Martin Palouš Ordine dei libri

Pokus o filosofickou autobiografii představuje výběr z prací disidenta, překladatele a diplomata Martina Palouše z let 1978–2022, mapující jeho cestu světem filozofie. Od „podzemních“ počátků spojených se semináři Jana Patočky a komunitou kolem Zdeňka Neubauera a Václava a Ivana M. Havla, přes politickou a diplomatickou angažovanost po sametové revoluci, kdy byl velvyslancem ČR v USA a později v OSN, až po akademickou sféru, kde od roku 2012 působil jako ředitel Programu Václava Havla pro lidská práva a demokracii na Floridské mezinárodní univerzitě v Miami. Kniha obsahuje unikátní fotografie, které doplňují významné životopisné momenty. Autor se zamýšlí nad svou životní fází, kdy lidé bilancují a ohlížejí se. Po dlouhém váhání se rozhodl přispět k tomuto žánru, přičemž vychází z klíčového vlivu filozofie na svůj život a myšlení. Nabízí tak stopy svého myšlení a příspěvky do filozofického dialogu, který probíhá v jeho okolí, obohacené o dopisy, záznamy přednášek a rozhovory.

Tato kniha vznikla v návaznosti na projekt konference Program Václava Havla pro lidská práva a diplomacii na Floridské mezinárodní univerzitě ve spolupráci s českou neziskovou organizací Post Bellum a Knihovnou Václava Havla. Jejím základním tématem je paměť, lidská schopnost podržet v mysli a znovu zpřítomnit minulé události, ať už měly své místo v životě individuálním, či se týkaly zkušeností učiněných kolektivně, v rámci národního společenství, jehož je životní příběh každého z nás součástí. Dvakrát (na jaře a na podzim 2017) jsme pozvali skupinu lidí zabývajících se tímto tématem buď „teoreticky“, to jest jako předmětem obecné úvahy v rámci svých společenskovědních oborů, nebo střetávajících se s ním ve svém praktickém životě, v rámci historické zkušenosti svého národa, v tomto případě kubánského, a vybídli jsme je ke společné diskusi.

Sborník příležitostných textů k poctě Jana Patočky při příležitosti výročí jeho narození a úmrtí a výročí Charty 77 v roce 2017. Příspěvky jsou životopisné i odborné. Některé jsou reedicí, jiné vznikly nově na popud editorů sborníku. Přispěli i pracovníci katedry filozofie Filozofické fakulty Ostravské univerzity. Sborník chce zdůraznit nadčasovost a univerzalitu odkazu Jana Patočky i Charty 77.

Kniha obsahuje fotografie z dob, kdy se nad Manhattnem tyčila "Dvojčata", dvě věže "Světového obchodního centra - WTC". V druhé polovině knihy jsou fotografije z osudného dne 11.09.2001, kdy do obou věží WTC narazila letadla unesená teroristy. Kniha je jistou památku těchto "Dvojčat" a obětí tohoto dne.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.

Kniha je plodem svatojánského výletu, na který se trojice autorů vydala v roce 1982. Poprvé kniha vyšla v samizdatové edici Expedice, nové vydání je doplněno statí Vytržení od I. M. Havla a doslovem Z. Neubaura. Závěr knihy (rovněž z pera Z. Neubauera) pod názvem Aktualizace obsahuje v utříděné formě hlavní inspirační zdroje filosofických reflexí Svatojánského výletu.

Otto Adolf Eichmann, figlio di Karl Adolf e di Maria Schefferling, catturato in un sobborgo di Buenos Aires la sera dell'11 maggio 1960, trasportato in Israele nove giorni dopo, in aereo e tradotto dinanzi al Tribunale distrettuale di Gerusalemme l'11 aprile 1961, doveva rispondere di quindici imputazioni, avendo commesso, 'in concorso con altri', crimini contro il popolo ebraico, crimini contro l'umanità e crimini di guerra sotto il regime nazista, in particolare durante la seconda guerra mondiale." Hannah Arendt va a Gerusalemme come inviata del New Yorker. Assiste al dibattimento in aula e negli articoli scritti per il giornale sviscera i problemi morali, politici e giuridici che stanno dietro al caso Eichmann. Ne nasce un libro scomodo: pone le domande che non avremmo mai voluto porci, dà risposte che non hanno la rassicurante certezza di un facile manicheismo. Il Male che Eichmann incarna appare alla Arendt "banale", e perci" tanto più terribile, perché i suoi servitori più o meno consapevoli non sono che piccoli, grigi burocrati. I macellai di questo secolo non hanno la "grandezza" dei demoni: sono dei tecnici, si somigliano e ci somigliano.

Fotografická publikace. Foto Jiří Macht, text Martin Palouš.