotografiích z posledních pěti let. Autoři upozorňují na pomíjivost projevů street artu, rovněž na jeho rozporuplné přijetí ze strany veřejnosti i odborníků (jedni je považují za organicky vznikající umění bez vazeb na oficiální instituce, jiní za vandalismus).
Kniha se nezaměřuje na dokumentaci pražských graffiti, kterým byla nedávno věnována samostatná publikace.
A book of Czechia's most attractive artist.Ten successful years of the first schizophrenia produced in series now in full-color with graphic design by Marek Pistora. A book that reveals art to be a ride in the clouds in skin-tight hi-tech overalls. Jiří Černický seduces us in his own texts and the colorful theoretics of Tomáš Pospiszyl and Lity Barrie.
Výpravná kniha poprvé představuje práci brněnského performera a konceptuálního umělce Vladimíra Ambroze. V sedmdesátých letech chtěl dát svému životu smysl a reflektovat pokřivenou dobu. Sledoval nesnesitelný program tehdejší televize, zaparkoval se na ulici jako automobil nebo vycházel do města se zrcadlem, které nastavoval zvláštním věcem.
Ambrozova činnost v oblasti performance a intervencí do veřejného prostoru trvala jen několik let, avšak v druhé polovině sedmdesátých let se stal součástí brněnské umělecké scény mimo oficiální instituce. Jeho práce reflektují civilizační témata a reagují na temnou atmosféru normalizace. V československé performance jsou unikátní důrazem na fotografickou dokumentaci, která slouží nejen k zachycení výkonu, ale blíží se inscenované nebo esteticky působivé konceptuální fotografii. Ambroz byl také prvním, kdo kombinoval performance s videem.
Bohatě ilustrovaná kniha obsahuje umělcův archiv s dokumentací jeho akcí. Historik umění Tomáš Pospiszyl zasazuje Ambrozovu práci do kontextu československé i světové performance. Kniha rovněž obsahuje vzpomínky jeho přátel a spolupracovníků, jako jsou Petr Štembera, Marian Palla a Pavel Büchler.
Kniha mapuje tvorbu Davida Černého od konce 80. let do současnosti, autorem textu je kunsthistorik Tomáš Pospiszyl. Všechny texty jsou v knize uvedeny v české a anglické verzi.
This publication searches for the place of Czech, Slovak, and Eastern European postwar art in global history. Programmatically avoiding the repetition of the processes of Western canonization, its aim is not to fruitlessly compare Eastern and Western neo-avant-gardes and contemporary art practices, but to decipher the circumstances under which artworks are created, theorized, and how they communicate with one another. Tomas Pospiszyl enlists the history of contemporary Eastern Europe art by highlighting emblematic stories of the art scene protagonists, and mixing personal anecdotes with artistic agendas. Artists active in former Czechoslovakia (Knizak, Kolar, Koller, Kovanda) are considered in relation to Situationists, Minimalists, and Fluxus artists. Inter-generational connections are also drawn with Czech contemporary artists (Kotatkova, Mancuska, Seda). Establishing significant links through contrast and association, this collection of nine essays, spanning 1939 to 2013, proposes a new reading of the visual arts during the Iron Curtain Era and after. This approach enables different artistic or theoretical ideologies and interests to be related to the political and social situations of the West. Through deep analysis, it appears that even if the circumstances were very different, the results were sometimes astonishingly similar, as pointed out in Pospiszyl’s comment on the theories of Clement Greenberg and Jindrich Chalupecky: “Chalupecky and Greenberg are to a certain extent reminiscent of identical twins raised apart after birth whose mother—that is, their common intellectual background—was the interwar leftist avant-garde and the Marxist ideology that was undergoing a profound crisis in the late 1930s in both Czechoslovakia and the United States.” Tomas Pospiszyl (*1967) is a Czech critic, curator, art historian, and teacher. He has published extensively on 20th- and 21st-century art, and coedited, with Laura Hoptman, „Primary Documents: A Sourcebook for Eastern and Central European Art Since the 1950s“ (MIT Press, 2002). He teaches at the Film and Television School of the Academy of Performing Arts and the Academy of Fine Arts in Prague. The volume is introduced by British art historian and art history professor Sven Spieker, founding editor of ARTMargins Print, a journal devoted to contemporary art practice in the global margins. The book is part of the Documents series, co-published with Les presses du réel and dedicated to critical writing and with tranzit. cz.
