Olga Słowik Libri

Jazyk jako náhradní díl, jako svorník vnějšku a vnitřku i mimetizující meziprostor. Jazyk jako soubor struktur, pravidelnosti a výjimek. Jazyk jako prostředek komunikace. Olga Słowik neúnavně ohledává jazykovou mentalitu univerzálního češství, cizinectví a osvojenectví i útěchu, které lze hledat v jazykových strukturách a pravidelnostech, ve spiklenectví s funkcí pojmenovací nebo v deklinačním násilí. Báseň lze složit z ústřižků hotového jazykového světa: nové celky spolutvořit nebo přetvářet – podobně jako vztahy, jako lásku, jako porozumění, štěstí i zdraví. Přitom všem se nepodstatná jména ohýbají až k zemi.

Debut polské básnířky a bohemistky Olgy Slowik lze označit i jako rozhořčený příspěvek k genderové tématice. Je ovšem nadmíru sympatické, že Olga Slowik nehledá řešení této problematiky ve feministických výlevech, snaží se však objektivně poukázat na situace, kdy se žena může cítit nedoceněna, ponížena nebo i znechucena. A tak i když zdůrazňuje zdůrazňuje svou touhu po samostatnosti či seberealizaci, zároveň povědomě touží po tom, aby jí někdo porozuměl, aby se sexuální vztah neodvíjel na pricipu mechanických pudových her, vrcholících pouze v jednostranném uspokojení.