Je možné myslet dobré jednání v deterministicky určeném světě? Existují obecně platné morální zákony, které nám pomohou při vlastním rozhodování nebo při posuzování činů druhých lidí? Jaký je vztah mezi filosofickým a náboženským pojetím dobra? Cílem knihy je představit devět vybraných přístupů k těmto otázkám a k etickým otázkám vůbec. Druhý svazek trojdílného projektu Přístupy k etice se zaměřuje na významné novověké a některé moderní autory.
Monografie obsahuje studie věnované klíčovým tématům Bergsonovy filosofie (paměť, vnímání, dualismus, svoboda, pojem „intuice“, pohyb, pojem „život“). Autoři jednotlivých studií (J. Fulka, M. Petříček, O. Švec, J. Čapek, J. Hrdlička, P. Kouba, M. Čapek, A. Markoš) se také zaměřují na vztah Bergsonovy filosofie k součastnosti.
Kniha přináší ve třinácti kapitolách pestrou paletu dialogů myslitelů evropské tradice s Lévinasovou expresivní fenomenologií jinakosti, zastoupenou v prvé řadě knihou Totalita a nekonečno. Společným cílem statí je přispět k reflexi a dalšímu rozvíjení Lévinasovy filosofie, která je koncipována jako radikální polemika se zásadními proudy evropské filosofické tradice. Protože Lévinas své myšlení rozvíjí jako konfrontaci, která vytváří ostré polarity, je čtenář jeho díla stavěn před otázku, nakolik je filosoficky oprávněná a nosná. Odpověď na tuto otázku, která je společným úběžníkem této publikace, má proto podobu dialogických statí, v nichž je Lévinas nově konfrontován s mysliteli, kteří jeho stanovisko významně ovlivnili, stejně jako s těmi, kteří, ač bez přímého vlivu, promýšlejí tatáž témata z odlišných východisek. V knize proto nechybí konfrontace s Hegelovým pojetím vztahu k druhému, Kantovou ideou autonomie, Heideggerovým rozvrhem fundamentální ontologie či Husserlovou fenomenologií. Na druhé straně jsou do ní zařazeny také rozhovory s mysliteli, kteří s Lévinasem sdílejí motivy, jakými jsou tělesnost (Patočka) či vztahová existence vůči druhému (Sartre, Merleau-Ponty) a vůči Bohu (Keirkegaard, Buber). Nechybí rovněž téma myšlení diference a negace (Derrida, Adorno), motiv zranitelnosti (Butler), smrtelnosti a vztahu k jazyku (Blanchot).
Vnímání není pro Merleau-Pontyho jedním z možných témat filosofie, nýbrž jejím východiskem. Kniha charakterizuje pozici francouzského fenomenologa vzhledem k některým naukám britského empirismu, Descartovi a Husserlovi. Přitom sleduje, jaké důsledky z této pozice plynou při zkoumání tematických okruhů, jako je vlastní tělo, věc, čas, řeč či obecné pojmy. Na různých tématech se tak snaží přesně uchopit a kriticky promyslet Merleau-Pontyho tezi o "primátu vnímání".
Konečnost patří mezi výrazné motivy soudobého myšlení i ústřední témata Pavla Kouby. Kniha přináší soubor filosofických úvah, básní, uměleckých fotografií a ohlédnutí, které vznikly u příležitosti jeho životního jubilea a pocházejí od významných českých i zahraničních autorů. Některé přímo navazují na vybrané teze Koubových textů (k pojmu pravdy, subjektu, vztahu času a prostoru či kritice morálního vidění světa) či se vymezují vůči jeho filosofické pozici vcelku, jiné se vyjadřují ke stěžejním myšlenkám pro Koubu určující filosofické tradice (fenomenologie, hermeneutika, Nietzsche). Shodně tak činí v návaznosti na to, co jejich autoři s Pavlem Koubou promýšleli a prožívali. Knihu uzavírá dialog o povaze duše mezi aristotelským a platónským filosofem, do něhož se zapojí i postava anonymního hermeneutika.
Cet ouvrage explore le lien entre l'activité humaine et son contexte, en introduisant une distinction entre l'action au sens large et au sens étroit. L'auteur définit l'agir large comme comportement intentionnel, à travers une analyse phénoménologique de l'intention, s'appuyant sur les travaux de M. Heidegger, M. Merleau-Ponty et H. Dreyfus. Pour le sens étroit de l'agir, il examine l'écart entre poièsis et praxis, en considérant la réception de cette distinction chez des penseurs du XXème siècle tels que M. Heidegger, H.-G. Gadamer, P. Ricœur et H. Arendt. L'agir est alors décrit comme un pouvoir-être en situation, une capacité à percevoir certains événements comme des occasions ou des limites. Cette conception de la liberté suggère une tension productive avec la causalité et la nécessité réelle, ainsi qu'avec la nécessité logique. L'ouvrage se conclut par une réflexion sur les relations entre action, événement et situation, soulignant l'importance de ces interactions dans la compréhension de l'agir humain.
Kniha si klade za cíl porozumět tomu, co znamená jednat. Jak naznačuje její název, navazuje na filozofické koncepce, které zdůrazňují úzké sepětí lidské aktivity a situace. V první části autor zkoumá možnosti fenomenologické analýzy úmyslu jakožto rozlišujícího znaku jednání. Ve druhé části se obrací k těm filozofickým koncepcím, které se pokoušejí o recepci Aristotelova pojetí pojmu praxis v kontextu myšlení 20. století (Heidegger, Gadamer, Ricoeur, Arendtová). V závěrečné části autor nastiňuje základní rysy situace jednání.
