Karel Sklenář Ordine dei libri

Matyáš Kalina z?Jäthensteinu (1772–1848) byl právník, děkan právnické fakulty Univerzity Karlovy a archeolog, jeden ze zakladatelů české archeologie, filantrop. Poprvé v české archeologii se setkáváme s novým, přeloženým a komentovaným vydáním jednoho z jejích „základních kamenů“, díla, které stálo u zrodu archeologického poznání, ne neprávem srovnávaného s prvními svazky Palackého Dějin a Šafaříkových Slovanských starožitností. Kniha Matyáše Kaliny z Jäthensteinu představuje první archeologické zpracování minulosti Čech, první reprezentativní spis tohoto rodícího se vědního oboru, první podrobný soupis archeologických nálezů v Čechách doplněný i o první archeologickou mapou Čech. Edice Kalinových „Obětišť“ zpřístupňuje významné vědecké dílo minulosti jednak jako památku vývoje vědy a kultury vůbec, jednak jako pramen užitečný i pro soudobou vědu. Tímto způsobem se vrací do oběhu archeologické praxe řada zapomenutých či nedostatečně známých starších nálezů a nalezišť. Po téměř dvou stoletích se tento pomník českého vědeckého romantismu v?oboru archeologie dostává k?rukám čtenářů. Rozsáhlá příloha přináší původní Kalinovy obrazové tabulky i řadu dobových i nových vyobrazení.

Fascinující část našeho kulturního dědictví. Kořeny, na které zapomínáme. Brněnsko bylo od konce 18. století průmyslovým centrem regionu. Dnes již není většina továren v provozu a řada z nich se bourá. Autor knihy je jako památkář svědkem postupného zániku industriální architektury, což ho vedlo k sepsání této knihy. Ukazuje v ní, že Brno není jen městem ohňostrojů, motocyklových závodů a funkcionalismu. Byl to právě průmysl, který jej zformoval do dnešní podoby. Nechme se provést po známějších i zapomenutých stopách industriální slávy Brna a jeho okolí – dokud ještě můžeme.

Pestrý a dobrodružný život nebývá údělem učenců. Výjimky najdeme nejspíše mezi archeology a životní dráha rytíře Bienera z Bienenberka k nim rozhodně patří. První polovina jeho života je naplněna skutečně až dobrodružnou účastí důstojníka a vojenského inženýra císařovny Marie Terezie v „sedmileté válce“ proti Prusům, kterou si zasloužil povýšení do rytířského stavu, druhá naopak aktivním zájmem o „pohanské starožitnosti“ (pravěké a raně středověké nálezy), především v souvislosti s opevňováním Hradce Králové. Dokázal to, co nikdo před ním: on první ocenil význam archeologických nálezů pro dějiny Čech a poprvé je sepsal, jako první u nás prováděl vykopávky a průzkumy, první učinil zajímavé objevy, založil první významnější archeologickou sbírku v českých zemích; uveřejnil první knihu věnovanou české archeologii a první se pokusil využít nálezy jako historický pramen, ačkoli dějepisci jimi dosud pohrdali. Z těchto i dalších důvodů jej už badatelé 19. století právem označovali za „otce české archeologie“. Pozdější významní archeologové jej časem zastínili a jméno Karla Josefa Bienera z Bienenberka upadalo do zapomenutí. Tato knížka má za úkol vynést opět na světlo všechny jeho zásluhy (bohatě vyvažující nedostatky vzniklé hlavně počátečním stavem vědy) a zjednat mu v dějinách české archeologie zasloužené místo.