Maggiori informazioni sul libro
Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?
Ci sono attualmente del libroDvanáct povídek o poutnících (1996 ) in magazzino.
Acquisto del libro
Dvanáct povídek o poutnících, Gabriel García Márquez, Vladimír Medek
- Lingua
- Pubblicato
- 1996
- Rilegatura
- (Copertina rigida),
- Condizioni del libro
- In buone condizioni
- Prezzo
- 7,79 €
Metodi di pagamento
Qui potrebbe esserci la tua recensione.
- Titolo
- Dvanáct povídek o poutnících
- Lingua
- Ceco
- Editore
- Hynek
- Pubblicato
- 1996
- Formato
- Copertina rigida
- Pagine
- 221
- ISBN10
- 8085906309
- ISBN13
- 9788085906301
- Serie
- Categoria
- Tag
- Raccolte, antologie, Racconti, Francia, Storie, Europa, Italia, Europa Meridionale, Austria, Spagna, Letteratura spagnola, Realismo magico, Antologia, Mistica, Narrazione, Letteratura ispanoamericana, America del Sud, Esilio, America Latina, Pellegrinaggio, Colombia, Luoghi di pellegrinaggio, Pellegrini, Letteratura colombiana
- Prima pubblicazione
- 1992
- Titolo originale
- Doce cuentos peregrinos
- Valutazione
- 4,05 su 5
- Descrizione
- Blanka Stárková charakterizuje v doslovu povídkovou sbírku následovně: Co tyto povídky spojuje, jsou (ty tak těžko postižitelné) kvality Márquezova vypravěčství. Stavba, promyšlený rytmus věty, který nemívá o slabiku méně nebo více, paralelní děje, z nichž jeden záludně probíhá druhému příběhu za zády, návnada vždy a vždy dopředu nastražovaná čtenáři, aby chtěl-musel s autorem běžet dál... A tak se možná příliš nezmýlíme v domněnce, že víc než jeden čtenář bude číst tyto povídky, aniž by potřeboval jejich pointu, jejich rozluštění či hledal jejich přesah, a vstoupí prostě do textu, aby se jím nechal nést, a vždycky znovu z něj vystoupil s touž beznadějnou otázkou: Jak to ten člověk k ďasu dělá?