Prcek je outsider, stojící na pokraji společnosti (respektive vysedávající na autobusové zastávce), jenž se v nepřetržitém toku řeči staví do pomyslné role Dona Quijota polské vesnice. Je neúnavným glosátorem svých pocitů a vypravěčem mnohých zábavných, ale i dojemně legračních historek, přičemž mu nechybí osobitý smysl pro humor a říznou ironii: vyhledávaje každou příležitost k napití, putuje například se svým Sancho Panzou alias kamarádem Petříkem přes hranice do slovenské hospody, aby byl po bitce s romskými občany evakuován zpět; přivydělává si letním ubytováváním tancechtivé mládeže, a využívá přitom situace k jejich šmírování; a především musí být vždy připraven se před exekutorem včas zbavit dobytka a ve sklepě ukrýt nový televizor. Svět se mění, hroutí a vybuchuje, ale Prcek vždy velmi dobře ví, jak vše přežít.
Mirosław Nahacz Ordine dei libri (cronologico)
Questo autore si addentra in temi esistenziali, cercando una voce per la sua generazione, traendo ispirazione da giganti letterari come Céline, Hrabal, Burroughs e Pynchon. Le sue prime opere, debuttando in giovane età, ottennero il plauso della critica, che lo definì la "voce della generazione". La sua scrittura cattura spesso la crudezza della vita e i sentimenti di intorpidimento, con uno stile descritto come conciso e schietto. La sua eredità letteraria risiede nell'urgenza e nell'onestà con cui ha affrontato la condizione dell'esistenza moderna.
Čáp a Lola
- 187pagine
- 7 ore di lettura
Čáp a Lola je předposlední a zároveň co se týče tématu zásadní kniha předčasně zesnulého polského spisovatele Mirosława Nahacze. Je oceňována jako generační román lidí dospívajících na konci 90. let 20. století, přibližuje jejich snahu o vymezení se vůči složitému a často nesrozumitelnému světu a hledání svého místa v něm. Postavám k orientaci pomáhá užívání drog, v knize nazývaných „měniče času“, jež jsou podstatným prvkem příběhu a jejichž dealerem je záhadná postava Čápa. V „měničích času“ mohou být rozpuštěny některé části reality – podobně jako i rozličné texty – od bible přes beletrii po pornografii. Vypravěč při hledání dívky jménem Lola putuje snovým prostředím, kde jakoby z mlhy vystupují různé postavy, které mohou být skutečné, ale mohou to být i halucinační přízraky. Otevíráním bran do jiných světů se čtenáři (i hrdinům samotným) nabízí naděje, že dojde k průlomu, že skončí agonie nihilismu a bude zažehnána všudypřítomná hrozba apokalypsy. Andrzej Stasiuk text charakterizoval takto: „Během četby má čtenář pocit, že kniha nebyla napsaná, ale že ji autorovi někdo nadiktoval. Při četbě slyší čtenář hlas, který nepatří žádné konkrétní osobě, jeho zvuk je však velice živý a tělesný.“
Debiut Mirosław Nahacza.Istnieje pewien rodzaj prozy. Jego wyjątkowość polega mniej więcej na tym, że podczas lektury ma sie wrażenie, że niezostała napisana, ale ktoś komuś to podyktował. Po prostu czytając słyszy się głos. (...) Tak właśnie wygląda przypadek Mirosława Nahacza.