Raymond Queneau Libri

Il venticinque settembre milleduecentosessentaquattro, sul far del giorno, il Duca d'Auge salí in cima al torrione del suo castello per considerare un momentino la situazione storica. La trovò poco chiara. Resti del passato alla rinfusa si trascinavano ancora qua e là. Sulle rive del vicino rivo erano accampati un Unno o due; poco distante un Gallo, forse Edueno, immergeva audacemente i piedi nella fresca corrente. Si disegnavano all'orizzonte le sagome sfatte di qualche diritto Romano, gran Saraceno, vecchio Franco, ignoto Vandalo. I Normanni bevevan calvadòs... Fantasmagoria linguistica costruita su sfolgoranti giochi di parole, calembours e citazioni erudite, I fiori blu è la piú imprevedibile e pirotecnica opera di Raymond Queneau: «Appena presi a leggere il romanzo - racconta Italo Calvino - pensai subito: "È intraducibile!"... ma il libro cercava di coinvolgermi... mi tirava per il lembo della giacca, mi chiedeva di non abbandonarlo alla sua sorte, e nello stesso tempo mi lanciava una sfida».

Un episodio di vita quotidiana, di sconcertante banalità, e novantanove variazioni sul tema, in cui la storia viene ridetta mettendo alla prova tutte le figure retoriche, i diversi generi letterari (dall'epico al drammatico, dal racconto gotico alla lirica giapponese), giocando con sostituzioni lessicali, frantumando la sintassi, permutando l'ordine delle lettere alfabetiche. Eco, nella prefazione, dichiara che per anni è stato tentato di tradurre questi racconti, perché erano ritenuti intraducibili, legati come sono al "genio" specifico della lingua francese. E infine la decisione: non si trattava di tradurre, ma di capire le regole del gioco che Queneau si era poste, e quindi giocare la stessa partita con un'altra lingua.

Un poliziesco senza delitto. Una love story senza amore. L'educazione sentimentale di un personaggio alla Buster Keaton. Pierrot, fratello gemello di Zazie, non si decide a crescere e, come appunto i grandi comici, non invecchierà mai, fissato in una zona senza età.

Nella Parigi del quartiere latino, della Sorbona e dei piccoli caffè, giovani e vecchi ingannano il tempo tra conversazioni di filosofia e letteratura. E il tempo è il vero protagonista di questo romanzo, inteso ciclicamente come ritorno e alternanza, ma inteso anche come unica e ineludibile direzione che consegna l'uomo alla vecchiaia e alla morte.

Traduzione di Giuseppe Guglielmi . 8vo pp. 162 Rilegato, sovracoperta (hard cover, dust jacket) Ottimo (Fine)

A very funny book with great charm. The Times..This first English translation of The Sunday of Life is excellent. The Financial Times

A metro strike sends country-girl Zazie on a crazy Parisian adventure in this comic cult classic Impish, foul-mouthed Zazie arrives in Paris from the country to stay with her uncle Gabriel. All she really wants to do is ride the metro, but finding it shut because of a strike, Zazie looks for other means of amusement and is soon caught up in a comic adventure that becomes wilder and more manic by the minute. Queneau's cult classic was made into a hugely successful film by Louis Malle in 1960. Packed full of word play and phonetic games, Zazie in the Metro remains as stylish and witty today as it did back then.

Queneau n'est pas un romancier comme les autres. Il l'est si peu qu'on ne pense pas toujours spontanément à lui comme à un romancier, bien qu'il ait publié treize romans. Peut-être est-ce dû à son parti pris du rire et du jeu, à sa volonté d'amuser le lecteur et de s'amuser lui-même. Queneau ne serait-il pas un écrivain sérieux ? Le ton drolatique qu'il adopte a pu parfois dissimuler les autres facettes de sa personnalité de romancier : sa volonté d'être le témoin du monde et de l'histoire de son temps, ou son besoin de donner figure par l'imaginaire à des interrogations existentielles. Il est non moins vrai que l'on trouve au cour même de ses romans des orientations moins évidemment « romanesques » : par certains côtés, Queneau reste surréaliste malgré sa rupture avec le groupe de Breton ; il est aussi philosophe, et en particulier un philosophe de la langue et des mathématiques ; et il est passionné d'anthropologie, de psychanalyse, d'histoire des religions - sans parler de son attirance, sans doute moins connue, pour le gnosticisme et l'ésotérisme.

