Tomáš Pospiszyl Libri

Česko-anglický atlas popisuje na 550 soch vzniklých v období tzv. normalizace (1969-1989). V této době byly plastiky nedílnou součástí architektury a byly na ně vyčleněny finance (4 procenta) v rámci celkových nákladů na stavbu. Vznikalo tak velké množství uměleckých děl značně rozdílné kvality. Kniha popisuje sochy, objekty či mozaiky umístěné ve veřejném prostoru v Praze, v městech ČR i na Slovensku. Sochař Pavel Karous se s nadhledem a vtipem pokusil o rozčlenění plastik do různých skupin podle vizuálního působení, přičemž se inspiroval členěním v živočišné a rostlinné říši. Najdeme tu tedy např. rod sorela, druh ztratila klíče, rod bruselská těžítka, druh trifidi atd. Fotografie objektů pořídil Hynek Alt. U každé sochy je kromě fotografie uveden její autor, název, materiál a umístění. Krátká charakteristika je zařazena vždy na začátku skupiny soch začleněných pod jeden druh (čeleď, rod). Závěrečné shrnující stati jsou z pera T. Pospiszyla, S. Jankovičové a J. Kořínkové. Doprovodný materiál k druhému, revidovanému vydání tvoří katalog fotografií modelů sochařských realizací.

Monografie malíře, grafika, kreslíře a ilustrátora Jana Híska. Kniha zachycuje autorovu intenzívní tvorbu mezi lety 1995 a 2001. Jan Rous o jeho mystickém díle řekl: „Hískova fantazie si sice vytváří blízké snové bytosti, jejich základ je ovšem prvotně podmíněn světlem. Rodí se ze světla, aby vzdorovaly temnotě nebo ji dokonce překonávaly, jsou plny pozitivní zvěsti, bytostně sakrálních obsahů.“ Vázaná kniha plná velkoformátových reprodukcí Hískových kreseb a maleb s úvodem a texty Charlotty Kotíkové, Otto M. Urbana a Tomáše Pospiszyla. Svá výtvarná díla doprovodil sám autor několika poetickými texty.

Výstavu Františka Skály doprovází katalog, jenž představuje autorovy práce vzniklé od roku 2004 do současnosti, instalované v jednotlivých pavilonech expozice ve Valdštejnské jízdárně či jako solitérní monumentální sochy. Publikace se dá chápat jako přehlídka několika autorových tematických expozic, kdy jedna zdánlivě zpochybňuje předešlou a zaběhnutý obraz o autorově práci. Celek však vyjevuje skrytý řád, názor na svět, předmět uměleckého zájmu a zkoumání, které chce Skála prostřednictvím své tvorby co nejpřesněji artikulovat.

Rozsáhlá a výpravná publikace vydaná k příležitosti výstavy v pražském Rudolfinu v roce 2017.

Kniha obsahující více než 900 vyobrazení nálepek, nástřiků a 3D instalací nasbíraných v ulicích Prahy v prvních letech 21. století je jedinečným dokumentem o umění ulice, street artu. Jde o první publikaci podobného typu v českém jazyce systematicky mapující jedno místo - Prahu, unikátní dokumentaci časově pomíjivého jevu, který naši potomci možná budou považovat za jeden z mála autentických uměleckých projevů počátku 21. století. Úvodní stať definuje street art jako specifický druh uměleckého projevu ve veřejném prostoru. Pod tento pojem spadá graffiti, díla vytvářená pomocí šablon (stencily), sticker art (nálepky), rovněž plakáty, reliéfy či prostorové instalace. Publikace zachycuje různé formy street artu v pražských ulicích, a to prostřednictvím barevných fotografiích z posledních pěti let. Autoři upozorňují na pomíjivost projevů street artu, rovněž na jeho rozporuplné přijetí ze strany veřejnosti i odborníků (jedni je považují za organicky vznikající umění bez vazeb na oficiální instituce, jiní za vandalismus). Kniha se nezaměřuje na dokumentaci pražských graffiti, kterým byla nedávno věnována samostatná publikace.

