Alfred Döblin Libri

Alfred Döblin (1878-1957) composed his epic trilogy of South America under difficult circumstances of exile. It was accessible on first publication in 1937-38 only outside Germany, and for only a couple of years before war broke out. The first postwar edition, like others of Döblin's works apart from Berlin Alexanderplatz, was little noticed in a Germany traumatised by Nazism and defeat. Neither the pre-war not the first post-war edition explicitly linked the separate volumes as parts of a unitary work. In the 1960s the separate novels were first brought together by Walter Muschg, editor of the first series of Döblin's 'selected works', under the overall title Amazonas. Muschg, however, decided to cut Volume 3 entirely. Not until 1973 did the trilogy first appear in full, in East Germany. Another 15 years passed before the first complete edition in West Germany. So only in the past three or four decades has this work begun to receive the critical attention it richly deserves. The epic is set mainly in South America, but its true focus is Europe. The urgent guiding proposition is: The Nazis did not emerge from nowhere.

A marriage gone horribly wrong; a secret female friendship and affair; a murder plot. This precursor to the true crime genre is told by Alfred Döblin, one of the giants of 20th century German literature and author of Berlin Alexanderplatz, which was named as one of the Guardian Top 100 Books of All Time.

Rozsáhlý román Amazonka je trilogie složená ze tří částí: Země bez smrti, Modrý tygr a Nový prales. V románě, věnovaném Jižní Americe (a také smyslu dějin, starému i současnému barbarství), především však Amazonii, se na pozadí historických událostí prolíná fantazie a realita, příroda a život přírodních národů, konkvistadoři a jejich odpůrci, dominikáni a jezuité (a jejich komunistické osady), kteří se marně snaží zastavit loupeživé výboje svých evropských „kolegů“, a stihne je proto logicky zkáza. Svár evropské civilizační rozpínavosti s kulturně daleko staršími iberoamerickými společenstvími je líčen ze stanoviska opačného — vnějšího, nikoliv ze stanoviska „bílých“ obyvatel Evropy. A vyznívá jen velmi podmíněně pozitivně, spíše připomíná proces v zásadě degenerativní. Zejména v posledním díle se objevují i přesné dobové aktualizace (nacismus jako nový prales). Čtenář románu se může těšit na vpravdě amazonský tok mnohovrstevnaté, bezbřeze plastické řeči, explozivního a zase klidného výrazu, pádícího i zase zvolna plynoucího, smršťujícího se a zase se rozpínajícího děje. Jeho styl má blízko k textům hispánské literatury, k magickému realismu. Směle ho lze přirovnat k velikánům, jako jsou Cortázar, Dos Passos nebo Márquez.