Mézalor, mézalor, késkon nobtyin ?On obtient cent mille milliards de poèmes (mais pas les vies pour les lire), et les autres, qu'on connaissait déjà et qu'on va pouvoir relire avec ce qui nous reste de vie, et aussi trois cents poèmes inédits - que, forcément, on ignorait - et puis des chansons, et aussi des souvenirs, avec - pour couronner le tout - quelques étonnants textes surréalistes. On le peut dire autrement : ce volume procure l'ensemble de la poésie publiée par Raymond Queneau, à quoi on a ajouté tous les poèmes épars publiés en revues et ceux que - les jugeant, pour diverses raisons, impropres à la publication - il avait conservés dans ses cartons. À cet ensemble, on a adjoint quelques textes - difficilement classables - qui, à un titre ou à un autre, relèvent de la fonction poétique. Ajoutons qu'on trouvera dans l'appareil critique de nombreux extraits du Journal, en grande partie inédit, de Raymond Queneau.

Der Herzog Joachim von 1264 und der moderne Cidrolin, ebenfalls Joachim, leben in völlig unterschiedlichen Welten. Während der Herzog ein aktiver Kämpfer ist, genießt Cidrolin das süße Nichtstun. Ihre Schicksale scheinen miteinander verwoben zu sein, was Fragen über Identität und Traum aufwirft.

Ikárosz ​egy finom, fanyar és divatos századvégi író regényhőse. A naiv fiatalember egy óvatlan pillanatban megszökik az őrizetlen kéziratból, és sápatag papír-életét valódival cseréli fel. Legelőször is megízleli az abszintot egy üzletszerű kéjelgésből élő, de később pályát változtató, kitűnő jellemű hölgy társaságában. Azután új sorsa szeszélye végigsodorja a korabeli Párizs díszletei közt: lát bicikliző divathölgyeket térdnadrágban, harminc kilométeres szédítő sebességgel száguldó automobilokat, irodalmi szalonokat, divatosan életunt dendi-írókkal vagy regénygyárosokkal. Bele is illeszkedik szépen a technicizálódó szecessziós Párizs életébe, de pályája mégis úgy végződik, ahogy írója elgondolta – ha ugyan igazat mond. A francia közönségnek ez a bámulatosan sokoldalú kedvence – hiszen lexikoncikket éppúgy tudott írni, mint burleszket – gyermeteg örömmel hancúrozik egyik utolsó regényének szófacsarásai, fortélyos szellemességei, vidám ötletei, gyöngéd csúfolódásai, finom árnyalatai közt.

Druhé, přepracované vydání románu francouzského prozaika, který česky vyšel roku 1967 pod názvem Svatý Bimbas. Ve fiktivním městě, mezi jehož zvláštnosti patří jednak to, že tam nikdy neprší, jednak každoroční velký svátek svatého Dyndy, jehož hlavním hřebem je rozbíjení vzácného porcelánu, vyvrcholí vzpoura synů proti otci – vládci rodiny i města. Pod fantaskní komikou děje skryl mistr černého humoru ozvěnu freudovského otcovského komplexu i prosťáčkovsky vyjádřené pocity existenciální úzkosti.