A book of Czechia's most attractive artist.Ten successful years of the first schizophrenia produced in series now in full-color with graphic design by Marek Pistora. A book that reveals art to be a ride in the clouds in skin-tight hi-tech overalls. Jiří Černický seduces us in his own texts and the colorful theoretics of Tomáš Pospiszyl and Lity Barrie.

Výpravná kniha poprvé představuje práci brněnského performera a konceptuálního umělce Vladimíra Ambroze. V sedmdesátých letech chtěl dát svému životu smysl a reflektovat pokřivenou dobu. Sledoval nesnesitelný program tehdejší televize, zaparkoval se na ulici jako automobil nebo vycházel do města se zrcadlem, které nastavoval zvláštním věcem. Ambrozova činnost v oblasti performance a intervencí do veřejného prostoru trvala jen několik let, avšak v druhé polovině sedmdesátých let se stal součástí brněnské umělecké scény mimo oficiální instituce. Jeho práce reflektují civilizační témata a reagují na temnou atmosféru normalizace. V československé performance jsou unikátní důrazem na fotografickou dokumentaci, která slouží nejen k zachycení výkonu, ale blíží se inscenované nebo esteticky působivé konceptuální fotografii. Ambroz byl také prvním, kdo kombinoval performance s videem. Bohatě ilustrovaná kniha obsahuje umělcův archiv s dokumentací jeho akcí. Historik umění Tomáš Pospiszyl zasazuje Ambrozovu práci do kontextu československé i světové performance. Kniha rovněž obsahuje vzpomínky jeho přátel a spolupracovníků, jako jsou Petr Štembera, Marian Palla a Pavel Büchler.

Kniha mapuje tvorbu Davida Černého od konce 80. let do současnosti, autorem textu je kunsthistorik Tomáš Pospiszyl. Všechny texty jsou v knize uvedeny v české a anglické verzi.

This publication explores the role of Czech, Slovak, and Eastern European postwar art within global history, intentionally avoiding the typical Western canonization processes. Its focus is on understanding the contexts in which artworks are created and theorized, emphasizing their interconnections rather than comparing Eastern and Western neo-avant-gardes. Tomas Pospiszyl highlights key narratives from the Eastern European art scene, blending personal stories with artistic agendas. Artists from former Czechoslovakia, such as Knizak, Kolar, Koller, and Kovanda, are examined alongside Situationists, Minimalists, and Fluxus figures. The text also connects these historical figures with contemporary Czech artists like Kotatkova, Mancuska, and Seda. Through nine essays spanning 1939 to 2013, the collection offers a fresh perspective on visual arts during and after the Iron Curtain era, linking various artistic ideologies to the political and social contexts of the West. Pospiszyl draws parallels between the theories of Clement Greenberg and Jindrich Chalupecky, suggesting they are akin to "identical twins raised apart," shaped by a shared intellectual background. The volume is introduced by British art historian Sven Spieker and is part of the Documents series, co-published with Les presses du réel and tranzit.cz.

Kdysi dávno pro sebe MILAN HOUSER (*1971, CZE) objevil lak jako jedinečný malířský materiál. A od jeho používání už neustoupil. Rozhodující okolností nejspíš bylo, že jeho přelíváním a rozpouštěním je možné v obraze budovat nečekanou hloubku, prostor a objem. Lakem se dají modelovat, překrývat nebo obalovat objekty, umí být rafinovaně nenápadný i okázalý. S jeho složením a konzistencí lze neustále experimentovat: dají se do něj přimíchávat ingredience, které se stávají nositeli specifických významů, je možné zkoušet nové interakce jednotlivých vrstev laku, dá se do něj řezat, dá se leštit a hladit. Lakové kaluže si dokážou vizuálně podrobit okolí, odrazem v lesklém povrchu kamuflují i pohlcují realitu, podmaňují a přizpůsobují si okolní svět. Obraz se pak může chovat tak, jak mu obvykle nepřísluší: může být sochou, designem, land artem, je proměnlivý a nestálý. Čeština, angličtina, francouzština.

