Jaromír Štětina Libri

V druhé polovině 20. století zbylo na mapě světa už jen málo bílých míst. Pralesy byly probádány, většina horských velikánů vylezena. Pozornost průkopníků se obrátila do hlubokých údolí, protékaných divokými zpěněnými řekami. Skupina Čechoslováků v čele s Ing. Jaromírem Štětinou začala pomýšlet na údolí nejhlubší, na údolí řeky Indu. Vymysleli speciální plavidlo, dnes už proslulou Matyldu, kterou nejprve vyzkoušeli na velehorských peřejích v Altaji. V roce 1975 se jim konečně splnil dávný sen a po mnoha překážkách stanuli na břehu legendárního veletoku. A tak expedice Indus 1975 jako první na světě proplula na Matyldě nejhlubší údolí světa a dosáhla tak světového prvenství.

„Adžamal“ (Petra Procházková) a „Svět podle Hobbese“ (Jaromír Štětina) jsou „reportáží“ z místa, které oba autoři poznávali bezprostředně několik měsíců. Jaký je současný Afghánistán? Jak se žije tamějším rodinám, dětem, ženám? Odpověď podávají autoři v příbězích dvou žen-matek. A jak říká vypravěč druhé z povídek: „Nikdo z nás evropských filosofů, politologů, sociologů či dokonce vládců není schopen ponížení chudobou pochopit, protože nám chybí zkušenost autopsie. Teprve když jsem se stal součástí oné bezradné masy, mohl jsem přestat odsuzovat matky, které nechávaly slabší děti přirozenému výběru smrti, aby měly víc jídla pro ostatní...“

Román o terorismu a o duši Ruska od známého novináře a reportéra. Jeho děj se odvíjí v realitě i v syrových končinách představivosti, v současnosti i v dávných vzpomínkách. Autor si do něj půjčil postavu, která prochází věky, tak jako my procházíme ulicemi. Díky ní se mu drsná vlákna znepokojivých příběhů nesplétají v provaz, z něhož se váže oprátka, ale v záchranné lano.

Příběhy z Ruska, Sibiře, Čečny, Afganistánu, ale také z Činy, Honkongu a Indie vznikly z potřeby autora vyrovnat se s drastickými zážitky z válečných konfliktů, ve kterých pracoval jako zpravodaj. Hrdiny jeho povídek jsou zejména lidé, kteří si i v nouzi dokázali zachovat svou lidskost a naději, proto nejsou všechny texty tragické, některé jsou dokonce o lásce.... celý text

Kniha popisuje podivuhodnou výpravu českých vodáků do hor Centrálního Hindúkuše v Afghánistánu v roce 2006. Je, po třiceti letech, jakýmsi volným pokračováním jiného vyprávění o plavbě na raftu zvaném Matylda knihy Jaromíra Štětiny S Matyldou po Indu.

Nová kniha rozhovorů s Jaromírem Štětinou volně navazuje na předchozí knihu nazvanou Život v epicentru (Portál, 2003). Kniha mapuje především posledních šest let života Jaromíra Štětiny, který se z válečného zpravodaje v roce 2004 stal senátorem. Základní otázkou, kterou se v celé knize zabývá, je brutalita moci, násilí, ovládání druhých. Předobrazem jednotlivých kapitol je jedenáct alegorických soch ctností a neřestí barokního sochaře Matyáše Bernarda Brauna z Kuksu u Dvora Králové nad Labem. Štětina se tak v jednotlivých kapitolách na pozadí různých současných i minulých událostí zamýšlí nad jednotlivými ctnostmi a neřestmi. Připomíná si dobu svých gymnaziálních let, prožitou ve Dvoře Králové, a časté návštěvy kuksovského braunovského špitálu, které pomáhaly formovat jeho životní postoje. Pavla Hájková působí jako asistentka a mluvčí kanceláře senátora Jaromíra Štětiny.

Silné příběhy lidí dohnaných krutostí válečného konfliktu mimo "vlastní" společnost. Autoři se ve svých povídkách (Poprava věc veřejná, Vykradači hrobů) vyslovují k tématu vzpoury jedince proti světu zla, moci a násilí. Texty poukazují také na vztah mezi západní a islámskou civilizací. Metaforou i mementem se Petře Procházkové a Jaromíru Štětinovi stala Čečna a osudy tamějších obyvatel.

Příběhy všech povídek se odehrávají na Frýdlantsku či v Jizerských horách, v místech, kde autor prožil dětství a mládí a kam se nepřestává vracet. Všechny se více či méně dotýkají druhé světové války, jsou inspirovány skutečnými osudy, ale podobnost jejich postav se skutečnými lidmi je dána imaginací.

Epochální encyklopedie pekelných historií v Čechách. Po čertech důkladná encyklopedie pekelných historií, ďábelských skutků a čertovin, jež zanechaly svůj otisk v dějinách, myslích i horninách Čech, je nejnovějším, veskrze unikátním a neocenitelným příspěvkem k české, evropské, ba i světové čertologické literatuře. Výprava za českými čerty urazila na své dlouhé tříměsíční pouti s koňským spřežením kolem celých Čech více než tisíc kilometrů.

Apokryfy z našich bitevních polí. Člověk je dějinami vláčen, často i proti své vůli Autor, který 14 let pracoval jako válečný zpravodaj a dalších 15 let se zabýval válkami jako politik, ve své knize apokryfních povídek s pomyslným podtitulem „o pradávní české nejednotě“ čtenáře provádí českými bitevními poli od vyvraždění Slavníkovců, přes bitvu u Sudoměře, na Bílé hoře a u Hradce Králové až po osmašedesátý. O dob praotce Čecha nezažila naše země tak dlouhou dobu míru jako za posledních 50 let. Jak dlouho ještě tato doba potrvá?