Jacques l’Aumône wächst als Sohn eines Schuhfabrikanten in Rueil bei Paris auf und flüchtet aus seinem ereignislosen Alltag ins Kino, wo er die Welt der Stummfilme entdeckt. In seiner Vorstellung ist der exzentrische Dichter Louis Philippe Des Cigales sein Vater, was ihn dazu inspiriert, Gedichte zu schreiben. Als Erwachsener strebt er eine Karriere als Profiboxer an, heiratet jedoch Suzanne und zieht mit ihr in die Provinz, wo er als Chemiker wahrgenommen wird und waghalsige Experimente im Labor durchführt. Jahre später trifft er einen Freund aus der Kindheit, was ihn dazu bringt, Suzanne und ihren gemeinsamen Sohn zu verlassen, um sich neuen Abenteuern zu widmen. Die Geschichte thematisiert die Tagträume des Helden, der zahlreiche Lebensformen ausprobiert und sich in glanzvolle Karrieren stürzt, während er sowohl Niederlagen als auch Triumphe erlebt. Queneau erforscht die Natur menschlicher Sehnsüchte in einem mitreißenden Roman über das Erwachsenwerden und die Kraft der Fantasie. Mit filmischen Szenen und einem humorvollen, bisweilen bissigen Stil zeigt Queneau bereits in diesem Werk seinen Erfindungsreichtum, der auch in seinen späteren Arbeiten wie Stilübungen und Zazie in der Metro zum Ausdruck kommt.

Raymond Queneau, originální experimentální francouzský prozaik, který ve svém díle sloučil racionalismus s vtipem, fantazií a poetizací každodenního života, je stále věrný svým surrealistickým počátkům. – V tomto románu (z roku 1938) zužitkoval výsledky svého mnohaletého studia literárních bláznů 19. století, kteří ho zaujali už ve 30. letech. Kdo že je to vlastně literární blázen? Člověk, jehož literární dílo se nikdy nedočkalo ohlasu u jediného dalšího jedince. Jde o satirický úmysl? Vždyť na pozadí těchto bláznů o to zřetelněji vyniknou ti druzí, kteří našli vždycky dostatečný počet obdivovatelů a následovníků, aby mohli ovlivnit chod lidských dějin a aby jejich jména neupadla v zapomenutí.

Hans Thill präsentiert den vielseitigen Schriftsteller Raymond Queneau und seine Werke, darunter Stilübungen und witzige Romanpassagen, viele erstmals auf Deutsch. Queneaus Sprachwitz wird meisterhaft von Eugen Helmle und Ludwig Harig übersetzt, wobei Situationskomik und Regelverstoß zentrale Elemente seiner Texte sind.

In diesen Prosastücken von Raymond Queneau begegnen wir skurrilen Szenarien, wie einem sprechenden Hund und einem trojanischen Pferd in ungewöhnlichen Umgebungen. Queneau, ein Meister des Surrealismus, kombiniert zärtlichen Witz mit sprachlicher Raffinesse und bietet amüsante Einblicke in die Realität.

Set in a bizarre and slightly sinister town where the elderly are auctioned off at an Old Folks Fair, the townspeople assail the priest in hopes of making it rain, and the official town scapegoat bears the shame of the citizens by fishing junk out of the river with his teeth. Heartsnatcher is Boris Vian's most playful and most serious work. The main character is Clementine, a mother who punishes her husband for causing her the excruciating pain of giving birth to three babies. As they age, she becomes increasingly obsessed with protecting them, going so far as to build an invisible wall around their property.

«Depuis qu'elle avait vu un homme écrasé, vers les cinq heures de l'après-midi, devant la gare du Nord, Mme Cloche était enchantée. Naturellement elle disait qu'elle n'avait jamais vu une chose plus horrible que ça ; et il devait en être ainsi, car le pauvre Potice avait été soigneusement laminé par un autobus. Par une série de hasards soigneusement préparés, elle se trouva assise, vers la même heure, en face du même endroit, à la terrasse d'un café qu'une bienheureuse coïncidence avait justement placé là. Elle commanda-t-une camomille, et patiemment, attendit que la chose se renouvelât.»

"Ce recueil contient les poèmes écrits par Raymond Queneau depuis l'Instant fatal paru en 1948 ; la plupart sont inédits. Ils sont présentés dans leur ordre chronologique formant ainsi une sorte de journal intime : on y trouvera des allusions à l'histoire des quinze dernières années, on reconnaît des faits divers qui intéressèrent les gazettes. À ces échos du temps qui passe pour tous, se mêlent les menus incidents de la vie privée de l'auteur. Le livre comprend deux parties, les sonnets étant réunis dans la seconde." Bulletin NRF, janvier 1965.