Kniha vychází jako součást výstavy Dominika Langa Spící město, která je realizována v pavilonu České republiky a Slovenské republiky v rámci 54. ročníku mezinárodní výstavy výtvarného umění – La Biennale di Venezia v Itálii v roce 2011. Výstavní projekt autora spojuje dva sochařské přístupy a odlišné dobové kontexty na půdorysu úzkého rodinného vztahu. Prezentace propojující dílo dvou umělců spjatých osobní vazbou /otec-syn/ vytváří bázi pro rozvinutí fiktivního mezigeneračního dialogu. Svou site-specific instalací Lang vytváří hypotetický model nerealizované výstavy, na níž zachází s dílem generačně staršího umělce jako s tvárným materiálem vytrženým z historického kontextu; jako s fantomy zašlých časů, které zasazuje do nových scén a uskupení. Autoři doprovodných textů: Karel Císař, Yvona Ferencová, Marie Klimešová, Tomáš Pospiszyl (interview). Fotografie: Fotografický archiv autora & Rudolf Červenka, Radek Jandera, Ondřej Polák, Martin Polák, Jiří Thýn.

Česko-anglický katalog ke stejnojmenné výstavě konané v rámci festivalu Brutal Assault, 10.–13. srpna 2016, pevnost Josefov, a 5.–30. října 2016, Důl Michal, Ostrava. Výstavní projekt s názvem Art-Brut-All je empirickou zkouškou možné soudržnosti přístupů, se kterými operuje metalová subkultura, principů či strategií v současném výtvarném umění a aktuálních tendencí ve společnosti. Samotný název výstavního projektu je slovní hříčkou. Vychází z názvu festivalu Brutal Assault, kde byl poprvé realizován, a z Art Brut, tedy termínu označujícího neškolené umění, umění v surovém stavu. Přestože vystavující umělci převážně nejsou neškolení, pracují s elementárním výtvarným projevem, elementární výtvarnou formou i obsahem. To, co může být za jistých okolností viděno a slyšeno jako brutální a v surovém stavu, dává šanci být uchopeno a prožito jako autentické a původní. Stejně jako na metalové scéně, tak i ve výtvarné kultuře. Název lze tedy chápat nejen jako ústřední výstavní slogan, ale i jako „massive support“ každodenního vidění světa z mnoha úhlů. Kurátoři: Pavel Forman, Tomáš Koudela, Tomáš Pospiszyl.

Rozsáhlá monografie významného českého sochaře Davida Černého, patřícího k nejvýraznějším zástupcům své generace, jehož práce lze v mnoha ohledech považovat za společensky angažované. Publikace chronologicky představuje jeho dosavadní tvorbu, která se kromě své umělecké kvality vyznačuje také osobitým komentářem společenského dění v České republice i ve světě za posledních 25 let. Textovou stránku knihy tvoří materiály z novin, časopisů, katalogů a elektronických souborů dostupných v archivu umělce, uspořádaných teoretikem umění Tomášem Pospiszylem. Autory grafického zpracování jsou Petr Bosák, Robert Jansa a Adam Macháček (2017 Designers), několikanásobní držitelé ocenění Nejkrásnější česká kniha. V doprovodné stati glosuje Tomáš Pospiszyl solitérnost, charakteristickou právě pro Černého: “David Černý většinou odmítá přistoupit na běžná pravidla uměleckých institucí, ignoruje jejich rituály a hierarchie. Vynaložil hodně úsilí, aby se bez nich obešel, aby na nich nebyl závislý.

