Josef Valenta Libri

Svůj první knižní rozhovor poskytl Marek Vácha svému příteli, bývalému studentu a vedoucímu táborů pro mládež Jožinu Valentovi. Vácha v něm vydává svědectví o své cestě k Bohu a ke kněžství, o radostech i bolestech kněžského života, hovoří o svých zkušenostech učitele a cestovatele, o tématech duchovních i společenských, a to vše v atmosféře rozhovoru dvou přátel, která se při jednotlivých setkáních příliš nelišila od momentu, kdy vzešel nápad knihu rozhovorů vydat – když spolu oba autoři v jedné únorové noci 2018 seděli u ohně kdesi v argentinských horách.

Podrobný a systematický přehled témat z oblasti osvojování životních dovedností, potřebných pro zvládání situací každodenního života: sebepoznání, sebeovládání, tvořivost, poznávání lidí, mezilidské vztahy, komunikace, kooperace, zvládání a řešení různých situací, zvládáníživotních rolí, etika všedního dne,… Metodická část zahrnuje příklady her, cvičení a technik v podobě »návodů k použití« použitelných pro různé věkové kategorie žáků ZŠ a SŠ. Knihu mohou využít zvláště učitelé dramatické, občanské a rodinné výchovu, základů společenských věd, volby povolání a nepovinných předmětů typu osobnostní a sociální výchova, komunikace, rétorika, sociální dovednosti,… Zahrnuje i témata pro primární prevenci sociálně patologických jevů.

Získejte spolu s námi přehled o divadelních konvencích a postupech použitelných ve výchově a při plánování i řízení práce v dramatické výchově. Díky knize doc. PhDr. Josefa Valenty, CSc., porozumíte principům aplikace divadelnosti a dramatičnosti do procesů výchovy a vzdělávání. Budete vědět, kam se obrátit pro konkrétní praktickou oporu. Renomovaný český autor definuje obor, popisuje jeho kořeny v divadle i v dramatu, nahlíží na "hru v roli" z pedagogického pohledu. Publikace je určena zejména pedagogům, studentům pedagogických oborů a divadelních akademií. Podává komplexní přehled důležitých témat oboru.

Publikace přináší informace o tom, jak lze zdokonalovat žáky, studenty i vzdělávající se dospělé v oblasti neverbální komunikace - důležitého tématu osobnostní a sociální výchovy. Obsahuje na 160 her a praktických cvičení pro trénink řeči těla, velmi podrobné přehledy cílů výuky neverbální komunikace, přehledy typů metod (pantomimy, reálné situace, video-metody apod.) a popisy základních principů aktivní výuky tohoto tématu (jak formulovat instrukce, jak vést reflexe atd.). To vše na pozadí vybraných základních informací o podstatě lidského (tělově-komunikačního) chování, o chování autentickém i hraném, o znacích v řeči těla (mimické, gestické atd.). Publikace obsahuje i kapitolu o kompetencích pro vyučování řeči těla. Text je určen učitelům prvního stupně, občanské a rodinné výchovy, pedagogům osobnostní a sociální výchovy, dramatické výchovy, pedagogům volného času, sociálním pedagogům, lektorům vzdělávání dospělých apod.

Čtvrtý svazek výhradně erotické poezie autorů sdružených v Klubu poetických sprosťáků, tedy x-krát o jednom a tomtéž, leč i nadále odvážně a zajímavě.

Osobnostní a sociální výchova (OSV) je jedním z edukačních systémů věnujících se právě osobnostním dovednostem (práce na sebepojetí, sebeovládání, psychohygiena atd.) a dovednostem sociálním (práce se vztahy, komunikace, kooperace atd.). Svorníkem těchto skupin dovedností je pak morální rozměr jejich použití v různých situacích. Ve vztahu ke škole je OSV tzv. průřezovým tématem (rámcové programy pro základní vzdělávání a pro gymnázia). Jejím specifikem je, že učivem se stává sám žák (účastník, klient), ale i třída jako skupina. Podle výpovědí učitelů patří OSV k oblíbeným tématům. Provázejí ji ale mýty, například o tom, že probíhá jaksi "samo sebou" (jen pobytem ve školním kolektivu), že probíhá vlastně neustále (vždy a všude) apod. Pohled do třídy nicméně může ukázat, že tomu tak nebývá.

Metodická příručka pro učitele se zaměřuje na projekty různých vyučovacích celků.

Je vyučování vlastně performance? Kniha představuje v Česku málo známý obor performativní pedagogiky a přibližuje problematiku využití prizmatu divadla a performance ve výuce. (Kritická) performativní pedagogika je směr uvažování, metodologie zkoumání a soubor podnětů pro edukační praxi. To vše je ukotveno především v prostoru průniků pedagogiky a tzv. performančních sociálních studií a okořeněno vlivnou dimenzí kritických sociálních teorií. Kritická performativní pedagogika se konstituovala v 80. letech 20. století, jistý vrchol zažila kolem přelomu století a v současnosti stále existuje jako možné paradigma, byť nikoli většinové. Mezi její principy patří akcent na úlohu těla při učení; role emocí v učení; situované a kontextové učení; humor; samostatné dobírání se vědění při vyučování; kreativita; spolupráce a participace žáků na pojetí vyučování; „zživotnění“ vzdělávání; prolamování klišé, risk, napětí, improvizace a nutnost rozhodování při učení; hluboké osobní zaujetí a pravdivost učitele. Kritický rozměr pak spočívá ve snaze žáky aktivizovat a nasměrovat k proměně společnosti.