Aan het begin van Raymond Queneaus debuut Hondsgras, of Het gelazer zijn de personages ondergedompeld in chaos en duisternis, maar langzamerhand nemen ze vaste vorm aan op verschillende plekken in de buitenwijken van Parijs. Ze treffen elkaar tijdens een serie rampzalige voorvallen die te maken hebben met een geheimzinnige deur in de woning van een uitdrager, die hem weigert te verkopen. Met hulp van haar neefje, een kind met al te vlotte oren, begint de vroedvrouw Cloche een speurtocht naar een schat, waar vervolgens iedereen in gaat geloven.

Jacques L’Aumône mieszka w Rueil pod Paryżem, codziennie odwiedza kino i marzy o innym życiu oraz swoich przyszłych wcieleniach. Kto może mu zabronić być generałem w Chinach, piratem, wynalazcą czy papieżem? Jego ojciec wspomina, że lubił strategię i rysował mapy, a jako dwunastolatek wymyślił nowy sposób pompowania opon w rowerze. Miał modelową komunię i opanował łacinę, by czytać brewiarz. W powieści elementy ludyczne łączą się z erudycyjnymi, a narracja przypomina filmową. Przejścia między marzeniem a rzeczywistością podtrzymują intrygę i pozwalają na marzenia na jawie, a ironiczny cudzysłów współistnieje z (czarnym) humorem. Harry Mathews, autor posłowia, zauważa, że nikt do końca nie rozszyfrował powieści Queneau, co może być istotą jego twórczości. Powieści nie są jedynie do rozszyfrowania, lecz stanowią pożywkę dla niekończących się prób interpretacji, co sugeruje, że proces ten daje więcej satysfakcji niż jego zakończenie. Niewyjaśnione osady znaczenia nie umniejszają przyjemności czytania, wręcz przeciwnie, skłaniają do uważności na to, co robi autor, który nie serwuje gotowych odpowiedzi. Opublikowana w 1944 roku powieść z pewnością należy do literatury poważnej, jednocześnie wzbudzając radosną ciekawość.

Text z Queneauovy pozůstalosti, který byl objeven teprve nedávno a poprvé byl vydán až v roce 2008. Po Svízeli, Dětech bahna, Zazi v metru, Modrých květech a řadě dalších Queneauových suverénních románových vyprávění se českému čtenáři dostává do ruky ve Francii teprve nedávno vydaná raná hříčka Oblý a Pelech (Hazard et Fissile). Text, který zřejmě pochází z konce dvacátých let a výrazně jej ovlivnila autorova surrealistická zkušenost a četba Fantomase, se na první pohled značne liší od autorových ostatních próz. České vydání je jedním z prvních mezinárodních vydání vůbec.

Kniha patrí k najvtipnejším francúzskym prózam vôbec – portrét prostorekého vidieckeho dievčatka Zazi, ktorá sa vypraví do Paríža za svojím strýkom Gabrielom, tanečníkom v bare, baví už celé generácie čitateľov. Autor v knihe rozpútava ohňostroj vtipu, komických situácií, bizarností a nesmiernej jazykovej vynaliezavosti.

Un chien qui engage la conversation avec un client dans un bistrot de province? Un cheval, de surcroît troyen, qui prend un drink au comptoir d'un bar de luxe? Rien d'étonnant à cela - dans les textes ici rassemblés, tous marqués d'une touche d'absurdité, le fantastique est comme naturel. Jeux de mots, spéculations ironiques, faux rêves, délires logiques, usage subversif de la rhétorique, tout concourt au divertissement du lecteur, à son ravissement, mais aussi, en filigrane, à cette entreprise de démystification de la littérature chère à Raymond Queneau.