Rozsáhlá vázaná publikace shrnující dosavadní umělcovu tvorbu s autorskou přílohou. „Každý večer se několik miliónů lidí se zájmem dívá, jak dvěma desítkám rodin řeka vyplavila sklep, nebo pozoruje auto, namotané na strom u cesty, ve kterém všichni cestující zahynuli. Drobné katastrofy občas nahradí velká, pokud možno obtížně představitelná hrozba: malárií nakažení komáři nebo šílenci vkládající žiletky do kojeneckých výživ. Jako kdyby naše civilizace potřebovala nové a nové důvody ke strachu, stále hledá nepřátele a scénáře možných katastrofických situací. Jsme pečliví pozorovatelé vzdálených neštěstí. Podobné zprávy nám přinášejí aspoň dočasný pocit jistoty.“

Publikace Tomáše Pospiszyla Asociativní dějepis umění je postavena na esejistické analýze děl významných, i když stále nedostatečně ceněných osobností českého a slovenského umění padesátých až sedmdesátých let. Současně nabízí úvod do problémů současného umění a snaží se dokázat, že i zdánlivě těžko uchopitelná tvorba dneška je produktem historické kontinuity a vývojové logiky. Převládající tvůrčí strategií analyzovaných umělců je propojování různorodých elementů do kolážové struktury. Podobným postupem se řídí i samotná kniha. Místo lineárního myšlení, zdlouhavého dokazování a textu přetíženého odbornými výrazy nastoluje významové souvislosti pomocí kontrastů a volnějších asociací.

Ide o retrospektívny katalóg konceptuálneho umelca Ľubomíra Ďurčeka (1948), nadväzuje na koncepciu autorovej samostatnej výstavy v Stredoslovenskej galérii v Banskej Bystrici z roku 2012. V katalógu je ťažiskovo jeho tvorba zameraná na obdobie československej „normalizácie" sedemdesiatych a osemdesiatych rokov dvadsiateho storočia. Editorka: Mira Keratová Autori textu: Petra Hanáková, Aurel Hrabušický, Mira Keratová, Tomáš Pospiszyl

Hovoříme-li dnes o Bohumílu Konečném jako o zapomenutém malíři, jde do velké míry o paradox. Jeho knižní a časopisecké ilustrace byly ve své době známé a jejich podoba se z historické paměti vytrácela daleko pomaleji než povědomí o tom, kdo je vlastně jejich autorem. Sám Bohumil Konečný se v tom nejlepším slova smyslu snažil vycházet vstříc svému publiku. Vytvářel technicky dokonalé kresby a malby - to považoval za řemeslnou nezbytnost - a uměl je navíc spojit s očekáváním svých diváků. Většina toho, co Bohumil Konečný vytvořil, byla určena k reprodukci. Maloval sice i tradiční obrazy a mnohé z originálů ilustrací dnes visí zarámované v bytech sběratelů či přátel, jeho hlavní doménou však byly knihy a časopisy. Jeho nástroji nebyly jen tužky, pera a štětce, ale v přeneseném slova smyslu slova i tiskařský stroj. Konečného obrázky se tak mohly dostat v tisících kopií k velkému množství čtenářů.

Kritik a teoretik umění Jindřich Chalupecký (1910–1990) významným způsobem ovlivnil kulturní život bývalého Československa. Jeho tvorbou prostupuje téma vztahu umění a společnosti a otázka, jak učinit moderní umění smysluplným. Klíčem, jak k dílu kritika přistoupit, se pro autory kolektivní monografie staly Chalupeckého texty. Jejich výběr poskytl chronologické a tematické uzly, které umožnily nahlédnout do historických okolností vzniku textů, přiblížit vztahy k vybraným osobnostem nebo ideové a praktické okolnosti jejich publikování. Součástí publikace je aktualizovaná bibliografie Chalupeckého díla. Anežka Bartlová, Tomáš Glanc, Johana Lomová, Tomáš Pospiszyl (ed.), Jan Wollner

Příběh skandálního sovětského samizdatu šedesátých let, který propojoval politiku a pornografii. Příběh literární mystifikace a kruté umělecké krádeže. Příběh velkého fabulátora Petra Sadeckého (1943-1991), který nedokázal rozlišit mezi dobrodružným románem a vlastním životem. Příběh nejslavnější české komiksové postavy - jež propojila Davida Bowieho, Zdeňka Buriana, Alexandra Solženicyna, Jamese Bonda i Amandu Lear a kterou ale v Čechách nikdo nezná.

