Charles Nodier Ordine dei libri (cronologico)

Die zarte Antonia, ein Mädchen aus reichem Haus, verliebt sich in den geheimnisvollen Lothario. Dieser erwidert ihre Liebe, doch er führt eine Doppelexistenz: Hinter Lothario verbirgt sich der berüchtigte Räuberhauptmann Jean Sbogar. Kann es eine gemeinsame Zukunft geben? Die Schausplätze diese spannenden Klassikers der französischen Literatur sind Venedig und die Umgebung von Triest zur Zeit der Napoleonischen Kriege. Atmosphärisch dichte Naturbeschreibungen und Elemente der Schauerliteratur prägen das tragisch-romantische Werk, das Napoleon in nur einer Nacht auf Sankt Helena gelesen haben soll. Spannung verbunden mit einer Liebesgeschichte und einem dramatischen Ende - Ein Klassiker der französischen Literatur des 19. Jahrhunderts.

Pátý svazek výboru z díla průkopníka romantického hnutí ve Francii Charlese Nodiera Jak jsem obcoval s ďáblem ukazuje tři různé fasety autorova mnohostranného tvůrčího typu.

Nodierův román Janez Žbogar, poprvé vydaný roku 1818 z politických důvodů anonymně, sehrál nezaměnitelnou úlohu v procesu utvářejícího se francouzského romantismu 20. a 30. let 19. století. Jako první v národní literatuře v něm autor představil postavu psance, vzdorujícího nespravedlivému společenskému uspořádání. Žbogar alias Lothario je ilyrský zbojník a benátský šlechtic v jedné osobě, v podstatě nešťastný člověk, jehož čeká tragický osud na popravišti. Je na podiv, že se román za celá dvě století, jež uplynula od jeho vzniku, vychází v českém překladu poprvé.

Již třetí výbor z tvorby výlučného francouzského romantika Charlese Nodiera (1770–1844) zahrnuje prózu Jedna hodina aneb Vidění (1806), kde se u Nodiera vůbec poprvé objevuje motiv duševně vyšinutého jedince; povídku Jean François Modrá punčocha (1833) jako ranou vzpomínku na mladého génia, který se „zbláznil z přílišné přemoudřelosti“; moralitu Paul aneb Podobnost (1836) s motivem dvojníka a rozsáhlejší novelu Slečna de Marsan (1832), kde vypravěč vzpomíná na účast v činnosti tajné italské společnosti i na platonickou lásku k slečně de Marsan, jež dramaticky spojila svůj osud s ušlechtilým bojem národů proti Napoleonovým výbojům. Próza v kulisách polorozpadlého šlechtického sídla prokletého rodu Cenciů, kde podle ústní tradice řádí nečisté síly, má v nodierovské tradici zcela racionální vyústění.

Charles Nodier (1780–1844) byl všestranný spisovatel, který – odkojen německým a anglickým romantismem – pomáhal novému směru razit cestu do Francie. Krušné zážitky z doby revolučního teroru a tragické ztráty v okruhu jeho blízkých ovlivnily pesimistické ladění jeho tvorby, ze které nejvýrazněji vystupují zejména povídky a novely s tajemnými náměty, v nichž hraje rozhodující úlohu zjitřená představivost jejich hrdinů, jež posouvá možnost výkladu jednotlivých příběhů k nečekaným a mnohovrstevnatým obzorům. Kniha obsahuje pět próz Krajina snů, Mora aneb Démoni noci, Slepci ze Chamouny, Baptiste Montauban a Lydie aneb Zmrtvýchvstání.

We were an ordinary family. I loved Daniel deeply and I was sure - he loved me deeply, too. And we both loved our kids deeply (I thought). But I never for a moment dreamt that my family was all that extraordinary - until that day when Tamsin, our fifteen-year-old daughter broke down and told me that her father had been sexually abusing her.

Tři ukázky z Nodierova prozaického díla pocházejí z třicátých let 19. století, kdy v autorově tvorbě převládají fantastické náměty, jako je tomu v Úvalu mrtvého muže. S rozpoutanými živly, jež blížící se dies irae dramaticky ohlašují, se setkáme i v Inés de Las Sierass (1837), jež byla nepochybně předobrazem Vernovy Stilly v románu Tajemný hrad v Karpatech. Próza Devítník bývá vnímána jako snový protějšek Inés, jejíž námět Nodier vytěžil z cesty do Španělska v roce 1827. Autor zde ilustuje názor, že základním úkolem umělce je zůstat za všech okolností sám sebou, vytvářet iluzi, a nikoli hledat pravdu.

Il racconto presenta Ruthven come un affascinante gentiluomo inglese, stimato nei salotti, con “occhi grigi e freddi come la morte”. Ruthven cattura l'attenzione del giovane Aubrey, che decide di intraprendere un Grand Tour in Italia e Grecia con lui. Durante il viaggio, Aubrey è diviso tra l'ammirazione per Ruthven e l'avversione per la sua insensibilità e amoralità. Ruthven sembra portare una maledizione, distruggendo gli altri senza trarne vantaggio; nelle partite d'azzardo, rovina gli avversari ma finisce sempre per perdere. Questo male spinge Aubrey a proseguire il viaggio da solo. In Grecia, l'amore che nasce con la giovane Iante è spezzato dalla sua morte, attribuita a un vampiro. Aubrey, sconvolto, si ammala, ricevendo conforto da Ruthven, appena arrivato. Dopo la convalescenza, i due riprendono il viaggio, ma un attacco di briganti costa la vita a Lord Ruthven, che costringe Aubrey a un giuramento: non rivelare la sua morte per un anno. Tornato in Inghilterra, Aubrey è terrorizzato quando scopre che sua sorella intende sposare Ruthven, il quale gli ricorda il giuramento, rivelando di essere diventato un vampiro per non aver rispettato il patto. Con l'avvicinarsi del matrimonio, Aubrey scivola nell'angoscia e nella follia, rivelando la verità solo nei suoi ultimi istanti, ma è troppo tardi: Ruthven è scomparso e la sorella è morta, vittima del vampiro.

Nodier verbindet in seinen phantastischen Erzählungen Traum und Wirklichkeit auf faszinierende Weise, sodass Figuren wie eine alte Bettlerin und die Königin von Saba gleichzeitig existieren können.

Romantická legenda o raráškovi, který se zamiloval do mladé paní, v jejímž domě přebýval.

" Depuis mon départ je n'ai point appris que quelque jour nouveau soit venu éclairer cette mystérieuse catastrophe. " Edition présentée et commentée par Daniel Mortier, professeur de littérature générale et comparée à l'université de Rouen.

Charles Nodier (1780-1844), Mitbegründer der französischen Romantik, deren Anhänger -- Hugo, Vigny, Musset und andere -- sich zwischen 1823 un 1830 regelmäßig in seinem Salon zusammenfanden, hinterließ neben Erzählungen, deren beliebteste wohl "Die Krümchenfee" ist, wenig gelesene Romane und Gedichte sowie literaturkritische und -theoretische Arbeiten, die zu den Manifesten der romantischen Schule gehören. Von seinen späteren zwischen 1821 und 1844 geschriebenen Erzählungen wurden die schönsten in diesem Band zusammengestellt.

Do fantastického prostředí východních zemí umístěná pohádka o čtyřech bratřích. Tři z nich dostali zázračné talismany, které jim měly přinést bohatství a štěstí, ale lehkomyslně promarnili svěřené jim dary. Čtvrtý, nejmladší z nich, nedostal sice nic, ale vypracoval se vlastní prací a vlídně otevřel svůj dům i bratřím, kteří skončili jako žebráci.