Ce livre, initialement publié en 1938, présente une enquête auprès des lecteurs sur des curiosités architecturales et urbaines, allant des origines gallo-romaines jusqu'au XXe siècle. Les questions et réponses offrent un aperçu fascinant de l'évolution des villes et de l'architecture au fil des siècles.

Wie ein Postfräulein bei einem Aufstand den Sieg davonträgt. Ein britisches Postfräulein und sieben Kämpfer der Irischen Republikanischen Armee sind in einem Postamt in Dublin zusammengeschlossen. Draußen tobt der Kampf. Da beginnt die junge Gertie, einen Rebellen nach dem andern zu verführen. Wilde Schießereien und Liebesszenen wechseln sich ab. Den Briten, die den Aufstand niederwerfen, erklärt Gertie, die Rabauken hätten sich ungehörig benommen. Daraufhin werden sie erschossen, dürfen aber noch eine letzte Bemerkung machen: 'Man ist immer zu gut zu den Frauen.'

Recueil de poésie de l'auteur de Zazie dans le métro , Courir les rues, battre la campagne, fendre les flots est stupéfiant de tendresse et de légèreté sans pour autant sombrer dans le sentimentalisme à l'eau de rose. Cet ouvrage regroupe sa trilogie des années 1967, 1968 et 1969. Simple, drôle et émouvante, la poésie de Queneau célèbre les petites gens, les rues de Paris, les animaux et insectes de nos jardins et les petits faits de la vie quotidienne. "Restant debout sans bouger/dans un coin perdu de la ville/on peut toujours espérer/rester tranquille" préconise ces poèmes, pourtant ancrés au coeur de nos villes et de nos vies quotidiennes. Avec simplicité et émotion, qui reste l'apanage des plus grands, Raymond Queneau livre ici une poésie rafraîchissante comme une pluie d'été. Le titre de ce recueil, superbe, est une célébration même de la joie de vivre selon l'auteur. Allons donc courir les rues, battre la campagne et fendre les flots. --Florent Mazzoleni

In "Heiliger Bimbam" kritisiert Raymond Queneau die Rückständigkeit eines namenlosen Dorfs und dessen groteske Wandlung durch städtische Einflüsse. Der Roman thematisiert absurdes Sippentamtam, Touristensehnsucht nach Tradition, sowie traditionellen und modernen Naivismus, inspiriert von Rabelais' Phantasie.

Décryptez Exercices de style avec l'analyse de Paideia éducation ! Que faut-il retenir de cet ouvrage de Raymond Queneau ? Retrouvez tout ce que vous devez savoir de ce chef-d'oeuvre de la littérature française dans une analyse de référence pour comprendre rapidement le sens de l'oeuvre. Rédigée de manière claire et accessible par un enseignant, cette fiche de lecture propose notamment un résumé, une étude des thèmes principaux, des clés de lecture et des pistes de réflexion. Une analyse littéraire complète et détaillée pour mieux lire et comprendre le livre ! Paideia éducation en deux mots: Plébiscité aussi bien par les passionnés de littérature que par les lycéens, Paideia éducation est considéré comme une référence en matière d'analyses d'oeuvres littéraires. Celles-ci ont été conçues pour guider les lecteurs à travers la littérature. Nos auteurs appartiennent aux milieux universitaire et de l'éducation, gage de sérieux pour vous faire découvrir les plus grandes oeuvres de la littérature mondiale.

Raymond Queneau (1903-1976), von dem es heißt, er setze sich unbekümmert über die Tabus der Sprache hinweg und zerstöre bedenkenlos fragwürdig Gewordenes, hat sich nie aus reiner Willkür gegen sprachliche Konventionen gewandt, sondern weil er Überkommenes nicht ungeprüft übernehmen wollte und durch die Worte hindurch nach der Bedeutung der Dinge suchte. 1950 erschienen zum ersten Mal Queneaus frühe Essays unter dem Titel „Bâtons, chiffres et lettres“, zu deutsch „Striche, Zeichen, Buchstaben“, in denen er sich mit dem „sprachlich gestellten Problem der Sprache“, wie er es nannte, auseinandersetzte.