Antologie americké výtvarné teorie a kritiky.

V knize autor upozorňuje na rozdílnost zdánlivě podobných uměleckých děl nebo teoretických myšlenek, které sice vznikaly současně, ale na různých stranách železné opony. Ukazuje, v čem se lišili kritici Jindřich Chalupecký a Clement Greenberg, rozdíly mezi díly socialistického realismu a malířem Normanem Rockwellem, srovnává mírové manifesty Jana Lukeše, Vladimíra Boudníka a Milana Knížáka, přibližuje vztahy Jana Kotíka a Pravoslava Rady k Situacionistické internacionále a vyvrací mýty o východoevropském minimalismu.

Začal psát v době, kdy byl novinkou surrealismus. Žil natolik dlouho, aby stačil referovat o postmodernismu. Životní osudy Jindřicha Chalupeckého (1910–1990) jsou i příběhem české kultury. Historik umění Tomáš Pospiszyl je převyprávěl s použitím autobiografických citátů samotného Chalupeckého, texy doprovázejí imaginativní ilustrace Terezy Bartůňkové. Tato publikace představuje další krok v dlouhodobém úsilí Společnosti Jindřicha Chalupeckého přiblížit veřejnosti význam odborníka na výtvarné umění, jehož jméno již více než třicet let dává symbolický kredit jejím aktivitám.

Vladislav Mirvald (1921 - 2003) patří ke stále nedostatečně zhodnoceným osobnostem českého výtvarného umění 2. poloviny 20. století. Bývá řazen do skupiny umělců, jež od nás od 60. let rozvíjela tzv. nekonstruktivní tendence. Jeho cesta k projevu založeném na geometrii ale nebyla přímá a nevyčerpávala se esteticky libými kompozicemi nebo optickými efekty. Jeho práci charakterizuje různorodost a paralelní rozvíjení rozličných tendencí. Ostatně i další tvůrci ze skupiny Křižovatka, ke které patřil, směřovali k značně odlišným způsobům projevu. Kniha je koncipována jako přehled Mirvaldovy široké tvorby, na kterou snad budou moci navázat zevrubnější sondy do jednotlivých oblastí jeho práce. Vydáno za spolupráce se Západočeskou galerií Plzeň k výstavě "Vladislav Mirvald: Retrospektiva" v Západočeské galerii v Plzni, výstavní síň Masné krámy, probíhající od 15. října 2010 do 16. ledna 2011.

Sborník příspěvků z 5. sjezdu historiků umění, který se konal v září 2015 v Olomouci a jenž se věnoval různým aspektům širokého tématu vztahu umění a vědy. Editoři: Rostislav Švácha, Sabina Soušková a Anna Šubrtová.

Publikace doprovázející výstavu věnovanou výročí narození mistra Jana Husa a sametové revoluce obsahuje kromě katalogu site-specific děl 32 výtvarníků a architektů reagujících na téma pravdy ve své tvorbě také eseje předních českých intelektuálů a jejich pohledu na téma pravdy v našem životě a společnosti: Václava Bělohradského, Ivana Blechy, Petra Fischera, Karla Hvížďaly, Petra Kratochvíla, Patrika Ouředníka, Miroslava Petříčka a Jiřího Přibáně.

