Milan Michael Horák Ordine dei libri (cronologico)

Iniciační příběh pro malé i velké čtenáře. Čtenář, chce-li pochopit, o čem je Pohádka o Terezce, musí do jejího příběhu vstoupit. Anebo zprvu jen nechat ten příběh vstoupit do sebe jako úplně obyčejné vyprávění o malé holčičce, její cestě a jejím hledání. Později se ale pravděpodobně stane to, že čtenář sám vstoupí do příběhu. Je to zvláštní kniha, křehká. Nové situace a nová místa k prozkoumání se tam objevují jakoby jen tak, jako mávnutí křídlem. Čtenář, stejně jako Terezka, do nich může vstupovat buď zcela prostě, bez hlubších významů (a že ty popisy krajiny a míst jsou jazykově krásné!), anebo se mu může stát, že najednou vidí sama sebe, jak jde cestou Terezky a zažívá setkání sám se sebou, kterého do teď vlastně vůbec neznal. Anebo znal?...

Pravá mystika není odvrácením od světa, ale naopak způsobem, jak se člověk stává skutečně schopným se světem zacházet. Kniha vás zasvětí do praktických duchovních cvičení, přístupných opravdu každému. Vnímání vyšší skutečnosti, které často přisuzujeme jen vyvoleným, je otevřeno komukoli, kdo o ně usiluje. Všichni se můžeme stát pány svých osudů, všichni můžeme nalézt životní sílu radosti, kterou neotřese žádné neštěstí. Duchovní cesta, na kterou nás autor uvádí, zřetelně navazuje na mystickou tradici evropského křesťanství, ovšem není tím omezena, nýbrž v autorově moderním podání se otevírá všem hledajícím. Autor nám nenabízí nějaké „správné učení“, nýbrž ukazuje cestu, po které se můžeme svobodně vydat.

Nel 1960, Vasilij Grossman, scrittore noto sin dagli anni Trenta e corrispondente di guerra, completò un grande romanzo a cui aveva dedicato quasi dieci anni. Ignorava che il manoscritto della sua epopea, ambiziosa quanto il "Guerra e pace" del Novecento, fosse già sotto esame del Comitato centrale. Nel febbraio del 1961, due agenti del KGB confiscano non solo il manoscritto, ma anche le carte carbone e i nastri della macchina da scrivere, per garantire che non rimanesse traccia del "grande romanzo". I burocrati sovietici percepirono immediatamente la minaccia rappresentata da un'opera come "Vita e destino", considerandola forse più pericolosa del "Dottor Zivago". Ciò che appare come un vasto affresco storico si rivela rapidamente una profonda riflessione sul male. Attraverso le vicende di numerosi personaggi interconnessi, Grossman esplora la natura del male, rivelando come esso si mascheri da bene universale, giustificando atrocità e bassezze. La sua analisi mette in luce la menzogna e la cancellazione della verità, inducendo a piegarsi davanti a ideali sublimi. George Steiner ha osservato che "libri come Vita e destino" superano quasi tutti i romanzi seriamente considerati in Occidente.

V deseti statích, pohybujících se na rozhraní duchovních úvahy a religionistického pojednání, vede autor čtenáře od nejstarších podob náboženského života až do současnosti. Náboženství přitom pojímá především jako namáhavou osobní cestu z otroctví ke svobodě, jako vítězství nad nutností, která spoutává náš všední život. Kniha vrcholí jakýmsi manifestem nadkonfesijního, mysticky chápaného křesťanství, v němž člověk nově nalézá vlastní život, svět i lidské společenství.