Fantastický román francouzského autora, surrealisty, generačního druha Bretona, Sartra a Aragona. Příběh o malém, nejspíše francouzském městečku, v němž se konají každý rok jakési podivné folkloristické slavnosti, při nichž se rozbíjí nádobí. Na pozadí tohoto fantastického dění, přecházejícího do tzv. „černého humoru“, řeší se otázka ceny a smyslu lidského života; je formulována jako protiklad života „měkkýšovitého“ a života „lidského“, tj. života klidného, pohodlného, avšak prázdného na jedné straně a života činorodého, přitom plného rizika, avšak plného na straně druhé.

Pitoreskní příběh, odehrávající se v prostředí obrovského lunaparku, je podivuhodnou kombinací reality a fantazie, kde jedna přechází v druhou bez hranic. Příběh, o kterém jeho autor napsal, že „je to vlastně detektivka bez detektiva a možná i bez zločinu“, humorně vypráví o životě v zábavním „Uniparku“, plném pochybných atrakcí a lidí dobrodružných povah i nekalých existencí. Uprostřed nich Pierot, trochu snílek a trochu odstrkovaný hrdina, marně hledá svou životní příležitost. U nás dosud neznámý francouzský spisovatel a básník, který je též vynikající matematik a znalec hovorové francouzštiny, zachytil v tomto dílku burleskní a trochu neskutečnou atmosféru zábavního parku i pestrou arabesku osudů jeho obyvatel. Doslov Jarmila Fialová.

Úsměvný román francouzského básníka a prozaika zavádí do Francie v době před druhou světovou válkou. Kořením života je zde humor, který vzniká z manželského příběhu mladého demobilizovaného koloniálního vojáka bohaté fantazie, bystrého životního úsudku, svérázné životní filosofie a pohotového vyjadřování a starší prakticky založené obchodnice, která se snaží mladého muže udržet. Román pod humorným jádrem podává i atmosféru Francie a smýšlení francouzských lidí před blížícím se Mnichovem.

Román je výsledkem vnitřní reakce autora na vyvstávající hrozbu druhé světové války. Jeho děj se odehrává v době 1. svět. války a hrdinou je člověk, který uprostřed patriotického třeštění svých spoluobčanů zůstává uzavřen ve skeptické izolaci. Zdá se, že tuto izolaci naruší půvabná Angličanka, přidělená k službě ve francouzském přístavním městě. Milostný příběh však končí ještě dříve než skutečně začal a hrdina se citově upíná k malému děvčátku z nejnižších vrstev.

Raymond Queneau dessinateur et peintre ? Mais oui ! Simple violon d'Ingres ? Mais non ! Au lendemain de la guerre, en quête d'une possible reconversion, le père de Zazie laisse un temps la plume pour le pinceau. Il réalise entre 1946 et 1952 une centaine de dessins, près de six cents gouaches et aquarelles. Tels qu'il les pratique, le dessin et la couleur deviennent un exercice de liberté, allègre, dynamique, ludique, gourmand. Il mélange les styles sans préoccupation esthétique ou théorique, se promène dans une réalité insolite, souvent cocasse, parfois mélancolique. On dirait qu'il poursuit ses poèmes par le graphisme, qu'il jongle avec les mots par le vocabulaire des formes. Objet d'une seule exposition personnelle en 1949, cette vocation buissonnière forme une uvre à part entière. Un gisement poétique méconnu et surprenant, qui révèle un autre visage de l'écrivain. A travers un ensemble de plus cent cinquante reproductions, le voici donc, pour la toute première fois, en ses couleurs. Sur le fil de la biographie, à l'aide de nombreux documents inédits, le texte de Dominique Charnay évoque Queneau dans le monde de la peinture : ses rencontres, ses amitiés, ses goûts, ses opinions. Des origines du surréalisme aux années soixante-dix : Tanguy, Masson, Hélion, Torres-Garcia, Mirà, Léger, Picasso, Chaissac, Dubuffet et bien d'autres témoignent à leur manière de ses rapports passionnés avec l'art de son temps.