Současné umění zatím nemá své dějiny. Jak ho tedy uchopit a jak mu rozumět? Na to se snaží odpovědět publikace Tomáše Pospiszyla, jednoho z předních teoretiků současného umění, vydaná ke stálé expozici GMU, která je vůbec první dlouhodobou výstavou věnovanou výhradně současnému českému umění, a to od 70. let až do současnosti. Do dějinotvorné problematiky autor nahlíží skrze jednotlivá témata, různé přístupy a tendence umělecké tvorby – od klasických technik přes fotografii, performance až po film, video a další digitální technologie. Obrazově zpracovaná publikace přístupnou formou přibližuje různorodost současného umění a rozmanitost výtvarného jazyka jednotlivých autorů a autorek na příkladech konkrétních děl ze sbírek královéhradecké galerie. Snaží se také čtenáři vysvětlit, že právě aktuální tvorbě, která přirozeně odráží problémy dnešního světa, může porozumět mnohem lépe než staršímu umění.

Druhý svazek edice m přibližuje myšlenkový svět a dílo malíře a ilustrátora Teodora Rotrekla (1923–2004), který dosud nepatří ke klasikům českého výtvarného umění. Známý je spíše jako ilustrátor vědecko- -fantastické literatury. Rotrekl byl přitom prvním českým umělcem, který veřejně vystavil prostorovou asambláž, začal kombinovat malbu s fotografií a experimentoval s technikou pop artové obrazové montáže. Jeho světonázor se vymykal dnešnímu vnímání hodnot českého poválečného umění, spjatého s tvorbou vymezující se vůči komunistickému režimu. Patřil k umělcům, kteří se 50. a 60. letech ztotožňovali s vládnoucími politickými ideály. Po kritice okupace Československa v roce 1968 sice nemohl vystavovat, své politické přesvědčení ale nezměnil. Monografie představuje celek tvorby Teodora Rotrekla, včetně užitého umění. Současně analyzuje prostředí kultury socialistického Československa. Přibližuje dobové funkce populárně naučné ilustrace, ideologický rozměr vědecké fantastiky a rozebírá vztah mezi Rotreklovou tvorbou a globálním pop artem.

Kniha představuje názory a sochy, objekty a instalace K.Kintery, který jako sochařský materiál používá technické předměty, elektroniku a zboží z obchodů.

Obsáhlá a reprezentativní monografie Aléna Diviše, jednoho z nejosobitějších českých malířů 20. století.

Autor se zabývá postavením východoevropského výtvarného umění v globálních dějinách. Dalšími významnými tématy knihy jsou mezigenerační dialog umělců či překračování hranic výtvarného média směrem k literatuře, filmu a divadlu. Obsahuje kapitoly, respektive případové studie věnované tvorbě Jiřího Koláře, vztahu českého a slovenského umění k poválečným západním uměleckým hnutím, dílu slovenských výtvarníků Stana Filka a Júliuse Kollera, československému performativnímu umění 70. let či tvorbě výtvarníka Jána Mančušky.

Monografie sochaře Lukáše Rittsteina, laureáta Ceny Jindřicha Chalupeckého, vychází u příležitosti výstavy Manop konané v Centru současného umění DOX od 6.3. do 17.5.2009. Prezentuje práci předního českého umělce mladé generace a jeho životní pocit a vnímání světa, výrazně inspirované setkáním s animistickými domorodými kulturami Nové Guineje. Příběhy zakleté v sochách a jejich originální řeč jsou vždy výrazem obsahu, autentického sdělení.

Publikace Živly / Elements přináší průřez malířskou tvorbou Jana Pištěka v období let 2007 - 2011. Malíř z generace, která na výtvarnou scénu vstoupila v polovině osmdesátých let, za sebou zanechal výrazově rozmanité dílo. Je však především malířem přírody a malování je mu způsobem, jak vyjádřit smyslové okouzlení světem. Vydáno u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v Galerii 5. patro, Praha, ve dnech 29.6. až 23.7. 2011.