Jakub Raška Libri

Symbol není protikladem rozumu, natož racionálního uvažování. Symbol a symbolika jsou jeho doplňkem. Symbol je zde míněn jako koncentrát, jako krystal, v němž se skrývá historicky ukotvené vědění a často i vysvětlení historických i současných jevů. Symbol je zde v pozici kulturního pojmu, který spojuje i osvětluje mnohé zapomenuté prožitky a zkušenosti společnosti. V symbolu dřímá vzpomínka na minulé časy a bývalé významy. Analyzování symbolu je také návratem ke staré paměti, která byla mezitím zasunuta do pozadí a byla překryta jinými poznatky a událostmi. Odhalit paměť ukrytou v symbolu znamená porozumět minulosti. Zamyšlení nabízíme nad samotným pojmem symbol, jeho přenášením do jiného kulturně nacionálního prostředí, nad symbolickými artefakty (Kostel, Synagoga, Tělocvična, Pomník, Beton, Fanziny, Uniforma), nad symbolickými pojmy modernizačního procesu (Svoboda, Revoluce, Cenzura, Sport, Spořivost, Občanská společnost, Kontrolovaný čas, Chudoba, respektive Žebráci, Katastr, Kodifikace, Dělnické hnutí) a také nad symbolickými jevy české politické kultury (Státní svátek, Český Honza, Zbytkový statek, Normalizace).

V návaznosti na alegorii zauzlovaného kapesníku rozvíjí tato kniha diskuzi o vztahu nestabilní vzpomínky a historiografické konstrukce dějin. Rozpadá se při tom do tří částí. Nejdříve dochází ke zpochybnění utopie autentické vzpomínky a kritického dějepisectví. Druhá část následně hledá ztracené spojení s minulostí právě v krizových momentech dějin. Závěrečná část se pak propracovává opět k nové rehabilitaci literární formy vzpomínání i narativního dějepisectví. Aporie vznesené v první části knihy však v jejím průběhu o nic neztrácejí na své závažnosti a naopak nabývají na své znepokojivé komplexitě.

Kniha sleduje na příkladu malé elitní i elitářské skupiny dělníků vzestup dělnického hnutí v éře základních společenských a politických změn od předvečera revoluce 1848 až do počátku první světové války. Hlavním zkoumaným fenoménem jsou proměny kolektivních identit manuálně pracujících v moderní době, které jsou zde nazírány jako předpoklad pro kolektivní strategie a praxe jednání v rámci sociálních hnutí. Práce popisuje typografické tradice a symboly formované od doby vynálezu knihtisku a také podoby sociálních konfliktů a kolektivního vyjednávání o pracovních podmínkách v období vrcholného industriálního kapitalismu a masového dělnického hnutí na přelomu 19. a 20. století. Solidární sítě typografických dělníků zde nejsou zkoumány pouze ve vztahu k ostatnímu dělnictvu, ale i ve vztahu k nedělnickému prostředí, v tomto případě především k intelektuálně měšťanskému milieu, které pro typografy hrálo důležitou roli.